"Jsi tak krásná, Janičko, hebká a růžová! Tvá kůže, s těmi chloupky vzadu na krku, je jako zlatý samet!" Ty lichotky a něžné laskání jemných rukou s dlouhými prsty jako u hudebníka, to vše ji vzrušovalo téměř k orgazmu. Ještě před dvěma hodinami, když seděla sama na barové stoličce, by ji nenapadlo, že dnešní večer skončí takto příjemně. Jeho bledý, ostře řezaný, takřka asketický, obličej ji zaujal, jakmile jej spatřila, když muž vstoupil do baru. Vzhledem k přítomnému osazenstvu považovala za samozřejmé, že si přisedl k ní, na vedlejší stoličku. Představil se jako Jiří a lehce plynoucí konverzace začala ihned po prvním drinku, který ji objednal. Asi po půlhodině se mu již svěřila, že ji opustil dlouholetý přítel, že žije sama a že si vlastně vyrazila, aby sbalila nějakého chlapa. Připadalo jí, že to vše vypráví starému dobrému příteli, jemuž se může vyplakat na rameni a který ji vždy dokáže uchlácholit. Pak spolu tančili a jeho stisk byl stále pevnější a ruce odvážnější, ale jí to přišlo spíše příjemné než trochu drzé! Když vyšli na ulici, přitisknuti pevně k sobě, řekl tiše: "Jsi ta nejpřítažlivější žena, kterou jsem kdy poznal!" Chladivý vzduch ji trochu probral z omámení a byla si vědoma, že slyší pravděpodobně otřepanou frázi, ale bylo jí to jedno a hřálo to u srdce. Líbali se pak snad každých deset kroků a krátká cesta na stanoviště taxíků jim trvala možná i několik desítek minut. Po dlouhé době se cítila zase šťastná a lichotilo jí, že ještě dokáže na někoho zapůsobit tak rychle svojí ženskostí. Věděla, že na svých třicet let vypadá opravdu dobře, slabé náznaky vrásek ještě spolehlivě skryje make-up, postavu má, díky střídmosti v jídle a občasnému běhání v parku, lepší něž některá dvacítka a v dlouhých, pečlivě udržovaných světlých vlasech, dosud nenalezla jediný šedivý. "Zkrátka, pořád ještě kočka!" řekla si v duchu. Nic nenamítala, když Jiří navrhl, že pojedou k němu. V autě si pak znovu připadala jako gymnazistka, když jej vášnivě líbala a poddávala se jeho obratným rukám. Za pár minut je však taxi vysadilo na okraji města a všimla si, jak při placení taxikář potutelně na jejího průvodce zamrkal. "Tak, Janičko! Jsme tu! Můžu ti říkat Jane? Jsem tak trochu anglofil, víš? Tuhle moji zálibu ostatně poznáš, až si to tu trochu prohlédneš," řekl jí Jiří při vstupu do domu. Venku, ve tmě, stačila jen zaregistrovat, že jsou u jedné z těch starších vilek, vcelku obvyklých na okraji města. Přepychové vnitřní vybavení ji však ohromilo. To muselo stát peněz! Ve všech místnostech, kterými prošli, na ni dýchla dvacátá-třicátá léta. Pečlivě udržovaný nábytek z tvrdého leštěného dřeva a se zdobenými kovovými úchyty a zámky, dobový stojan na deštníky ve vstupní hale, křišťálové lustry a zdobená kalichovitá stínidla na nástěnných osvětleních! "K němu se ale tahle ušlechtilá záliba přesně hodí!" usoudila. "Baker Street hadr!" pomyslela si, když ji podal sklenku a usadil do čalouněného ušáku s tím, že se jde převléci do domácího ošacení. Sherlock Holmes ji znovu prolétl hlavou po návratu Jiřího zpět do místnosti. Stál tam v dlouhém županu a s dýmkou v ústech, jako by vypadl z dobové ilustrace slavných detektivních příběhů. "Tak jak se ti tu líbí, Jane?" zeptal se, nalévajíc si z broušené karafy zlatavou tekutinu. "Nádherné, Jiří," vydechla jen a očima znovu přelétla vybavení místnosti. "Zůstaňme styloví, Jane! Představ si, že jsme v Londýně, někdy před osmdesáti - sto léty! Říkej mi třeba Jack! A abych ti to usnadnil, něco ti ukážu. Pojď!" Se zachichotáním sevřela podávanou ruku a nechala se odvést k jedné z velikých skříní. Když ji Jiří otevřel, zamrkala údivem. Před ní viselo na ramíncích ohromné množství dámského ošacení z počátku dvacátého století! Nevěděla, zda se jí motá hlava více z vypitého alkoholu nebo z neskutečných prožitků. "Vyber si něco, co se ti líbí a co ti padne. Počkám na tebe vedle. Slibuji ti zážitek, jaký jsi dosud nepoznala!" Políbil ji něžně na rty a prošel dveřmi s malovanou výplní z mléčného skla do vedlejší místnosti. "Musím přestat pít," pomyslela si Jana, když se zamotala do svlékané sukně. Málem upadla na podlahu a tak si raději vzala několik vybraných oděvů ke křeslu. Po chvíli rozhodování si oblékla dlouhé modré šaty s nabíranými rukávy po loket a se svůdně vykrojeným živůtkem. "Ale tohle sama nezapnu," zjistila po několika marných pokusech a s šaty rozevřenými na zádech se vydala ke dveřím, jejichž mléčným prosklením prosvítalo světlo. "Jsem už slušně namazaná," zachichotala se, když teprve na třetí pokus se jí podařilo stisknout kliku. "Jiří, prosím tě.....," zarazila se uprostřed věty. "Proboha, proč jsme v koupelně?" napadlo ji při pohledu na bíle vykachlíkovanou místnost s vanou. "I když koupel by mi bodla," pomyslela si s vědomím své ospalosti a ztěžklých nohou. Trochu ji probralo ostré napomenutí: "Neříkej mi Jiří! Jsem Jack!" "Nojó!" odsekla v duchu, ale nahlas řekla: "Promiň, Jacku! Asi jsem už toho moc vypila! Pomohl bys Jane zapnout ty šaty?" "Samozřejmě, drahoušku," odpověděl již vlídným hlasem. Knoflík po knoflíku upínal do poutek a cítila, jak jí při tom něžně prsty přejíždí chloupky na páteři, až nahoru na krk. "Ty má jemná růžovoučká broskvičko," šeptal a přejížděl jí rty po ramenou a krku. Vzdychla a chtěla ho obejmout, ale nohy jí vypověděly službu. Musela se posadit na okraj vany. "Proč jsme vlastně v koupelně?" napadlo ji znovu. A proč Jiří vyndává z kapsy tu břitvu? Přece se nebude teď holit!?" Zachichotala se tomu nápadu, ale pak, jakoby ji něco trklo, prolétla jí myslí slova: "Anglie...Jack....břitva...! Sakra! To už jsem někde slyšela! Nebo četla!" Pak to ale bylo zase pryč a musela se znovu zasmát tomu, jak Jackovi vůbec nesluší ta bílá gumová zástěra, ve které se k ní blíží.......
