Dnes k ránu se mi zdál sen. Nebyl té noci první ani poslední ale něčím se lišil.
Nacházim se uprostřed města, snad v Nové Pace. Jsem domlouvený na schůzce s matkou v jednom obchodě. Neni tam, vyptávám se nějakých holek. Nikdo takový tu nebyl. Nejspíš jsem v jiném obchodě. Radí mi cestu, tak vyrážím.
Jaké je moje rozčarování, když vidím že městečko které mělo být Novou Pakou je pro mě bludistěm... Zapomínám na matku, vidím spoustu kolejí, nejspíš vlakové nádraží. Co tady ale k čertu dělájí ?! Přecházím přes desítky kolejí rozbíhajících se do všech stran a jsem víc než zmatený. Sakra co znamenají všechny ty nic neříkající názvy vesnic, spoje vedouci snad do každé prdele?!
Aáá záchrana, vidím odjezdy vlaků, snad najdu jeden co mě zaveze až domů... Pšktice, Prachov, Blašej, Vrlabí, Vrambí... Vždyť tady není !
To nemůže být pravda! Jsem snad ve snu?! Jako pomatený blouzním okolo a snažim se o tom přesvědčit kolemjdoucí. Asi mě považují za blázna, snaží se mě zklidnit. Řikám: ,,Tohle všechno je jen uvnitř mojí hlavy, copak nechápete?! Jenom chemie...''. Jako by ve svůj svět věřili stejně zarputile jako my v ten svůj. Nebo mají pravdu? Jsou sny něčím víc, co si bojíme připustit?
Náhle se objevují dva mužíčci. Prostě jsou. Docela malí, skoro jako trpaslíci z nějaké pohádky. Ale ani trochu směšní. A já v předtuše něčeho podivného cítím zvláštní bázeň, možná strach. Co jsou zač, co mi chtějí?
Klečím před nimi. Menší z nich promlouvá :,,Myslíš že sny jsou pouhou fantazií bez duše, chceš nás redukovat na slova vědy, protože neni důkazu? Říkáš že nejsme skuteční? Věříš v život bez duše, v jeho vznik náhodou? ''. Nešlo odporovat. Prostě jsem se podvolil, snad ze strachu co by následovalo, snad z touhy dostat se pryč z tohohle divnýho světa. A mluvící se v mžiku vypařil.
Druhý mužík byl však tvrdšího ražení. Hned mne spražil pohledem. Mluvil beze slov a teprve když nabyl jistoty že nejenom chápu ale i věřim, tak zmizel stejně jako se objevil.
Sen ustoupil realitě a já se s úlevou probudil do rána. Hlavou se mi honila kupa myšlenek, smíšené pocity.
No co, řikám si, byl to jen sen, tak co bych si ještě nezdřímnul....
