Zimní krajina
V zimně je to pokaždé stejné, napadne sníh, a začne mrazit nebo chumelit, děti hnány trochu si užít jdou ven do sněhu.V čistém a průzračném sněhu děti stavý sněhuláky nebo si užívají na sáňkách, nebo se jentak koulují.To je ta předvánoční idea kterou si každý prožívá sám podle svého, dospělÍ lidé se hněvaj u svých zamrzlých aut.Někteří zas odhazují sníh od svého domu.To všechno se dá dělat když napadne sníh...
Toho večera se ještě Vašek, syn řezníka, podíval z okna, čistě vybleskující zmrzlá tráva se odrážela do oken.Pak uleh do postele.Ráno ho v zbudilo hlasité skřípajícý hlasy, který vyzívavě drancovaly ušní bubínky do bolavých popíchávání v uchu.vstal z postele, ospale se protáhl, a vydal se do kuchyně.Tam ho čekala vydatná snídaně, Vašek pojedl kousek chleba s vejcem na měko.Poté co pojedl se vydal ven na vykonání své lidské potřeby.Záchod nebyl v domě, a tak se muselo chodit ven.Né že by jim postačila zahrada, totiž měli záchod prvotřídný který by se moh rovnat těm co sou v restauracích, radost pohledět.Vašek vzal za mosaznou kliku od dveří který vedou ven na zahradu, pomalu otevřel dveře.Avšak se celé neotevřeli, v úplném otevření braníl čerstvě napadnutý sních.Sních pomyslel sy Vašek v duchu "ještě v čera tu byla jen holá zahrada", pak vyběhl do svého pokoje se teple obléct.Ještě teplou šálu a vyrazil ven, ve svích holínkách se plazil sněhem k záchodu, ale na tři palce velký bílý sních mu jeho chůzi stěžoval.K záchodu se přece dostal.Pak odešel do domu.V kuchyni už byla celá rodina pohromadě, a schutí snídaly.Do debaty dědečka s bratrem se v mísil Vašek, "viděli jste ten sníh co napad?".Kuchyň se roznesla tichem, než tatínek zvolal přídu pozdě do práce.Maminka suše a ironicky pronesla "někdo bude muset vyklidit sníh před domem", a pohledem koukala na Vaška.Ten však nevnímal protože byl zabranej do debaty s dědou.Pubertální brácha vaška vzal práci jakožto uklízeč sněhu, ale jen proto aby si něco málo přivydělal.Vašek celej natěšen čekal před domem na dědu, snim má v plánu prožít celé odpoledne.(Jak sem se jistě nezmínil vaškovo stáří přesahuje něco kolem sedmi let.)Děda oblečen do lyžařské bundy a čepice s bambulí vyrazil ven.Podívej na tátu řekl děda Vaškovi, "užijem si trochu divadla zdarma".Tatínek spěchajíc do práce hledal na zahradě své auto, ale né a né ho najít.Tatínkovi nepřidával v hledáni ani padající sních, štěstí ho potkalo když zakopl o přední nárazník v nějaké haldě sněhu.Tady je zajásal a začal schrabávat sních z auta.Mezitím děda s Vaškem se náramě smáli."Co kdybys postavil sněhuláka", řekl děda Vaškovi.Vaškovi nikdy moc stavení sněhuláku nešlo, a proto se není čemu divit že sněhulák byl více geometrický.Ze čtverců a trojůhelníku postavenej sněhulák stál na místě ani se nehnul.Vašek přidal poslední věc, úhelník místo mrkve jako nos, a byl hotovej."Dobře se ti poved", chválil děda vnuka.Při stavení sněhuláka začlo více sněžit, teť se dá říct chumelit.A tak děda s Vaškem odešli domu.Unavenej děda si rychle bežel vzít prášky, ikdyž nevěděl naco sou stejně je bral, a dá se říct že mu pomáhajý(ikdyž neví nikdo v čem).Vašek, velkej milovník panen(hlavně těch mrkacích), si šel hrát do pokoje.Den ubýhal a venku to více chumelilo, sníh už dostával skoro půl metrů výšky.Ven se už nikdo neodvážil jít, všichni seděli doma u svej televizorů nebo knížek a spokojeně popíjel horké kakao.Jen brácha Vaška stále uklízel sníh před domem, kdykoliv odhrábl jednu část sněhu vtu ránu byla zaplněná novým, a tak to šlo dokola.Co se stalo s bráchou Vaška není podstatné, tohle není příběh oněm ale oněkom jiném.Jediné co se dá říct že se v pořádku vrátil domů, akorát ještě málo pokašlával a musel brát léky.Týden ještě mrholilo než se srážky ustálily.Natěšenej Vašek se už nemohl dočkat příchodu svého otce domů."Tak co jdem tatí?"Zeptal se Vašek, snad počkáš dostal odpověď která se mu ani moc nelíbila.Ale dočkal se, s tatínkem měli naplánováno si jít zabruslit na rybník.Tatínek dopomohl Vaškovi do, o dvě čísla vědších, bruslí.Tatínek se divál na svého syna z břehu jak bruslí.Vaškovo bruslení nepřesahuje mezi tim že dokáže vyjéd rovně a zatočit do prava, zbytek předstíral že umý.Na hlasité upozonování tatinka že by Vašek neměl jezdit tak daleko že je to tam křehký to jakoby Vašek přesleh, a vydal se dál.Jenže to tam bylo křehký, ikyž bylo dva stupně pod nůlou tak rybník se zdál být pevný, ale zdání klame.
Vašek se propad do ledově svěží, průzračné vody.Znatelné mávání rukou nad hladinou rybníku vyrušil tatínka od pletení do kterého byl zabrán, rychlostí větru se vydal na pomoc Vaškovi.
Z pohledu Vaška se vzbudil až o několik dní poté nehodě.Mezitím se Vašek dostal do komatu, který byl dlouhý celé dva týdny.Pomalu se snažil vstát ale bránilo mu vtom hadičky připojené k jeho tělu.Nejprve se rozhlédl po nemocničním pokoji, První co uviděl byl jeho bratr jak leží v posteli a čtesy komix."Co zde děláš?", otázal se Vašek."Ále, šel jsem znovu hrabat sníh když vtom jsem..."Do pokoje náhle vstoupila sestra s doktorem."No, a tak jsem tady."Dořekl právě svou větu Vaškovo bratr, načež Vašek znovu usnul.Po dvou dnech se vrátil domu, děda už netrpělivě čekal na vaška v kuchyni s celou rodinou.Po kuchyni se rozneslo ticho, tichem bylo slyšet slabounký pláč maminky, vašek dostal náhle slzu do svého oka.Proč brečíš otázala se maminka která právě v tu chvíli krájela cibuli, jenže z vaška nic nevypadlo jen drobnej vzlykot.Odpoledne po obědě se děda dlouze podíval do kalendáře.Pak přišel za vaškem jestli by snim nešel do lesa na houby.Vašek věrohodně přikývl hlavou, pak vstal od svích panen a šel se obléknout.
Děda sklerotický nebyl, ale občas na něco zapoměl.Vypujčili si auto od tatínka, nastartovali a odjeli k lesu.Děda zaparkoval na lesní cestě, vystoupili a šli přes sníh do lesa.
S košíkem v ruce si děda pobrukoval pod vousy, "Mám to ale štěstí nikdo není na houbáh".Po dvou hodinovém hledání to oba dva vzdali, promočený a znavený odešli z lesa na cestu.Jenže děda zapoměl kde auto zaparkoval, a tak se dali do hledání.Po půl hodince zoufalý děda náhle zakolísal a spad na zem, pád kterej mu zmírnilo auto které tam stálo v haldě sněhu.
Děda zabouchl pomačkané dveře od nárazu, utřel si krev z čela a vyrazil domu s Vaškem.Další dny jen chumelilo a mrholilo, ktomu všemu byl velkej mráz.
Na kalendáří bylo znatelně znát datum dvaadacáteho dubna, a sníh stále přibýval.Další týdny přibývaly, a dostal se na kalendář datum oznamující třicátého května.Sníh pozvolna roztával, a znatelně ho bylo míň.Jaro dostávalo svojy podoby, ikdyž drobet pozdě.Stromy začaly rozkvétat, led v rybnících roztávat.Teplo kolem znatelné přibylo, a dalo se chodit v mikynách.A v neposlední řadě se Vaškovo brácha vrátil z třetí návštěvi nemocnice, hned co se z otavil dal se do práce.Znovu odklidil poslední sníh, tentokrát úspěšně.A dá se říct že si také dost vydělal.Dědovi zakázali brát prášky, načež začínal rozpoznávat objekty ve svém pokoji.Tatínek měl dost starostí s autem, nejen pomačkanej plech udveří ale i potah na sedačkám musel nechat spravit.No a aby sme to skončili dobře a přitom nezapoměli na posledního člena v rodině, tak pár vět nakonec.Maminka konečně dokrájela cibuli, a dalasi dlouhej odpočinek v lázních jako dar za tu námahu udržet rodinu pohromadě.
Konec
