Dračí olympiada - nová naděje
Uběhlo již deset let od doby kdy Mul´draan se skřetí hordou, a hrdinové vydali hledat černého draka. Drak, jak všicni víme, nebylo k naleznutí, a dračí olympiada s nechvalnou slávou, jak pro skřety tak i pro hrdiny skončila spatně. Čas šel stále v před, a na věci které se událi zbyly jen vzpomínky. Mul´draan vládl ve své vesnici, hrdinové dělaly hrdinské činy, a život šel dál.
Mezi lidmi a skřety panovala malá naděje na mir, mezi obou ras.
Když se nějaký skřet potkal, na odlehlém místě, s člověkem začal litý boj. O kterém věděla jen malá hrstka lidí, skřetů. Na válku to ovšem nebylo. Měla se již konat další dračí olympiada, jenže nastal problém. Draci, v zemi v kterém obě dvě rasy žily, vymřely. Ovšem tradovalo se že nedaleko od místa lidí je jeden ostrov, na kterém žijý orkové.
Orci jsou k nerozeznání od skřetů, jen mají zelenavější kůži. A jsou velmi boje chtiví, hlavně proti jiným rasám. Proti jejich početnosti by se nedalo nic dělat. Na tom ostrově, kde orci bydlí, žijí v míru, s obyvateli, draci.
Na hradě lidí již král přemýšlí, co s olympiadou. O ostrově věděl, ale na jejich území by nevlezl, ani za talíř krkohoutčího masa. V horečnatém přemýšlení, a dva dny popíjení vína, příšel na kloudnou myšlenku.
"Skřeti jsou k nepoznání od orků, a orci zas od skřetů."
Mumlal si král celou dobu pro sebe. S touhle myšlenkou nechal král poslat posla ke skřetům. Mul´draan si nabídku pečlivě provážil, a vydal se pro radu k místnímu šamanovi. Ten též nabídku zvážil, a řekl Mul´draanovi.
"Když orkové zjistí že jsi skřet je po tobě, ovšem za to dobrodružství to stojí."
Mul´draan na nic nečekal a vydal se spolu s několika skřetma k hradu lidí. Nabídku přijal, ani né proto že by musel, ale protože chtěl vědět jak vypadají ty strach vzbuzující orkové. K hordě se přidala všem známá elfka Eurina, a novej hrdina Fingres. Fingres byl syn kováře, sílu měl že by koně na rukou nosil, tak štědrý byl bůch k němu, ovšem rozumu mu moc nepřidal. Ohánět se mečem uměl ale školu nikdy nepoznal. Tentokrát nejen hrdinové ale i Mul´draan čekali před bránou, v hradě lidí, na příchod krále s olympimpijským kalichem kterým uhasí oheň, a začne dračí olympiada. Poté co oheň uhasil šel si král sednout na trůn, aby mohl přednést svuj projev, jako každou olympiadu.
"Milí občané, sešly sme se tu aby sme viděly první netradyční dračí olympiadu. Zvláštní je už tím že místo dalších dvou hrdinu putují skřeti, a další zvláštností je že se nebude odehrávat v naší zemi. Ale, v zemi orku, nedaleko od té naší, tam se celá olympiada přesouvá."
Celý dav lidí ztichnul, a pak král popřál monoho štestí pak hrdinové, horda vyrazili na cestu. Již desátá olympiada se konala, jak ale čas plynul dál tak se i olympiada změnila. Kdysi dávno museli jít hrdinové na draka jen s mečem a štítem, dnes již mohli použít kouzla, ale duch dračí olympiady přetrval. A teť na olympiadu můžou jít i jiné rasy než lidé. Cesta rychle ubíhala, a lidé s Mul´draanem se blíže seznamovaly. Horda měla co děla aby klusot koní dohnaly. První večer a lidé s hordou měli ještě dva dny před sebou. Utábořili se u zurčícího potůčku, nedaleko lesa.
Jen co vyšly první paprsky, a osvětlily louku na které se utábořili, Eurina vstala, a připravila snídani. Jen co dojedli přiřítila se knim horda skřetů, a udýchaný klesli na zem. Stávat lenošy, zakřičel Mul´draan na hordu, znovu vyrazili na cestu. Tentokrát se dostali do lesa, les byl tmavej, skoro nebylo vidět na krok. V tuhle chvíli se Euriny kouzla náramně hodila. Rozsvítila svoji hůl, potom mohli nebojácně vykročit v před jak horda tak i lidé. Bylo již poledne když se dostali z lesa na bahnitou cestu, po které museli jít i kdyby nechtěli. Ta jediná vedla k přístavišti. Přístaviště nebylo tak staré, pouze pět let. Za tich pět let se zní stala nejšpinavějěší, a nejnebezpečnější v celém okolí. Do místní hospody chodili námořníci a piráti, kteří příjeli ze svích cest. Nebýt toho že díky přístavišti mohli lidé ochutnat plody z exotický zemí, koření, byl by ji král nechal srovnat se zemí. Netrvalo dlouho a lidé s hordou se dostali do půli cesty, pak začla noc temnější než obvykle.
Ráno bylo jako po dešti, všude mokro a bláto. Ale to si lidé s hordou neuvědomili že si v tý tmě lehli do bahnité cesty. Vyrazili opět na cestu, tentokrát svižněji a rázněji, přístaviště bylo jen několik hodin cesty. Plahočili se skrz bahnitou cestu, došlo i na menší boj s mrchožrouty, ale cesta jim moc rychle neubývala. Ale nakonec se k přístavišti dostali, bylo již podvečer. V hospodě se najedli, nakoupili zásoby na cestu. Pak si najmuli loď, loď nebyla ani moc velká ani moc malá ale přece se doní vešli všichni. Druhej den vyjeli na moře, moře viděl Mul´dran poprvé, nehledě na to že skřeti taky. Ale moc, pro Mul´draana, nebylo příjemné, ani pro skřety. Jak se loď houpala, a kymácela bylo hordě výce spatně. Jen díky Eurině se jim nic moc zvláštního nestalo, ta se svími kouzli si vý v každé situaci rady.
Konec
