Z hustého lesa vystoupil po staré vyšlapané pěšině tajemný světlovlasý cizinec, oblečený v kožených kalhotách, kroužkové zbroji, koženém kabátci, dlouhém plášti s kapucou a jezdeckých bot. Přes záda měl pověšen zdobený meč s vykládanou pochvou a přes rameno tornu s věcmi, bez nichž se člověk na takových to poutích neobejde. Jeho jméno bylo Ringol a před 5-ti lety vyrazil do světa, aby se něčemu přiučil. Teď se vracel zpět do své rodné vesnice, neboť za 2 dny mu mělo být přesně 20 let. Vesnice se nyní od něj nacházela 10 mil vzdušnou čarou na jih. Bylo odpoledne. Ringol sešel z pěšiny a zamířil k jihu, kde se v dálce rýsovaly kopce. Lesy, které mu zmizely po levé ruce v dálce, se nyní proměnily v travnatou step. Putoval dál a dál dokud nenastal podvečer a s ním i čas vyhledat místo k přenocování. Nakonec objevil malou roklinku, tak nepatrnou, že by ji leckdo snadno přehlédl. Ringol zde mohl bezpečně přenocovat. Po malé chudé večeři, kterou tvořily jeho poslední zásoby, ulehl, aby nabral trochu sil pro další den. Než usnul, pozoroval na obloze velké množství souhvězdí. Kromě občasných zvuků nočních dravců byl v okolí klid. Nastával úsvit, když v tom se krajinou rozlehl výkřik, který nemohl vydat žádný žijící tvor. Ringol sebou prudce trhl a rychle vyskočil na nohy s mečem v ruce, hledajíc původce zvuku. Nikde se však nic nehýbalo, všude byl tajemný klid. Ringol se vydrápal z rokliny, ale ani zde nic nenasvědčovalo tomu, že by se dělo něco nekalého. Když už se vracel pro své věci zpátky dolů, aby odtud zmizel, tak sebou najednou opět trhl. To co viděl mu vyrazilo dech. Před ním, asi 100 kroků jižním směrem se tyčil malý hrádek. Ještě včera večer tam nic takového nebylo. Čáry a kouzla, pomyslel si Ringol. Zároveň pociťoval něco zvláštního, jakousi nadpřirozenou mocnou sílu, která jej k záhadné stavbě přitahovala. Stejně už mu došly zásoby jídla, a tak se tedy rozhodl hrádek prozkoumat. Velice jej překvapilo, když našel padací můstek spuštěný. Pomalu jej přešel a hlavní branou se dostal na hradní nádvoří. Pozorně se kolem sebe rozhlédl, aby zjistil, že se celé toto stavení skládalo ze dvou strážných věží, 8 metrů vysokých hradeb, menší stáje a hlavní obytné budovy. Ringol se vydal k domovním dveřím. Všude bylo hrobové ticho, až na občasné zakrákání poletujících vran. Nikdo nikde. Zvedl ruku, třásla se, celkově na něj to všechno kolem působilo velice temně. Druhou ruku měl na jílci svého meče. Zrovna když se chystal zaklepat, dveře se sami od sebe se skřípotem otevřely. Nikdo za nimi nestál, Ringol však zachoval chladnou hlavu a vešel. Byl připraven vysvětlit svůj troufalý příchod. Avšak ani zde nikdo nebyl. Něco mu říkalo, aby šel dál. Vstupní hala byla ponurá a prázdná, nikdo už zde očividně nebyl po několik let. Všechno bylo pokryto tlustou vrstvou prachu do takové míry, že když Ringol chtěl dojít k jediným otevřeným dveřím, vedoucím z této místnosti, rozkašlal se. Nakonec však těmito dveřmi prošel do chodby. Takto procházel množstvím chodeb a úplně stejných místností, jako byla ta první. V každé místnosti byly otevřeny jedny dveře, a pokud tam byly další, nešly otevřít. Jakoby byly chráněny nějakým kouzlem. Nějaký hlas jej však neustále pobízel, aby šel dál dál. Nakonec ho to přeci jen již začalo unavovat a uvažoval, zda by se neměl vrátit, že to stejně nemá cenu když tu nikdo ani není. Najednou však vešel do obrovského sálu, vysokého 5 metrů. Vypadal úplně jinak než předchozí místnosti, byl čistý, ani smýtko prachu, uprostřed stál dlouhý hodovní stůl se spoustou židlí a u severní stěny bylo pódium, na kterém se rozkládal obrovský zdobený trůn. Ringola však zaujalo něco jiného. Ten stůl byl zcela pokryt všemi možnými jídly, víny, pivy, medovinami, likéry a ovocnými šťávami z různých rostlin. A protože byl vyhladovělý, už dlouho se pořádně nenajedl a ta včerejší večeře nestála za nic, ani neuvažoval jestli není toto jídlo nějak otráveno. Naštěstí tomu tak nebylo a když se pořádně nadlábl, rozhodl se, že to tu trochu ještě omrkne. Trůn byl dokonale vyzdoben zlatem, drahými kameny a perlami a byl také popsán jakousi zvláštní cizí řečí. Ringol některé jazyky studoval, ale tento rozluštit nedokázal a po namáhavém luštění pouze vyčetl zmínku o trůnu Morhana Darwoga Logora - Dračího upíra. Samotné jméno Ringolovi pouze něco připomínalo, nemohl si však vzpomenout přesně co, jen snad jeho otec mu kdysi něco vyprávěl o jakémsi baronovi Darwogovi z rodu Logorů, o jeho temných pokusech s černou magií a jak se prý spolčil se samotným ďáblem. Bylo to však již dávno a on to tehdy jako kluk považoval za pěknou pohádku. Slovo Dračí upír v něm však trklo a přeběhl mu mráz po zádech. Dračí upír patřil totiž do kategorie netvorů, kterých se lidé odedávna nejvíce děsili. Dračí upír ("Vampyrus Dracho Lykantropus") vypadal jako normální upír, snesl sluneční světlo a navíc měl tu zvláštnost, že se mohl kdykoliv, když si zrovna usmyslil, proměnit v draka. Velikost si vždy přizpůsobil podle prostředí, kde se zrovna nacházel. Na rozdíl od normálního upíra nevysával krev, ale životní energii a duši. Z jeho oběti se stala chodící mrtvola bez duše a vlastního myšlení, vedená Dračím upírem. Také vypudit ho ze světa byl velký problém, neboť na něj neplatil způsob vyhánění normálního upíra. Nikdo vlastně přesně ani nevěděl, jak jej porazit. Bylo mnoho možností a vždycky na každého platila úplně jiná. Dračí upíři si velice libovali v Černé magii. Ringol zbledl, teď pochopil do jaké se to pasti vlastně dostal. Chtěl utéci, ale když se otočil, tak byly dveře, kterými sem přišel, už zavřené. Všude bylo tajemné hrobové ticho. Ringol začal uvažovat, co bude dělat, jak se odtud dostane. Ještě ráno by ho ani nenapadlo, kam že se to vůbec dostane, navíc jakýže netvor ho bude mít nyní ve svých spárech. Už nemohl utéci, vše to tu bylo propletené kouzly, které vytvořil onen Dračí upír. Ringol nakonec nic stejně nevymyslel, proti kouzlům neměl šanci a věděl, že se bude muset utkat se samotným netvorem. Celkově ho to zmohlo, snad možná tu působilo i nějaké kouzlo, do takové míry, že byl unaven. Ať se snažil sebevíc, nakonec stejně upadl do spánku. Spal několik hodin, když jej probudil podezřelý zvuk. Odněkud z neznáma se ozývalo bimbání kukačkových hodin, přestože je nebylo nikde vidět. Zvedl se a otočil směrem ke dveřím. Z této místnosti vedly troje dveře stejným směrem, všechny samozřejmě zavřené. Zvuk dozněl a Ringol napočítal jednu hodinu po půlnoci. Chvíli se nic nedělo, Ringol pozorně sledoval dveře s rukou na jílci meče. Najednou se pomalu a se skřípotem začaly otevírat dveře vpravo. Ringol pozorně sledoval, s krůpějemi potu na čele, vcházet vysokou postavu v kápi. Bytost se zastavila až metr před Ringolem, schodila kápi a ten měl možnost spatřit postavu s bledým obličejem, bledými modrými rty a rudýma podlitýma očima. Nikdo z nich nepromluvil, to hluboké ticho lezlo Ringolovi až do hlavy. Najednou ta bytost promluvila: "Vítám tě Ringole ve svém malém obydlí a přijmi mé pohostinství, dokud budeš moci. Už zřejmě víš, kdo jsem." Ringol vydechl: "Tak ty jsi jeden z těch netvorů, kterých se lidé vždy báli. Mou kůži však tak jednoduše nedostaneš, bez boje teda ne. Ať jsi upír nebo ne." A na důkaz toho vytasil meč a připravil se k boji. Upír se rozchechtal a pravil: "Dobře, ale řeknu ti, proč jsem si vybral zrovna tebe. Ne proto, že potřebuji tvou životní energii, té mám dostatek. Už jsem si pochytal několik sedláků z té vesnice, kam zrovna míříš. Ale ten pravý důvod je toto: přesně před 20-ti lety, tedy den před tvým narozením, se všichni z tvé rodné vesnice spojili a vydali se na tento hrad, neboť tehdejší jejich baron byl podle nich spolčen s ďáblem a provozoval černou magii, což prakticky byla pravda." Upír se zazubil." Ringolovi bylo horko a cítil vůči netvorovi obrovskou zlost.
Ale zajímal ho i ten důvod. Upír tedy pokračoval: "No a ti vesničané tedy dorazili na tento hrádek, kde se jim povedlo díky jednomu jimi najatému čarodějovi porazit magii toho hraběte a zajmout jej. Chtěli ho upálit, což také udělali, ale než hrabě zemřel, tak vyslovil kletbu, podle níž se za 20 let vrátí v podobě Dračího upíra a ještě silnější se pomstí všem svým nepřátelům. Tvůj otec byl jedním z nich a přijde již brzo na řadu, ale jelikož se dnes má kletba vyplnila a já jsem tento den povstal, tak máš tu čest být tím prvním, na kom vykonám svou pomstu. Neboj, nezemřeš, ale zůstaneš na vždycky poslušný mně a tvá duše bude pohlcena temnotou." Ringolovi se zcela vybavilo otcovo vyprávění. A najednou se začal Darwog proměňovat v draka, velikého akorát tak na to, aby se mohl pohybovat v této místnosti. Měl černé šupiny, jediné co se na něm nezměnilo byli rudé podlité oči. Ringol začal strategicky ustupovat s mečem máchajícím drakovi před očima. Drak se jen smál, pak se nadechl a vychrlil ohromný plamen. Ringol na poslední chvíli proběhl drakovi pod nohama, ten se ho ještě chtěl pokusit zalehnout a následně rozdrtit, ale to už Ringol stál za ním. Zkusil vší silou seknout drakovi po noze, ale byl odmrštěn dozadu. Dračí šupiny jsou všeobecně tvrdé, ale Ringolovi se zázrakem povedlo způsobit obludě nepatrné zranění. To však zase zmizelo. Drak se znovu rozchechtal." Na mě nemáš Ringole, vzdej to." Máchl svou velkou tlapou směrem k Ringolovi. Ten byl zasažen jen napůl, přesto jej to však mrštilo na zem. Měl ale tuhý kořínek, hned se vzpamatoval a zalezl pod stůl. Tím pádem drak chvíli nevěděl, kde Ringol je a ten si tak mohl vydechnout. Nakonec ho však drak spatřil a skočil na stůl, který se prakticky pod jeho tíhou rozpadl na cucky. Ringol se opět na poslední chvíli odkutálel mimo dosah a už zas stál na nohou připraven k útoku. Po druhé ťal, tentokrát přesně do drakova krku. Ten zařval bolestí a i když byl takto nezranitelný, tak to bylo i na něj silný kafe. "Už mne přestáváš bavit", zařval drak a než mohl Ringol cokoliv udělat, tak jej drak pevně chytil. Teď ho drak spokojeně držel, byl to obrovský nesnesitelný tlak, který způsoboval Ringolovi muka. Chvíli se snažil vyklouznout ze sevření, ale nakonec to vzdal, neměl už tolik sil. Drak mu začal ubírat životní energii. Ringol cítil jak mu ubývají síly, v hlavě se mu počaly rodit temné myšlenky. Byl pod vlivem černé magie, zcela ho ovládla do takové míry, že bezvládně visel v dračích pařátech. Když se už začal loučit se svým dosavadním "bytím", odehrávali se mu v mysli ještě jeho nejdůležitější životní události od narození až po současnost. A tehdy Ringol spatřil, že když se narodil, tak mu u kolébky jeho sudička předpověděla, že jednou, až to bude nejméně čekat, tehdy, až povstane opět Dračí upír, se s ním sám utká v boji, a že jej může porazit pouze silou vůle a silou, či dobrotou vlastního srdce.
Trochu se znovu vzchopil a pozvedl hlavu. Spatřil draka, jak se soustředí na vysávání energie. Z posledních sil se Ringol počal soustředit a vybavoval si ty krásné chvíle, kdy se svými sourozenci prožívali pocity štěstí a radosti, tehdy když třeba chodili za letních večerů a nocí navštěvovat do hlubokých lesů víly, lesní skřítky, nebo elfy. Poté se mu vybavily ty šťastné chvíle se svou rodinou a přáteli. V tom, aniž by chtěl, vyřkl: "I když ovládneš mé tělo, mého ducha a mé srdce však nezlomíš ba ani neporazíš!" Nejdříve se nic nedělo, jen cítil, že jeho tělo čím dál rychleji umírá. Avšak zjistil, zprvu nezřetelně, ale později už lépe, že mu srdce tluče ostošest, že zrychluje stále a více tep, a že jeho tlukot je nepřirozeně čím dál více hlasitější. Za chvíli si toho všiml i drak a zkřivil obličej, jakoby bolestí. Bylo to slyšet stále více hlasitěji a o to více to drakovi způsobovalo větší muka, že se již ani nemohl soustředit na vysávání. Nakonec chtěl drak Ringola rozmáčknout, ale na to se už nezmohl, protože síla srdce a vůle ho udolala. Drak padl k zemi poražen. Nato se z netvorova těla, za jasných vzdálených hlasů plných radosti a štěstí zřejmě z vysvobození, počaly odpoutávat desítky zářivých barevných obláčků a spojili se v jednu zářivou kouli, aby na to mohli explodovat v hvězdný gejzír. Jak vše začalo, tak i vše skončilo a nastalo opět hrobové ticho. Ještě pár minut ležel Ringol, vysílen a neschopen nic udělat, v sevření draka, i když se už mohl snadno osvobodit. Probraly ho až obrovské rány a výbuchy. Zjistil, že zase nabyl sil a tak se začal vysvobozovat z netvorova sevření, což již nyní nebyl problém. Pak ho začaly zajímat původci zvuků, že by další Dračí upíři? Naštěstí ne, ale v bezpečí ještě nebyl, neboť se hrádek začal pomalu rozpadat. Drak se počal měnit v mrtvého hraběte a následně v popel. Ringol rychle utíkal sálem, dveře již nebyly chráněny kouzlem, to bylo právě zlomeno. Bez problémů otevíral další dveře, až se dostal do vstupní haly, když tu si vzpoměl, že hrabě unesl nějaké vesničany, a že možná někteří z nich jsou ještě snad na živu. Stál tedy a uvažoval. Hrad se bortil, bylo málo času, zajatci budou jistě v podzemí, ale jak se tam dostat. V tom však uslyšel z zpoza jednich dveří volání o pomoc. Šel po směru křiku až našel místnost a v ní zajatce. Spěšně rozřezával jejich pouta, když v tom se ozval mocný výbuch a cesta ven se zcela zasypala. Vesničané byli Ringolovi velice vděční a jeden z nich, který dříve na dvoře hraběte pracoval, dokud od něj neutekl, znal tajnou chodbu vedoucí z hrádku. Když se všichni dostali ven, spatřili už jen trosky a prastarou zříceninu. A to je již konec.
Ringol se s vesničany spokojeně vrátil do vesnice, kde s nimi a se svou rodinou oslavil dvacetiny. Byla to velká událost, zapsaná později do kroniky, která se dědila mezi starosty této vesnice. Ringol se pak zase vydal do světa, zažil mnoho dalších dobrodružství, až se z něj stala slavná historická postava.
