Čítárna
Poezie
Próza
Vyhledávání
Vložit článek

Zpět


Fantasy a Sci-fi
zahrnuje rubriky:


Tip Obchůdku
Lord of the Rings: The Art of the Fellowship of the Ring
The Art of
the Fellowship
of the Ring

500 obrázků z filmu
955 Kč


JRR Tolkien: Nejčtenější články
Opravdu zajímavé perličky o filmech...
Ukázka na 4DVD verzi Společenstva p...
Aktualizace of. stránek filmu
Křížíkova fontána - Projekce "Pán P...
Encyklopedie světa J.R.R. Tolkiena







Nejoblíbenější pohlednice

New Line Cinema
Nové články na peoples.cz

Čarodějka Reena - záverečná část

Mrtvý ostrov
„Je mi děsná zima,“ postěžovala si Reena už poněkolikáté a vytrvale si dýchala na svázané ruce.
„To nám všem, holka,“ zabručel Kalev a ponořil vesla opět do vody, aby jedním plynulým pohybem posunul loď o další kus vpřed.
„Zkus to znovu,“ navrhla Deidre a třela si zkřehlé ruce o vojenskou uniformu.
Čarodějka si povzdechla a máchla rukou směrem k zádi. Voda se rozstříkla kolem a člun poskočil o několik sáhů vpřed. Celá posádka nespokojeně zamručela a Kalev se opět opřel do vesel.
„Jak dlouho to ještě potrvá?!“ začala se rozčilovat Shea. Co byli na moři, neustále si upravovala uniformu. Neseděla jí přesně, takže se necítila ani trochu příjemně. A nebylo to jen nepřesnou velikostí. Pocit, že v těch šatech před několika hodinami zemřel člověk, jí taky moc klidu nedodával.
Zhruba za další půl hodinu člun opět prudce poskočil kupředu a Shea zdrceně svěsila hlavu.
Předešlou noc přečkali mimo město, vydali se obloukem kolem hradeb, aby přišli branou od hlavní pobřežní cesty. U pekaře se děvčata zvědavě vyptávala na okolní ostrovy a zjistila, který je v zimě prázdný. Samozřejmě kromě tak zvaného Mrtvého ostrova, který je podle obyvatel města prázdný pořád. Po jídle se vydali opět na cestu.
Mimo dohled hradebních stráží se převlékli do uniforem Faeiny minulé večeře a takto ustrojení vjeli kolem poledne do malé rybářské osady.
Ender zůstal na pobřeží. Hlídal koně ustájené v jediné stodole u maličkého hostince. Ostatní doprovodí Reenu na Mrtvý ostrov. Díky uniformám to bude tamním strážím připadat, jako by jim jejich kolegové vezli dalšího polapeného čaroděje-zloděje.
Problémem však byla Enderova schopnost. Netušili v jakém stavu ostatní zloděje najdou a bylo by nebezpečné poskytnout jim možnost aktivní obrany a útoku. Bohužel trvalo na jejich vkus až příliš dlouho, než Reenu opustí převzatá telekineze. Zatím pluli poblíž malého opuštěného ostrova, který bránil strážcům zlodějů spatřit je dříve, než budou sami chtít.
* * *
„Tak to je ona?“ zeptal se kapitán pevnosti a s opovržením pohlédl na Reenu choulící se do provlhlého pláště.
„Ano,“ potvrdil Kalev a popostrčil čarodějku blíž k temnému vchodu do jeskyně na konci chatrného mola.
„Jen se neboj, holka, tady se nebudeš mít špatně,“ zašklebil se kapitán a mávnutím ruky naznačil, že ostatní mohou odplout.
„Potřebujeme potvrzení pro krále, že jsme sem zajatkyni skutečně dopravili živou,“ vyhrkl Kalev a vzápětí musel čelit šokovanému pohledu kapitána.
„Potvrzení,“ zamručel kapitán,“ jaké potvrzení?“
„Král chce jen mít jistotu že nám ta zlodějka neutekla,“ vysvětloval Kalev, „jistě chápete, že cesta byla velmi namáhavá, když skoro v každé vesnici je alespoň jeden čaroděj.“
„Tak to věřím,“ pokýval hlavou a pokynul všem rukou směrem k otvoru ve skále.
Než Deidre vykročila jako poslední z celého malého vojenského procesí, upustila do vody kámen zabalený v bílé látce. Domluvený signál pro Fae, která pod vodou čekala na znamení.
Jen chvíli poté, co v jeskyni dozněly poslední kroky se nad hladinou objevila hlava víly temných vod. Štíhlé tělo se ladně vyhouplo na molo. Fae se s jistotou vydala směrem, kterým cítila vzdalující se životní energii lidí.
Jeskyně ústila do dlouhého tunelu nahrubo vytesanému ve skále. Ten je dovedl až na rovné prostranství obehnané přírodní hradbou vysokých a strmých skalisek. Uprostřed toho všeho stálo nevelké městečko sestávající se z necelé stovky kamenných domů různé velikosti.
Shea si okamžitě všimla, že tunel je jedinou přístupovou cestou a nebude tudíž nemožné se odtamtud dostat, pokud je vojenská posádka větší než předpokládali. Také ostatním to rychle došlo a někteří se po sobě nejistě dívali.
„Vítejte na Mrtvém ostrově,“ rozpřáhl kapitán teatrálně ruce a otočil se k nim čelem, „nebo jak tomu říkáme my v Zapomenutém městě.“
Pak vykročil k jednomu z vojáků postávajícímu opodál a vydal několik rozkazů. Když se k nim vrátil usmál se na Kaleva, který překvapeně hleděl kolem.
„Čekal jsi vězení, že mladíku?“
„Musím se přiznat, že ano,“ souhlasil elf a očima dál pátral mezi domy před sebou. Stály v pravidelných rozestupech a tvořily tak široké ulice. Zřejmě bylo vše postaveno podle přesného plánu a vzhledem ke kolmým stěnám skal bylo jisté, kde vzali stavitelé materiál.
„Tak jdeme,“ zavelel kapitán a vykročil k městu, „dám vám to potvrzení.“
Kalev jej následoval a postrkoval před sebou Reenu, která svůj strach hrála velmi přesvědčivě.
Jakmile vstoupili mezi první domy, zavolal kapitán nejbližšího vojáka postávajícího poblíž a nařídil mu odvést Reenu do izolace.
„Jen klid. Prohlédnou vás a vysvětlí, jak to tu chodí,“ uklidňoval ji vyděšenou čarodějku mladý voják, když ji vzal za paži a odváděl jednou z bočních ulic.
Kapitán se zastavil před největším z domů, který ležel v samém srdci městečka. Vešel dovnitř a Kalev jej následoval. Dívky zůstaly venku, kde věrohodnost jejich převleků podporovalo přítmí stínu okolních skalisek.
Fae mezitím vyčkávala v temném tunelu. Usmívala se, protože si najednou zase připadala jako doma. Ruce se jí lehce chvěly a musela se nutit ke klidnému dýchání.
* * *
„Vaši muži mohli jít také dál,“ promluvil kapitán po chvíli ticha, kdy soustředěně sepisoval zprávu pro krále.
„To je v pořádku, pane,“ pousmál se Kalev a v duchu muže popoháněl k rychlejšímu psaní, „trocha zimy jim neublíží.“
„To jsem si taky říkal, když mě sem převeleli. Jenže pak mi došlo, že je lepší vést to tu spíše jak starosta než vojenský velitel. Chlapi plní své úkoly dobře a nejsou nevrlí z neustálých povelů. A vězni jsou taky spokojenější, když se můžou volně pohybovat. Neměli jsme tu ještě ani jeden pokus o útěk,“ chlubil se voják.
„Takže tu žijete všichni společně jako sousedi?“ divil se Kalev a doufal, že se mu podaří získat pár užitečných informací. Čím víc toho bude vědět, tím menší bude riziko ztrát.
„Ne tak docela. Krajní domy jsou vojenské,“ začal s vysvětlováním kapitán, ale pak se zarazil, „nebudu vás tím zatěžovat. Stejně se sem už nikdy nevrátíte.“
Svým prstenem vytvořil pečeť na dopise, na kterém konečně zcela zaschnul inkoust a pak jej předal Kalevovi. Ten jej vzal, zasalutoval a opustil kapitánův dům.
„Změna plánu,“ zašeptal k dívkám, když je míjel. Ty se hned připojily k němu. Mířili rychlými kroky přímo k otvoru ve skále. Původně měli v tuto chvíli již zahájit útok. Kalev měl kapitána zlikvidovat a pak byla řada na ostatních vojácích. Většinu měla z boje vyřadil Fae, jakmile by vzplála střecha některého z domů. Ale nyní bylo všechno jinak a Deidre začala mít strach o Reenu a vztek na Kaleva za to, že ji vystavil nebezpečí.
„Tak co se děje?“ vyhrkla Fae, jakmile se k ní v jeskyni připojili Kalev s děvčaty.
„Kalev se rozhodl udělat to jinak,“ zavrčela Deidre a zamračila se na elfa pozorujícího z ústí jeskyně městečko.
„Počkáme do noci,“ promluvil potichu Kalev, „nebudeme muset tolik bojovat.“
Deidre chtěla něco namítnout, ale Kalev se nedal přerušit. Vyložil jim nový plán a i nymfa musela nakonec uznat, že bude bezpečnější udělat to po jeho. Nakonec, nevypadalo to jako typické vězení. Reeně se určitě nic nestane. Jen bude naštvaná, že pro ni přijdou tak pozdě.
„Však ty jí to zdržení nějak vynahradíš,“ poplácala Shea nymfu po rameni a rychle uhnula před sprškou vody, která se náhle zvedla ze země. Nymfa se snažila tvářit dotčeně, ale veselé jiskřičky v očích ji prozrazovaly.
* * *
Reena přecházela po malém pokoji sem a tam a každou chvíli se zastavila u malého okénka. Už je to několik hodin, co ji tu zavřeli. Přinesli jí horkou polévku, chléb a docela dobré víno. Potom jí nějaká žena donesla čisté teplé šaty a vysvětlila jí, že musí počkat do rána na místního lékaře.
Od té doby se nikdo neukázal a ona začínala být hodně nervozní. Už dávno měla být s Deidre a pomáhat všem čarodějům-zlodějům utéct z tohoto studeného místa. Chladné skály tyčící se všude kolem jí naháněly strach. Městečko halila tma, ačkoliv při pohledu na nebe bylo zřejmé, že se teprve začíná stmívat.
Čarodějka se posadila na lavici u zdi a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Zavřela oči a v duchu sama sebe začala přesvědčovat, že je všechno v pořádku a brzy už určitě bude od tohoto místa co nejdál. Svaly v jejím obličeji za chvíli povolily a rozum opět převzal kontrolu. Už se chystala otevřít oči, když si uvědomila jednu zvláštní věc. Cítila v okolí magii – spoustu magie.
„Jak je to možné,“ zašeptala a začala se soustředit na energii, „žádný čaroděj tu být nemůže.“
Otevřela oči a vyskočila na nohy. Rychlými kroky došla k oknu a začala v duchu popohánět Deidre a ostatní. Doufala, že aspoň jednu část plánu nezmění. Nejdřív přijdou pro ni.
* * *
Okna většiny domů konečně potemněla a ulice zpustly. Protější skalní stěna zmizela v černotě noci a hvězdné nebe rychle zaplnila těžká mračna. Lepší podmínky se skupinka schovávající se v jedné z bočních jeskyní nemohla přát.
Kalev se pomalu vydal zpět k východu u městečka a ostatní jej opatrně následovali. Ze stropu chodby kapala voda a vytvářela na zemi tenkou kluzkou vrstvu. Elf nenápadně prohlédl prostranství mezi skálou a prvními domy, ale neviděl ani živáčka.
„Tak se připravte,“ otočil se k ostatním, „vydáme se podél skal a druhou stranu. Tam by stráže být neměli, pak půjdeme pro Reenu. Pokud potkáme nějaké stráže, bez váhání je zabij, Fae.“
Víla temných vod souhlasně kývla. Než však stačil Kalev říct cokoliv dalšího, promluvila Deidre: „To je moc riskantní.“
„Máš snad lepší nápad?“ otočila se na ni Shea, která si v ruce pohrávala s krátkým mečem.
„Jistě,“ usmála se nymfa a začala si svlékat vojenskou uniformu, „Fae, dokážeš z té trochy vody na zemi udělat mlhu?“
Víla se usmála a za chvíli se už chomáče mlhy líně plazily kolem Diedřiných nahých nohou. Nymfa si na sobě nechala jen volnou spodní košili sahající jí těsně pod zadeček. Odhalila jedno rameno a zatřásla hlavou, aby se jí vlasy divoce vlnily kolem obličeje.
„A jdeme na to,“ uculila se na své společníky a vykročila k prvním domům.
Za několik okamžiků naplnil prostor mezi skalami tichý melodický bezeslovný zpěv. Prvnímu vojákovi, který jej následoval, se naskytl dech beroucí pohled. Krásná mladá dívka se vlnila v rytmu melodie zahalená jen mlhou a provlhlou plátěnou košilí.
Jeden po druhém přicházeli vojáci, kteří měli první noční hlídku. Celkem se jich kolem Deidre shromáždilo osm. Shea vyčkávala, jestli ještě nepřijde některý opozdilec, když ji ze soustředění vyrušilo hlasité plácnutí. Otočila se a musela zadusit smích, když uviděla naštvanou Ariu stojící proti Kalevovi, kterému se na tváři červenal otisk štíhlé ruky.
„Já za to nemůžu. Zpěv nymfy působí na všechny chlapy,“ vymlouval se Kalev a třel si pálící tvář.
„Já vím, že za to nemůžeš,“ připustila Aria, „ale někdo tě probrat musel. Máš bojovat a ne... slintat.“
Deidre začala ladně couvat blíže ke vchodu do skalní chodby a přitom se pootočila, aby dala signál Fae. Jakmile se vojáci přiblížili, víla temných vod natáhla obě ruce jejich směrem a pomalu začala zavírat pěsti. Čím více se její prsty blížili k dlani tím více si vojáci drásali hruď a krk, jak se snažili popadnou dech a odstranit tlak, který jim bránil vykřiknout na poplach.
Mrtvá těla odtáhli Kalev se Sheou ke skalní stěně, aby je nikdo nemohl spatřit a vydali se přímou cestou k městu. Elf pomohl Deidre do kabátu, aby jí nebylo chladno. Sice jí zima nevadilo jako lidem, ale přesto se cítila jen v košili dost nepříjemně.
„Musím uznat, že tvůj plán byl lepší,“ přiznal Kalev a poplácal Deidre po rameni. Nymfa se usmála a popoběhla vpřed, aby byla co nejdřív opět s Reenou.
* * *
Malou místnost pohltila už dávno temnota a Reena se na lavici neklidně ošívala. Sice byla u protější zdi docela pohodlně vyhlížející postel s teplou přikrývkou, ale ona se bála, že by mohla usnout. Cítila by se trapně, kdyby pro ni ostatní přišli a našli ji, jak klidně spí.
Za dveřmi se ozvaly kroky a čarodějka se otočila plná naděje, že se konečně z tohoto místa dostane. V zámku zarachotil klíč a poté ji oslepilo světlo lucerny. Ve dveřích však nestál nikdo z jejích přátel, ale sám velitel tohoto neobvyklého vězení.
„Dobrý večer,“ pozdravil ji a postavil lucernu na malý stolek hned za dveřmi, „jsem rád, že nespíte. Chtěl jsem přijít až ráno, ale nedoručili s vámi žádné dokumenty, tak se na všechno musím vyptat vás. Abychom vás odtud mohli pustit, musím vědět spoustu věcí. A myslel jsem si, že budete ráda, když to bude co nejdříve.“
„To ano,“ přitakala nejistě Reena.
Kapitán se posadil na stoličku u stolu a rozložil před sebe list papíru, pero a lahvičku inkoustu. Zhruba další hodinu strávila Reena rozhovorem s kapitánem. Vymýšlela si život dívky, které dala jméno Seona. Začala ji zmáhat únava a bála se, že by mohla říct něco, co by prozradilo její lži. Přehnaně zívla a doufala, že kapitán nechá zbytek výslehu na druhý den.
Proud otázek však stále pokračoval dál a Reena se divila, k čemu všemu ty informace jsou. Zloděje přeci odtud nikdy neměli pustit, tak proč potřebovali tolik podrobností z jejich života? Už se na to chtěla zeptat, když jí to došlo. Některé otázky se týkaly lidí v jejím okolí a nejspíš tak chtěl kapitán zjistit, jestli se kromě ní neukrývají někde i jiní čarodějové-zloději.
V záplavě otázek se unavený člověk mohl snadno prořeknout. Takže vůbec nešlo o neplánovanou návštěvu v jejím zájmu. Reena se trochu zachvěla, začínalo jí být líto, že kapitán brzy zemře kvůli svobodě vězňů, o které se podle jejího názoru, tak dobře staral. Ale nakonec to byl jen další královský voják plnící do písmene všechny rozkazy. Volná pravidla tohoto vězení nejspíš nařídil sám panovník, snad aby zabránil možné vzpouře.
Kapitán právě soustředěně sepisoval, co se zatím od nové vězeňkyně dozvědě, když zaslechl zvuk otevíraných hlavních dveří. Zamračil se a zvedl hlavu od spisu. Reena ztuhla. Jestli jsou to její přátelé, měla by je varovat, že není sama, ale nevěděla jak. Než stihla něco vymyslet, dolehl z vedlejší místnosti další zvuk. Něco těžkého dopadlo na prkennou podlahu.
Reena zatajila dech a čekala na kapitánovu reakci. Ta přišla vzápětí. Kapitán vstal a postavil se do rohu křížem ode dveří. Z vnitřní kapsy kabátce vytáhl něco, co vypadalo jako miniaturní měch na vodu ke skleněnou zátkou.
Čarodějka nechápavě hleděla na podivné počínání velitele vězení a nezmohla se vůbec na nic. V okamžiku, kdy kapitán položil palec na okraj zátky, se dveře místnosti otevřely. Reena těkala očima z Deidre stojící na prahu na kapitána, který byl evidentně zaskočen přítomností nymfy. Kalev tasil meč a postrčil Deidre z cesty.
Jakmile se velitel místní posádky probral z překvapení odstranil jedním pohybem zátku a všechny ochromil vysoký nepříjemný jekot vycházející z malinkatého měchu.
Reena si přitiskla ruce na uši a sesula se k zemi. Stejně dopadli i Deidre a Kalev, kteří byli přímo v místnosti. Ostatní sebou jen polekaně trhli a ještě notnou chvíli jim nepříjemně pískalo v uších.
Kapitán byl nejspíš před účinky poplachu chráněn, takže nehnul ani brvou a klidně schoval poplašný váček opět do kapsy. Nemohl se dostat z cely ven, ale věděl, že za několik okamžiků tu budou jeho muži.
„Ven, rychle,“ zavolala Shea, ale nakonec musela rukou prostě mávat ke dveřím, aby ostatní pochopili, co chce. Pískání v uších znemožňovalo jakoukoliv slovní domluvu.
Sotva stihla Fae překročit práh a už se musela bránit prvním vojákům přibíhajícím ze všech stran. Aria zůstala v domě, místo ven se snažila dostat k omráčenému Kalevovi, ale trochu se bála přiblížit ke kapitánovi. Ačkoliv byl neozbrojený, měl výcvik, který jí chyběl. V boji elfí léčitelky proti královskému vojákovi by moc šancí neměla.
Venkovní ticho rozbil třesk zbraní a kapitán uvnitř s úsměvem hleděl na nerozhodnou dívku těkající pohledem z postav na podlaze ke dveřím vedoucím přímo proti zbraním jeho mužů. Neviděl přímo ven, takže nemohl tušit, že elfka ovládá boj se dvěma meči, které rychle získala od jeho padlých mužů, jejichž krevní oběh v okamžiku zastavila víla temných vod.
Fae se neobratně bránila krátkou dýkou těm, kteří se blížili příliš rychle. Bála se použít svoji moc na víc než dva až tři bojovníky současně, aby nezasáhla i Sheu míhající se z jednoho místa na druhé. Elfka se soustředila na jediný cíl, zabít dřív než někdo zabije ji.
Kalev se uvnitř domu nepatrně pohnul. Kapitán si z toho nic nedělal, věřil, že během několika okamžiků vejdou dovnitř jeho muži. Toto nepatrné znamení však povzbudilo Ariu. Zhluboka se nadechla a vkročila do cely. Kapitán se vypnul do své plné výšky a snažil se dívce nahnat strach, ta sebou sice trochu škubla, ale necouvla.
Venku přibíhali další vojáci a Shea s Fae jen s vypětím sil dokázaly zabránit jejich vniknutí do domu. Čepele do sebe narážely s ohlušujícím třeskotem, jiskry létaly kolem a Sheu z některých silných úderů brněly ruce. Zem kolem začínala být kluzká od krve prýštící ze smrtelných i méně vážný zranění bojujících.
Několik mužů leželo na zemi s košilemi rozhalenými, jak se snažili z posledních si zmírnit záhadný tlak, ničící jejich srdce. Fae zastavovala jejich krev a doufala, že se jejich srdce zastaví navždy. Nemohla plýtvat čas, aby měla jistotu.
Aria poklekla u Kaleva, který konečně otevřel oči. Zmateně na ni hleděl a nechápal, co se stalo. Elfka mu něco říkala, ale on ji neslyšel. Zatřásl hlavou a v očích se mu začínal objevovat strach. Aria sáhla do kapsy a vyndala malý váček. Kapitán k ní vykročil, ale v cestě mu ležely Reena s Deidre. Než je opatrně překročil, chtěl je vyslechnout a věděl, že zbytečná zranění by u to jen ztížila, stihla mladá elfka z váčku vytáhnout špetku bylin a vložila je Kalevovi do úst.
Shea bodala a sekala kolem sebe. Nevšímala si ran, které sama utržila. Dokud může stát na nohou a hýbat alespoň jednou rukou, není zranění natolik vážné, aby si vyžádalo její pozornost. Nepřátel však stále přibývalo. Fae cítila, jak jí ubývají síly. Věděla, že si nemůže dovolit nakrmit se z některého vojáka. Jiný by mohl kolem ní projít elfce za záda.
Kalev byliny polkl a bodavá bolest hlavy náhle ustala. Stále neslyšel co se kolem děje, ale už se mohl mnohem víc soustředit. Rychle si uvědomil kde je a co jej tam přivedlo. Uviděl, jak kapitán popadl Ariu za paži a hrubě ji odstrčil stranou. Chytil muže oběma rukama za lýtka a prudce trhl k sobě. Kapitán vykřikl a spadl. S rozhozenýma rukama padal na záda a hlavou se udeřil o hranu desky stolu.
Aria se rychle zvedla a našla váček, který jí vypadl z ruky. Zatímco Kalev vstával, přiklekla k Deidre a Reeně a každé dala do úst také trochu bylin. Než se Kalev připojili k dívkám bojujícím o životy jich všech, nymfa už byla při vědomí a sbírala se ze země. Čarodějka však jen ztěžka otevřela oči a zmateně hleděla do Ariiny starostlivé tváře.
Jakmile se k dívkám připojil Kalev, Fae využila možnosti a popadla prvního vojáka který se přiblížil na dosah, pod krkem. Elf kryl Shei záda a víla temných vod vyděsila několik nepřátel pohledem na tělo jejich kamaráda rozpadající se na prach.
Reena měla pocit, že jí rozum halí neproniknutelná mlha. V uších jí hučelo, jakoby jí v hlavě šumělo rozbouřené moře. Rozhlédla se kolem sebe, ale hned toho litovala. I nepatrný pohyb hlavou jí způsobil silnou bolest hlavy. Aria jí dala ještě trochu bylin, ale ani to jí nepřineslo stejnou úlevu jako ostatním.
Nymfa se chopila meče jednoho z mrtvých vojáků a vrhla se do boje po boku Shei. Ta s povděkem ustoupila o krok stranou a odhodila jeden z mečů. Přes levé předloktí měla hlubokou sečnou ránu a bylo s podivem, že dokázala zbraň vůbec udržet.
Nepřátel konečně začalo ubývat. Deidre si opět broukala vábivou píseň a tím narušila soustředění vojáků. Kalev stále nic neslyšel a proto jej síla melodie nezasáhla. Mocnými údery pobíjel vojáky ve svém dosahu a odrážel neobratné výpady nepřátel omámených nymfinou písní. Fae už byla opět v plné síle. U jejích nohou ležely tři vojenské uniformy s prašnými zbytky jejich majitelů.
Ještě několik minut se městečkem rozléhal třeskot zbraní. Pak konečně zavládlo ticho. Kalev se mečem v ruce kontroloval okolí bystrým pohledem, ale neviděl nic víc, než těla mrtvých nebo těžce raněných vojáků ležících v nepravidelném půlkruhu kolem nich. Deidre nohou šťouchla do nejbližšího muže a pak pohlédla ke dveřím za svými zády. Chtěla se ujistit, že Reena je v pořádku, jenže si nebyla jistá, že nebezpečí skutečně pominulo. Shea ustoupila ke stěně domu a sesula se po ní k zemi. Fae k ní rychle při dřepla a kontrolovala rozsah jejích zranění.
V domě Aria přikrývkou z postele zakryla mrtvolu kapitána a pak ostražitě, s mečem v ruce, hleděla ke dveřím. Reena seděla na zemi s hlavou v dlaních. Nevěděla jestli je horší hučení v hlavě nebo nejistota, která jí svírala útroby. Aria jí nedovolila opustit místnost, takže netušila, co se venku děje. Nevěděla, jestli Deidre není zraněná nebo snad hůř – mrtvá.
Trhla sebou, když jí někdo položil ruku na rameno. Vzhlédla a její oči se setkaly s vyčerpaným pohledem nymfy. Čarodějka vstala a popadla Deidre do náruče. V návalu radosti, že boj přežila, přitiskla své rty na její a v tom polibku vyjádřila všechny své pocity, které v jejím nitru vybuchly jako slavnostní ohňostroj.
* * *
Od bitvy na Mrtvém ostrově uplynuly už tři týdny. Reena stála na přídi nákladní lodi a dívala se, jak moře na obzoru získává od výchazejícího slunce barvu krve. Na paubě bylo jen několik dalších lidí, ostatní ještě vyspávali v podpalubí.
Polekaně sebou škubla, když uslyšela zavrzání dveří, které se v tichu rána zdálo mnohem hlasitější. Ohlédla se a uviděla Fae, jak s nepřítomným výrazem míří k zábradlí. Věděla, že je zbytečné snažit se s ní promluvit, Od chvíle, kdy vypluly na širé moře, se víla temných vod mezi lidmi moc nezdržovala. Ráno prostě skočila do vody, občas se vynořila po boku lodi a hodila na palubu ulovené ryby a zase zmizela. Vracela se, až když většina ostatních spala.
Sheina zranění se ukázala být vážnější než zprvu vypadala. Velká ztráta krve a bodná rána v boku ji nakonec stály život. Aria zkusila vše, co o léčení věděla, ale nemohla zabránit její smrti. Víla tělo elfky pohřbila podle způsobů svojí rasy. Odnesla ji k vodě a ponořila se s ní do nejhlubšího místa, které našla v okolí ostrova. Tam vytvořila vodním vírem podmořský hrob, kde nechala svou milenku spočinout ve věčném spánku.
Než se opět vrátia do vězeňské osady, všichni zajatci už se shromáždili na volném prostranství před prvními domy a dohadovali se se svými zachránci o jejich dalším osudu. Nakonec zvítězila většina. Zloději odmítli bojovat. Jediné, po čem toužili, bylo odplout na jižní kontinent, o kterém jim vyprávě jeden z nich. Jeho rodina tam odplula, když zjistili, že jeho schopnosti jsou schopnostmi zlodějů. V dospělosti se vrátil najít své starší bratry a tehdy byl chycen.
Jižní kontinent ležel příliš daleko, aby bylo možné s tamními obyvateli obchodovat nebo se pokoušet jej obsadit. Proto se stal útočištěm všeh, kteří chtěli najít bezpečí – tedy pokud se jim podařilo tam doplout. Cesta byla příliš dlouhá a nebezpečná.
A právě to byli všichni z vězeňské osady ochotní podstoupit, jen aby se vymanili z moci vladaře, který je většinu jejich života věznil. Nechtěli se skrývat ve skalách, to jim připaao stejné, jako zůstat na Mrtvém ostrově. Odmítli využít své schopnosti v boji, protože toužili jen po klidném a svobodném životě. Byli svým zachráncům vděční, ale ne tolik, aby vyměnili jedno vězení za druhé.
Vzali vojenskou nákladní loď ukrytou v jedné jeskyni nedaleko přístavního mola Mrtvého ostrova a několik hodin před úsvitem vypluly na širé moře. Reena, Deidre a Fae je doprovázely. Reena chtěla pomoci ostatním ovládnout jejich moc. Deidre byla rozhodnut jít amkoliv, kam půjde čarodějka. A Fae chtěla najít místo, které jí nebude připomínat Sheu a doufala, že právě jižní kontinent bude to pravé. Kalev a Aria se na malém člunu vrátili na pobřeží a společně s Enderem se vypravili do západních skal, kde se měli setkat se zbytkem Alarikovy odbojné skupiny.
Nikdo z nich netušil, co jim život v budoucnu přichystá. Všechny na lodi čekaa několikaměsíční plavba do neznáma. Neznali ani přesnou cestu. Jen věděli že jakmile připlují na úroveň Ohňových hor musí loď stočit přímo na jih a plout zhruba tři měsíce. Ti, kteří zůstali v království, netušii, co spustí zjištění že všichni zloději uprchli. Předpokládali zvýšení hlídek ve všech městech a častější pátrání po bytostech žijících mimo zákon.
Jedni i druzí však byli odhodlaní postavit se všem nástrahám po boku svých přátel. Věděli, že se všichni zase jednoho dne setkají, pokud ne v tomto světě, tak alespoň v tom posmrtném.
Autor:
E-mail: zkrat84@email.cz
URL: http://calista.nolimit.cz/
Vloženo: 12:08:03  18. 02. 2010


Hodnocení:
4.3 (10 hlasů)

Komentáře (0)
Hlasujte:
1 - nepovedené
2 - nic moc
3 - průměr
4 - dobré
5 - skvělé
Verze pro tisk

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2000 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
URL: http://fantasy-scifi.net/citarna/

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránky není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora.