Sedím ne! Možná stojím."Co se děje?"Hlavou to zní jako ozvěna,která se vrací zesílená zpět.Zešílel jsem?Kde to jsem?"Ach" nic si nevybavuji!Točím se dokola a utíkám."Tma,všude jen tma."Hlavou mi znovu duní ten nepříjemný hlas."Kam chceš utíkat."Nevnímám a buším dlaněmi do spánku.Ticho.Zastavuji a napínám smysli jestli zaslechnu to neznámé ve své mysli.Jsem naprosto dezorientovaný nevím kde je vlevo,vpravo nemám se čeho chytnout.Pomalu si dřepnu a dlaní se snažím dotknout podlahy.Polije mne horko.Dotýkám se něčeho měkkého.Snad pryž nebo guma jen s tím rozdílem,že nestudí.V hlavě se rozezní smích."Byl jsi tu tolikrát a pokaždé je to stejné."Znovu mě zachvátil strach,ale má zvědavost byla o kapku silnější."Kdo jsi?Co chceš?Kde to jsem."Ani nevím jestli jsem to zařval nahlas nebo to byla myšlenka v mé hlavě.Stále jsem měl pocit jako kdybych něco postrádal.Znovu smích,který trval opravdu dlouho."Opravdu mě bavíš,už dlouho a to mi věř jsem se tak nepobavil."Zazněl hlas.Udělal jsem pár kroků dopředu a rukama nataženýma nahmatával a hledal nějakou stěnu podél,které jsem se mohl někam vydat.Bylo mně to jedno na kterou stranu by to bylo.Hlavně pryč od toho hlasu.Nevím jak dlouho jsem šel i když sem měl pocit jako kdybych byl stále na místě."Takhle moc daleko nedojdeš!"A znovu ten jízlivý hlas."No tak kde jsi!Ukaž se!Nebo se snad bojíš?"Vyhrkl jsem a otáčel se v domnění,že aspoň zahlédnu červená světýlka kamer někde nad sebou.Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat."Strach.Hmm,už jsem oněm slyšel,ale podstata toho významu mě nějak uniká."Odmlka byla delší než jsem očekával.Občas jsem měl pocit jako kdybych zaslechl v dálce něčí hlasy,ale po chvilce se znovu rozhostilo to nepříjemné ticho.Znovu jsem se neovládl a zařval."Tak co ode mě chceš.!"Ten čas se zdál nekonečný.Co bych teď dal za trochu světla,abych mohl vidět kde jsem."Já nic.Čekám."Zněla odpověď."A na co."Pověděl jsem,už smířený s danou situací v celku klidně."Až příjdou.Někdy jim to trochu trvá."Hlas,už nebyl jízlivý spíše trpělivý snad trochu i smutný."No konečně.Mám spoustu práce."Najednou jsem zaslechl známí hlas jen sem si nedokázal vybavit komu patří."No.no,no.Vždyť tobě je jedno odkud ji děláš.Tu či tam.Na počátku či konci,ale co to tys mu ještě neukázal jeho podstatu!Ach jo,jako lidské dítě a pořád tě to baví."Ten hlas byl tak uklidňující.Cítil mír a klid.Najednou jsem zpozoroval takovou bílou rozmazanou tečku,která se pomalu zvětšovala a kolem se rozlívalo mléčné světlo.Pomalu jsem zahlédl nejdřív prsty u ruky a pak celé tělo.Snad jsem měl něco s očima,které přivykli tmě.Vyděl jsem obrysy,ale nemohl zaostřit.Snad jsem stál v nějakém mlžném oparu,který okolo mně vytvořil chuchvalce mlhy.Chvíli jsem zaraženě na sebe koukal a pak někde z úkrytu mysli se vynořila vzpomínka.Koukal jsem na oblohu a viděl světla plno světel jak se blíží k zemi.Záblesk a nic tma.Pohlédl jsem na stranu a náhle viděl snad milióny ne miliardy takových obláčků.Světlo se rozšiřovalo do stran a všude kam sem pohlédl jen čirá energie.To jediné zůstává na začátku i na konci věků."No to to trvalo"Znovu smích,ale byl jemný a já se pousmál taky.No pousmál se dá říct stěží byl to jen pocit,který to vyjadřoval.Světlo nás začalo pomalu obklopovat a já cítil,že se stanu částí něčeho velkého co mně volá jak svého ztraceného syna................
