Vzpomínka na sen

Sněhová vločka rozpouští se na tvých rtech.
Já líbal bych ji rád.
Krásný máš úsměv a horoucí máš dech.
Mohu? Jednou snad.
Pak jsem se osmělil a za ruku Tě vzal.
A tolik šťastný byl.
Za chvíli s tebou cokoli bych dal,
snad trvala by dýl.

Na schodech před skalou, pod korunami stromů,
srdce jak zvon bilo.
Já tenkrát nesměle odhodlal se k tomu,
co mi poradilo.
A tak jsem poprve dal ruce kolem tvého pasu.
a nevěděl jak dál.
Vnímal jsem vůni tvou, pak polibil do vlasů,
čas zastavit si přál.

Zkrásněl mi den, když v lese nad říčkou,
jsem to udělal.
Zastavil, objal Tě a s malou dušičkou,
Ti první pusu dal.
I Tys mně líbala, já štastný byl jak dítě.
S Tebou vždycky jsem.
Zas chci Ti říct: "Já vroucně miluji Tě".
škoda jen, že byl to sen.

Orian - další články