Nekonečná voda vyplňovala okolí, kam jen oko dohlédlo. To byl dříve Nakryl. Byl to nekončící oceán, který však byl tvořen pouze sladkou vodou. Nebyla v něm žádná sůl a po určitý čas ani živočichové. Jednoho dne však sopečný výbuch na dně této nekončící vodní plochy způsobil, že se část pevniny dostala nad hladinu. Nikdo neví, jak k tomu došlo, ale za pár dní se ostrov hemžil životem. Žili zde lidé, ale i jiní tvorové, včetně draků. Přestože to po nich nikdo nechtěl, žili spokojeně v míru a harmonii.
Po několika letech se lidé naučili opracovávat dřevo a kamení a užívat magii. Těchto nových dovedností začali užívat ke stavbě svých obydlí. Draci jim však obydlí neničili. Příroda se o ně starala a stačilo jim živit se jen mršinami. Na oplátku je lidé nelovili a živili se rostlinami. Po tisíce let nebyla na Nakrylu jediná válka, ani k ní nebyl důvod.
Lidé se rodili a umírali. Neštěstí této země započalo v okamžiku, kdy se narodil muž, jenž se jmenoval Arv. V den kdy dospěl, vydal se totiž tento muž do světa, aby si prohlédl celý ostrov. Putoval dlouho, až objevil, že kromě magie již známé existuje ještě jedna forma. Je však mnohem nebezpečnější a ničivější. Arv se zalekl a vrátil se do svého rodného města. Vyhledal městskou radu a sdělil jim svůj objev. Prosil je, aby směl vytvořit kouzlo, které by černou magii, jak ji nazval, zničilo.
Lidská chamtivost je však ta nejhorší vlastnost. Rada se shodla, že magie je nedotknutelná a ať už je jakákoli, patří do světa. Potom Arva i s jeho ženou vyhostili ze všech měst Nakrylu. Svůj dům si tedy vybudovali poblíž onoho města, aby se k nim i nadále dostávaly novinky. Ani ne za měsíc se jim narodil syn, jenž dostal jméno Aryv.
Arvovi se brzy začal v hlavě tvořit plán jak docílit svého a v době, kdy Aryvovi bylo patnáct let, vydal se s ním do světa, aby našel černou magii. Netrvalo to dlouho a magie si našla je. Arv ji k sobě pustil a naučil se ji ovládat. Nebo si to alespoň myslel.
Spolu se svým synem se potom vydal do ulic nejbližšího města a začal je ničit novou magií. Vždy dal jasně najevo, kdo způsobil pohromu a po několika takových útocích byl opět povolán před městskou radu. Aryv si myslel, že budou pokáráni za své chování a divil se, jak může být otec tak klidný. Když však před radu předstoupili, vše pochopil.
Rada je prosila o odpuštění a dovolila Arvovi vytvořit kouzlo. Dokonce mu navrhovali, že z něj udělají vládce města, jen když je zbaví černé magie. Arv však byl spokojen se svým obydlím i postavením a tak jen souhlasil, že kouzlo s radostí vytvoří a přijal jejich omluvu. Potom se vrátil domů a hned se pustil do práce.
Nicméně magii nelze ovládnout, a už vůbec ne temnou. Pomáhá ti, jen dokud je to v jejím prospěchu, a potom se od tebe odtrhne. Jedné noci, kdy Arv tiše pracoval ve své dílně na tvorbě kouzla, přikradl se po schodech dolů jeho syn. Jen pohnul neslyšně ústy v náznaku slova „promiň“ a seslal na svého otce smrtící kouzlo. Bez jediné stopy poranění dopadl Arv na zem, oči plné slz, které se objevily těsně před jeho smrtí, když pochopil, co provedl.
Aryv přistoupil k dřevěnému stolu, na němž ležel pergamen s hotovým kouzlem. Jediným slovem jej spálil na prach a utekl z domu.
Utíkal nekonečnou tmou, nevidě na krok, neboť měl špatný zrak. Měsíce věděly o jeho postižení i o jeho skutku a skryly se za mraky. Jeden z nich – Veratu – se však nad chlapcem slitoval a ukázal mu svou zář. Aryv byl tedy první, kdo spatřil světlo modrého měsíce. Světlo mu nejen pomáhalo, aby nezakopl, ale i ukazovalo mladému chlapci cestu. Utíkal dlouho a nebyl schopen najít úkryt, jaký potřeboval, kde by jej nikdo nenašel. Nakonec však doklopýtal k jeskyni, jež ho silně přitahovala, a vstoupil dovnitř. Tam se začal sám cvičit v kouzlech a Veratu mu poskytl větší moc a naučil jej další magická slova.
Za překvapivě krátkou dobu se Aryv stal mocnějším než kdokoliv jiný. Možná to bylo Veratovou silou, možná silou černé magie. Nicméně Aryv se dostal ze své jeskyně a začal pustošit zemi. Jeho nevýhoda se obrátila ve výhodu a v noci viděl lépe než ostatní díky světlu Verata. Mágové toužící po větší moci se zřekli původní magie a uctívání nejznámějšího měsíce, Kaluru, načež se přidali k Aryvovi. Ten je přijal do své rychle se rozrůstající rodiny a naučil je novým kouzlům. Netrvalo dlouho a stovky mágů se vydaly pod Aryvovým velením dobýt Nakryl, nebo aspoň jeho pevninskou část.
Aryvovo vojsko bylo neporazitelné. Padl z něj jen málokdo díky silným obranným kouzlům, s nimiž si ti, kdož užívali původní magii, nedokázali poradit. Po prvních dnech války se pevnina rozdělila na tři části. Dvě z nich patřily Aryvovi, tudíž dostali název Aryvit. Avšak mezi těmito dvěma částmi byl stále pruh pevniny s několika městy, kde žili lidé stále věřící v původní magii. Tato země se však brzy rozpadla. Jedna skupina lidí věřila, že když Veratu pomohl Aryvovi, určitě pomůže i jim a budou-li jej uctívat, umožní jim přístup ke kouzlům, jež zoufale potřebují. Jiní zastávali názor, že některý z ostatních tří měsíců bude ještě silnější, než Veratu a obrátili se se svými prosbami k některému z nich. A poslední skupina lidí stále věřila Kalurovi a doufala, že je zachrání. Tak vzniklo pět zemí užívajících původní magii.
Aryvova armáda se však nevyhnutelně blížila k rozpadlé říši ze dvou stran. Mágové země Orinit, kteří se vydali Veratovi, avšak zůstali u původní magie, učinili poslední zoufalý pokus zastavit Aryva a spojili své síly do jediného kouzla. Mnozí Aryvovi mágové se zalekli, když se o tom dozvěděli a obrátili se s vírou k některému ze zbylých čtyř měsíců, prosíc o odpuštění a slitování.
Všechny měsíce byli všichni svědky Veratovy moci a zadoufali, že umožní-li temným mágům přístup ke své moci, dosáhnou i oni podobných výsledků, ne-li lepších. I Aryvova země se tedy rozpadla na pět částí a jen Aryvit, pokračoval ve válce proti rozpadlé říši. Hněv Aryvův se snesl na jeho největší nepřátele a mág vyrazil se svou armádou v patách proti Orinitu, jehož kouzelníci mu zničili říši. Tato země však dobře věděla, kde je slabina útočníků a seslala své kouzlo. Jelikož však magie úzce souvisí s draky, vybrala si právě od nich daň. Na oplátku za účinnost kouzla, vyhynul celý dračí rod, kromě černých draků, sloužících Aryvovi a salamandrů a fénixů, kteří se od draků odtrhli natolik, že už k nim ani nepatřili. Za tuto cenu se Orinit zachránil a litoval toho každý den. Kouzlo však uspělo a Aryv ani jeho potomci nesměli překročit hranice své země. Zbytek mágů si bez Aryva nevěděl rady a zůstal tedy v zemi s ním.
Vedlejším účinkem kouzla vznikla nad Aryvitem téměř trvalá bouře. Ustala vždy jen po čtyřicet dní v roce, neboť během celého třetího měsíce (kterých bylo pět podobně, jako na obloze) se počasí nelišilo od toho nad ostatními zeměmi. Aryv přísahal pomstu. Říkal, že se jednoho dne jeho rod pomstí a navždy ovládne Nakryl. Jeho hrozby si však nikdo nevšímal, jelikož kouzlo bylo nezničitelné.
Od té doby panuje mezi všemi zeměmi válka.
Po tisíce let, spolu bojují všechny země z Nakrylu. Nezáleží na tom, kdo uctívá který měsíc, nebo na tom, kdo užívá jakou magii. Každý bojuje proti zbytku, aby získal vládu nad tím, co považoval za celý svět. Vzájemná dohoda však zajišťovala, že se válčilo pouze určitou část roku. Ten byl rozdělen na pět měsíců, které dostaly název podle měsíců na obloze. Válka vypukla vždy na konci desátého dne měsíce Verata (posledního měsíce v roce) a trvala do konce roku. Jakmile však nastal první Kalur, což byl naopak první měsíc v roce, řinkot mečů a magické i bolestné výkřiky utichly. Trvalo dlouho, než někdo získal převahu, zdálo se však, že se to Aryvitu konečně podařilo a může tedy znovu udeřit a pokusit se ovládnout svět. Od oněch dob se hodně změnilo. Aryv zemřel a po několika tisících letech se linie jeho rodu vytratila. Nikdo nyní netušil, zda žije jeho nástupce nebo ne. I kdyby však žil, neměl by jistě takovou sílu jako Aryv a vojáci by byli ochotni pokračovat za hranice i bez něj.
Nyní zuřila na Nakrylu další bitva. Pět měsíců zářilo na noční obloze, ale vojáci je neviděli, neboť se válka odehrávala v Aryvitu. Husté černé mraky se jim převalovaly nad hlavami a tu a tam oblohu prozářil blesk. Pod mraky létala děsivá černá stvoření chrlící oheň. Neustálý déšť bubnoval do zbrojí a štítů a vytvářel dojem nějaké hudby. Tak jej však vnímali pouze vojáci Aryvitu. Byli na déšť zvyklí, což jim také poskytovalo jistou výhodu na bojišti. Nejednou viděli, jak nepřítel uklouzl na blátě, což se mu v následující chvíli stalo osudným.
Všichni vojáci i mágové se již těšili na další den, kdy opět utichne zvuk bitevní vřavy a vojska složí zbraně. Nikdo však nehodlal ustoupit, neboť by to mohlo znamenat zkázu celé země. Aryvitská armáda však získávala početní výhodu. Její vojáci byli velmi disciplinovaní a navíc se vyznali v místních léčivých bylinách. I téměř mrtví vojáci byli schopni vstát a opět se zapojit do boje. Na druhou stranu se rostliny podobaly těm v jiných zemích, avšak měly mnohdy jiné účinky. Ostatní země tedy ve snaze vyléčit své lidi, je často zabily.
Bitvy se účastnili všichni mágové a válečníci. Jen jeden seděl na vysokých hradbách Faderu, hlavního města Aryvitu, a bitvu pouze sledoval. Nikdo jej nepostřehl, jak se jeho temná silueta tyčí proti osvětlenému městu. Iryn v ruce svíral magickou hůl, ale nepoužíval ji. Hůl byla dlouhá téměř jako on sám, měla černou barvu a v jejím konci byl zasazen modrý drahokam, jenž se občas zaleskl ve světle blesku. Bitva pro něj byla bezvýznamná, neboť věděl, že ještě o ničem nerozhodne. Nebyl to věštec, ale uměl přemýšlet a věděl, že za krátkou dobu, která zbývala, než Fader odbije půlnoc, nemůže Aryvit pobít ani jednu armádu. Přišel jen na okamžik a sledoval průběh. Musí se opět vrátit a dokončit svůj úkol. Ještě chvíli pozoroval soupeřící armády a potom odspěchal na východ.
Aryvitští vojáci v šedém brnění a s černou siluetou mága a draka na hrudi jako jediní neztráceli vůli bojovat. Bojovali s takovým zápalem, až by si člověk pomyslel, že se pro boj narodili. Potom začal Fader odbíjet konec dne. S posledním tónem utichl i zvuk meče narážejícího do meče či štítu. Armády odešly z bitevního pole, jehož jedinou připomínkou už byla pouze mrtvá těla. Avšak i ta brzy zmizí, poté co je rozkoušou a spolknou velcí okřídlení tvorové, kteří létali hladově nad bitevním polem a měli na svědomí většinu z nich díky plamenům ve svých útrobách. Draci se připravovali na hostinu. Aryvit měl ve svých službách nejstrašnější draky kteří, kdy žili – černí draci. Právě oni se teď začali snášet na kopcovitou půdu, jež byla najednou velmi klidná.
Po dlouhých dnech nastal opět klid a obyvatelé i vojáci mohli konečně ulehnout ke klidnému spánku. Až se probudí, nastane období pro mise do jiných zemí, aby se zařídilo vítězství v příští bitvě. Bylo potřeba, aby si každý kdo mohl, odpočinul. Vojska ostatních zemí už přecházela hranice Aryvitu a těšila se na rodinu a domov stejně jako se rodina těšila na ně a doufala, že jejich blízcí přežili.
