"Bylo horký léto toho roku, kdy si můj brácha Aaron vzal svou první ženu, Stephanie. Vím, že mně bylo tak jednadvacet a že jsme s Tomem Liederem, strejdou Georgem a Líným Martinem, co umřel pár let potom ve válce, měli volno ze šichty. Fabrice se propadl strop, nebo co.
Tak jsme si šli sednout na lavičku na Lincoln square, naproti tomu baráku, kde měl Sammy Jones zelinářství, jak tam teďka jsou ty kanceláře, nebo co. No... šli jsem z té fabriky, co tam už nestojí a cestou jsme se stavili u jedné staré Židovky, co byla strašně hodná a jejíž jméno jsem zapomněl, ale říkali jsem jí Židovka, protože byla Židovka- stejně jako její manžel, kterej ale nebyl Židovka, ale Žid, že jo.
No... bylo strašný vedro, někdy na začátku čtyřicátejch let, ale neměli jsme co dělat, tak jsme si sedli na lavičky, co tam byly už tenkrát. Ten rok byl strašně suchej a o Lincoln square se nikdo nestaral, tak tam byla slámově žlutá tráva a ty duby, co tam jsou dneska, ten rok málem nepřežily.
Přišli jsme k těm lavičkám zmožení horkem a otevřeli jsme piva. Seděl jsem úplně na kraji, to ještě silnici od parku neoddělovalo nic a kolem jezdilo docela dost aut.
Bylo strašný vedro, ty duby byly vysoký tak metr a skoro suchý- takže nevrhaly žádnej stín a Tommy vykládal ten sprostej vtip s jeptiškou, jak...
Najednou jsem ho úplně vypustil. Úplně jsem ho přestal vnímat, protože nic na světě nebylo důležitý. Ani skopčáci, ani japončíci, ani krize, ani válka ani já.
Místo všech těch zbytečností stála na druhé straně ulice Ona.
Nejnádhernější ženská, jakou jsem kdy viděl. Ženská, po které jsem okamžitě zatoužil, do které jsem se z celýho srdce zamiloval a které jsem chtěl dát všechno.
Vyšla zrovna z toho zelinářství starýho Jonese, v pažích papírové tašky plné různé zeleniny.
Blonďaté vlasy volně stékaly, jako zlatý vodopád po jejích nádherných, tvarohově bílých ramínkách. Na sobě měla jen světle modré, hedvábné, květované šaty a po nimi...
… nic. Vzhledem k tomu vedru nebylo divu. Ten den byl docela hustý provoz, tak mě vzduch, který rozrážely projíždějící auta, osvěžoval.
Pod těmi hedvábnými šaty se rýsovaly její bradavky a já se skoro hned vzrušil, protože tenkrát bylo porno v plínkách a tyhle náznaky pro nás byly jedním z vrcholů erotických fantazií. Teda alespoň pro mě."
"Fajn... nerozváděj to. A dál?"
"A dál? No... Kluci se začali smát pointě vtipu, ale já se jen uchechtl. Tom do mě dloubl loktem, prý, kam čumím. Neodpověděl jsem.
Jen jsem oněmněle zíral na tu její úžasnou tvář, na drobný nosánek, který se mírně krčil námahou.
Kluci uznale pískli a já jim řek', že se chovaj vulgárně. Vysmáli se mi a ten hluk upoutal pozornost té slečny.
Podívala se na mne nádhernýma, modrýma očima a já věděl, že chci být tou taškou, že chci, aby mě k sobě pevně tiskla. Žádná jiná ženská tehdy nepřipadala v úvahu. Nikdy jsem nechtěl věřit v lásku na první pohled- jenže jí nešlo odolat. Obdivoval jsem její stehna, ideální, ani tlustý, ani hubený, hebký a bledý, jako slonovina. Celá vypadala dost křehce...
Najednou jí ten teplej letní vánek- co asi nebyl až tak teplej, haha- zvedl sukni, jak Marylin Monroeový v tom filmu a já asi na půl sekundy zahlídl její klín. Ona si okamžitě stáhla sukni dolů, nehledě na to, že jí oba papírový pytlíky spadly na zem. Začervenala se a já se na ni usmál, jakože všechno dobrý. Jasně, že to bylo dobrý- pro mě, protože já si to užíval, ale nechápu, kde jsem na to gesto přišel, protože ona mi nepatřila, ani jsem se neznali a já na ni kývl, aby věděla, že se nic nestalo. To, jaká to byla hloupost, mi došlo až pozdějc... Když se sklonila, viděl jsem jí do výstřihu a naprosto nepokrytě jsem se díval na její ňadra- sledoval jsem, jak jsou nádherná, i když se skláněla a neměla podprsenku. Obdivoval jsem to táhlý údolí a zatoužil jsem se jí dotknout. Vědět, jak vypadá nahá, když byla tak neuvěřitelně dokonalá v těch bleděmodře květovaných šatech z hedvábí.
Posbírala mrkve, zelí a cibuli, naskládala to do tašky a vstala. Upravila si šaty a usmála se na mě. NA MĚ! Myslel jsem, že se rozpustím. Byl to ten nejupřímnější a nejkrásnější úsměv, jakej jsem kdy viděl, byl to úsměv, který by i bezmračnou oblohu přesvědčil o tom,že má pršet.
Kluci se změnili jen v jakýsi smějící se šum na pozadí.
Začervenala se, asi si uvědomila, co všechno jsem viděl (vlastně my všichni) a já se taky začervenal, že jsem si to všechno dovolil. Ale chtěl jsem jí to vynahradit, chtěl jsem, aby měla všechno na světě! Zasloužila si to.
Mávl jsem na ni. Jakoby na pozdrav.
Musel jsem zrudnout jako rak. Plebejec, co mávl na císařovnu.
Pak se usmála ještě víc a kývla na mě hlavou. Kdybych na ni zařval, přes hluk aut by to nemělo cenu.
Zvedl jsem se, že jí půjdu s pomoct s taškama.
Ona rezolutně zavrtěla hlavou.
Najednou, asi v úplně jiným vesmíru, na křižovatce blikla červená a provoz ustal.
Zase jsem si sedl. A ona mi vyšla naproti... celou dobu se mi dívala do očí těma svýma krásnýma očima... já se cítil tak šťastnej, jako nikdy, věřil jsem, že si pro mě jde anděl. Usmívala se a já věděl, že na ten úsměv nikdy nezapomenu... že teď konečně přijde moje životní štěstí... že teď mám nakročeno tím správným směrem, že teď..."
"A pak? Co se stalo pak??"
"A pak? Pak ji sejmul jeden ožralej kretén v armádním jeepu..."
