Odtrhla další květ lilie a vhodila ho do plamenů. V ruce jí zůstal už jen poslední květ. Plameny dostaly zlatou barvu. Chvíli jen plápolaly, a všichni čekali. Potom se z plamenů vznesl obláček zlatého prachu a rozlétl se směrem k nejbližším přihlížejícím.
Nestává se moc často, že by čerstvý muž dostal nějakou dívku na starost, ale dnes bylo jasné, že nastala výjimka. Zlatý prach líně přelétal nad našimi hlavami a pomalu se blížil ke mně a mé rodině. Všichni jsme ho fascinovaně pozorovali, někteří dokonce se zadrženým dechem, a čekali jsme, kdo podleNandin potřebuje ochranu.
Zlatý prach už byl nad námi a v tu se zastavil. Pohlédla jsem na něj nahoru. Chvíli nade mnou pouze visel, pak se zatřpytil a s lehkostí se mi snesl do vlasů. Vyplašeně jsem se rozhlédla kolem. Já že potřebuji nového ochránce? To přeci není pravda, mám Tára, nikoho jiného nepotřebuju!
Pohlédla jsem na otce, ale on se usmíval.
Hlas naší Amil mě donutil podívat se jejím směrem. „Marillo, Tittone, podívejte se na sebe. Oba máte naprosto vystrašené výrazy a už jen tento fakt dává jasně najevo, že vy jste propojeni. Nandin toto spojení pouze ucelila.“
Vlídně se na nás usmála a otočila se zpět k ohni. „Děkuji ti, Nandin, za Tittona i za Marillu. Poslední květ v mé ruce značí posledního z Vás Velkých a také poslední krok v dnešním Novém počátku. Žádám tebe, Fëa, přijď mezi nás a uděl tomuto chlapci jeho jméno a nevratně ho označ jako dospělého Elfa!“
Poslední květ vhodila do útrob ohně a ten zazářil modrou barvou. Plameny vyšlehly do několika metrů a potom se rozlétly mezi nás. Prolétaly mezi námi, hladily nás po tvářích, vířily kolem, ale nepálily. Bylo to pohlazení od samotného Fëa, něžné a laskavé.
Když se plameny dotkly každého z nás, přelétly k Tittonovi a celého ho obklopily. Titton zavřel oči a nejspíš poprvé za celý průběh obřadu se uklidnil. Bylo vidět, jak se zhluboka nadechl a usmál.
Plameny ho vznesly asi metr nad zem a proudily kolem něj jako malé modré tornádo.
Chlapec rozpřáhl paže, jako by se chystal někoho obejmout a černé rukávy mu začaly hořet. Od zápěstí se začaly pomalu rozpadat. Oheň postupoval po předloktí a pak k ramenům a odhaloval jeho nahou kůži. Plameny se nezastavily. Sešlehávaly jeho tělo a pomalu ho zbavovaly oblečení. Oheň se zastavil až u jeho pasu.
Titton se pomalu snesl na zem a oheň začal od hlavy ustupovat. Jak pomalu odcházel, odhalil jeho nahou hruď a na místě, kde je srdce, se lesklo černé znamení – kovadlina. Samotný znak ale nebylo všechno. Po celé levé straně hrudi, i z části po pravé až na břicho a také až na krk mu sahaly různé vlnovky a spirály, které z té kovadliny vycházely.
Oheň ustoupil úplně a Titton tam zůstal stát, se stále zavřenýma očima, pouze v černých volných lýtkových kalhotách.
Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Rozhlédl se po všech přítomných a pohledem se zastavil na Amil.
„Mé jméno je Perseus. Mám dar odhalit veškerou lež. A mé znamení,“ přitiskl si pravou ruku k srdci, „je Kovadlina. JakFëa řekl: ‚Obraz ctnosti, udatnosti a síly jednotlivce, aby si každý sám určil svůj osud.‘“
Odtrhl svůj pohled od Amil a upřel své tmavé pronikavé oči na mě.
„Marillo,“ řekl zvučně moje jméno a mě přitom zamrazilo. „Odedneška jsme na přání Nandin spojeni. S potěšením ti přísahám oddanost.“ Hluboce se mi uklonil.
Všimla jsem si, že kovadlina není jediné znamení, které se Tittonovi objevilo. Na předloktí pravé ruky měl poupě růže, ze které také vyšlehovaly všemožné vlnovky, které se různě kroutily a dosahovaly mu až na bicepsy. Stejně takové znamení má i Táro. Znamená to, že dívka, která jim byla přidělena, je ještě dítě.
Pohlédla jsem na své předloktí. Stále tam byly rovnoramenné váhy (znamenají spravedlnost) se spoustou vlnovek, které má Táro na hrudi v místě, kde je srdce a také se mu různé další ornamenty táhnou po celé hrudi a krku a na pár místech dosahují i na záda. Nyní jsem tam měla ale nové tetování. Černá kovadlina, ze které vyšlehávaly všemožné spirály. Vlnovky kovadliny a vah se různě propojovaly a společně se mi táhly až k rameni.
Nijak dlouho jsem se tím nevydržela zabývat, protože Amil zase promluvila.
„Děkujeme, Fëa, i tobě. Děkujeme Vám všem Velkým! Nový počátek je u konce. Z chlapce se zrodil muž díky Vaší pomoci. Těšíme se na další shledání!“ pronesla závěrečný proslov a hluboce se uklonila. V ten okamžik oheň vyhasl a kolem se rozprostřela tma.
Během obřadu slunce úplně zapadlo. Jediné světlo, které tu zůstalo, pocházelo ode mě. Mé vlasy stále zářily zlatým prachem, který se mi v nich usadil.
Amil teď promluvila k nám všem. „Z Tittona se stal Perseus. Nový počátek máme za sebou. Vraťme se do vesnice a oslavme toto nové dospění.“
Lidé si mezi sebou začali vzrušeně povídat a dav se vydal zpět k vesnici.
Zůstala jsem tam stát, stále překvapená a trochu vystrašená. Pohlédla jsem vedle sebe napravo i nalevo. Všichni čtyři muži mojí rodiny na mě shlíželi a usmívali se.
První promluvil můj otec: „Marillo, dcero moje, proč se tváříš, jako by ti někdo umřel? Není to skvělé? Máš dalšího ochránce!“ nadšeně mě k sobě přitiskl. „Ani nevíš, jakou mi to udělalo radost. Mám teď jistotu, že budeš stále v bezpečí.“
Když mě pustil, pohlédl mi do očí. V jeho očích se zračila čirá radost.
„No vážně, Marillo, uznej, čím víc lidí na tebe bude dohlížet, tím líp,“ začal si mě s úsměvem dobírat Sailon.
Při pohledu na jejich úsměvy jsem se trochu uvolnila.
„Pojď,“ Alcarmo mě vzal za ruku. „Půjdeme se něčeho dobrého najíst, mám hlad jako vlk.“
Sailon se rozesmál. „Myslíš jako ten tvůj vlk?“
V tu chvíli vedle nás zašustilo křoví a z něj vylezl velký černý vlk, Valcar. Prošel kolem nás a usadil se Alcarmovi u nohy. Zvedl svůj dlouhý čumák nahoru a pohlédl na Alcarma hladovýma očima.
Alcarmo se opět usmál. „Ano, přesně jako můj Valcar. Oba jsme hladoví, tak jdeme jíst.“
Vydal se se mnou k vesnici a vlk, otec i Sailon nás následovali. Táro tam zůstal a počkal si na Amil s Tittonem.
