Sucho skončilo, v Enstavě zase proudila voda a život ve Snakelu se vrátil do zaběhnutých kolejí. Saler Mont seděl ve velkém křesle u krbu a pobrukoval si. Peníze které zaplatil Trinosovi, aby Torawa mohla zůstat u něho v hostinci se mu vyplatily. Drobná, osirejská žena, kterou zprvu zaměstnal v kuchyni mu teď vypomáhala i ve výčepu a když nebylo mnoho hostů, obstarala veškerou práci sama. Saler si tak mohl v klidu vychutnat dýmku v teple velkého krbu. Aréna opět obnovila zápasy a tak U zlomených mečů, před setměním bylo pramálo hostů. Saler však věděl, že je to klid před bouří. Jen co zápasy skončí, bude hostinec opět praskat ve švech.
"Ještě víno? Pan Saler?" objevila se Torawa u Salera s lahví vína.
"Trochu," usmál se Saler a podal jí svůj pohár. Towara mu nalila a Saler se pohodlněji uvelebil v křesle. Náhle znejistěl. Určitě se něco stane, instinkty ho nikdy nezklamaly. Podíval se ke dveřím jen chvilku před tím, než se rozletěli a do hostince vešla zakrvavená postava.
"Dab akra," vydechla Towara a utekla do kuchyně. Potom jak s ní Trinos zacházel se ho bála a vyhýbala se mu. Říkala mu dab akra - jedno oko, častěji však používala jména, že i Saler se divil kolik osirejština zná výrazů pro nenávist a pohrdání.
"Trinos?" zeptal se Saler, jako by nevěřil, že postava ve dveřích může být Trinosem. Trinos vládl Zářečí, jeho slovo zde bylo zákonem a jeho muži spravedlností, i když často velice podivnou. Proslýchalo se sice, že Trinos pracuje pro někoho v pozadí, ale představa, že by někdo jako Trinos někoho poslouchal byla nepravděpodobná.
"Kdo jinej," odsekl Trinos a opatrně sešel po několika schodech, zanechávajíc za sebou krvavou šmouhu.
"A to ti nikdo neřek, jak sou ulice Zářečí nebezpečný?" usmál se Saler a zvedl se z křesla.
"Di do prdele, Salere. Sem na tom tak blbě, že se nemůžu ani smát," procedil Trinos přes zuby a těžce dosedl na židli. Towara vyšla z kuchyně s umyvadlem a několika kusy plátna. Postavila umyvadlo na stůl vedle Trinose.
"To sundat," ukázala Towara na Trinosovu vestu a košili.
"Žádná osirská děvka mi nebude říkat, co mam dělat," odstrčil Trinos Towařinu ruku.
"Chce ti pomoct, tak se chovej slušně," řekl Saler. Trinos vládl Zářečí, ale Zlomené meče patřili Salerovi.
"Nevypadá to nejlíp," zamračil se Saler, když si Trinos stáhl košili a odhalil tak rozšklebenou ránu na boku.
"Škrábenec, takovejch sem v životě měl," mávl Trinos rukou.
"To muset zašít," podívala se Towara na Salera a ten přikývl.
"Škrábanec," ušklíbl se Saler na Trinose. "Kdyby tu bylo víc světla, tak uvidim cos měl k večeři. A taky budeš mít přeraženejch pár žeber."
"Dvě o kterejch vim a dones mi flašku, střízlivej se zašívat nenecham!" zamračil se Trinos.
-
"Towaro, běž si lehnout. Já to uklidim," usmál se Saler na Towaru, když skončili. Trinose odneslo několik jeho mužů, protože nebyl schopen chůze, ani ne tak kvůli zranění, jako kvůli množství kořalky co vypil.
"Pan Saler, to být ranění pro smích," zadívala se Towara na Salera.
"No mě moc k smíchu nepřišlo," odvětil Saler vážně.
Ne, ne k smích," snažila se Towara najít slova. "Vy říkat výsměch. Někdo si hrát s dab akra, jako nažraná kočka s myš. Nechtít ho zabít, chtít ho výsměšit."
"Zesměšnit," opravil jí Saler. "Ty chceš říct, že někdo chtěl Trinose zesměšnit?"
"Tak," přikývla Towara. "Dab akra potkat někoho, kdo znát Treh-gos. Umění bojovat."
"Vím o Treh-gos, ale pochybuju, že by někdo ve Snakelu..." zamyslel se Saler.
"To být rány Treh-gos," řekla Towara vážně. "Vy viděl, tady, tady a tady," naznačila Towara několik úderů. "Tam být dab akra raněný."
"Víš o tom nějak moc," řekl Saler překvapeně, když si uvědomil, že Towara má pravdu.
"Jdu spát, pan Saler," vyhrkla Towara rychle a odešla.
"Akra dakra, usej daswer, uru daswer," mumlal si pro sebe Saler zamyšleně a ukazovákem se dotýkal jednotlivých míst, kam Towara naznačila údery. "Ale kdo by ve Snakelu použil Treh-gos?" zamumlal si pro sebe zamyšleně.
"Mohu dostat ještě víno?" zeptal se někdo a Saler se s trhnutím otočil. Většina hostů se vytratila chvilku potom co Trinos přišel a zbytek byli Trinosovi muži, kteří ho odvedli. V hostinci by nikdo neměl být!
"Není to nejlepší vizitka, když hospodský zapomene na své hosty," zasmál se Saler.
"Stejně jako když se bojovník nechá porazit," odvětil neznámí v šedém plášti s kápí ukrývajcí tvář neznámého ve stínu.
"Takhle by ste neměl mluvit, zvlášť né potom co se tu dnes událo," rozhlédl se Saler po hostinci, jestli náhodou někdo neznámého neslyšel. Byli sami.
"Nikdo mi nebude říkat o čem smím, nebo nesmím mluvit," zasmál se neznámí. Na Salera jeho smích zapůsobil jak bodnutí šídlem. Znal ten smích, znal muže v šedém plášti a najednou věděl kdo zbil Trinose. Mnoho let staré vzpomínky se prodraly k životu. Vzpomínky na dobu kdy nebyl majitelem Zlomených mečů, na dobu kterou už nikdo z žijících lidí nepamatuje. Saler se zapotácel a na poslední chvíli se zachytil okraje stolu.
"Je to tak dávno, tak strašně dávno," zašeptal Saler.
"Zrnko písku v hodinách věčnosti, ale pro člověka je to dlouhá doba," přikývl muž v šedém plášti a jeho tvář se vynořila ze stínu...
