Otevřela se železná brána, do neprůhledné tmy jsme vtrhli s těmi zrádci, kteří na krok nezaváhali. Hrad znali dobře, nejlépe. Já tady byla jistě poprvé, ale čím jsem si jistá nebyla, byl Gregor. Rottena bych snad ještě dokázala uchlácholit, snad, určitě ne hned, ale po druhé, třetí návštěvě…umím to. Gregora však ne. Odolný vůči jakékoliv nevinné ženské známce jejího jsoucna, zlý, prokletý, snad příliš zkušený Gregor. Ubohý maminčin mazánek, uhlazený, vždy svěží, se sebevědomým úsměvem, lesklými vlasy, vypracovaným tělem…maminka, Tristana Grónská zkrátka věděla nejlépe, jak se po té zradě, kdy ji Rotten vykopl z království a za ženu místo ni pojal malou holku se sakra bohatým věnem a sakra mladým tělem, bude synáčkův život vyvíjet a vše se vyvedlo ku jejím předpokladům – pomstít se králi a hlavně té jeho mladé kurvě. Ze syna vychovala úžasnou, dokonalou, nefalšovanou krysu.
Gregor využil temného zákoutí zříceniny a při každém Darjině zakopnutí ji strkal pečlivě upravené dlaně do výstřihu.
„Koukej dát ty hnusný pazoury pryč!“ Vzepře se Darja celým tělem a Rotten se zarazí.
„Zavřít ji a nepustit, nevěřit jediné jedovaté slovo téhle ženské. Už neví, co by udělala, aby ti, otče, co nejvíce ublížila!“ Obrátí se Gregor k otci a pokračuje.
„Už jsi napáchala víc než dost ty potulná…Rotte, tato ženská byla tvým prokletím, ale nezoufej, se mnou už dokážeš prokouknout každou jedovatou čarodějnici.“
Král tedy kývne, společně se zastaví na samém vrcholu schodiště a Darju vhodí do věžnice. Gregor naposledy královnu sjede drzýma rukama a vyjde z místnosti.
„Rotte! To přece nemůžeš, nemůžeš mě tady nechat!“ Darja vzlykne.
„Co bych nemohl.“ Odkašle si Rotten.
Snad z něj vztek už trochu vyprchal. Pomyslí si Darja.
„Vždyť tady po tmě umřu!“ Prosí.
Gregor se zasměje. „No to snad ne.“
„Jdeme!“ Zavelí.
Rotten se zastaví. Na zeď nad klečící Darju zavěsí pochodeň.
„To bychom přeci nechtěli.“ Uhne pohledem od královniných plačících očí, musí být tvrdý.
Otočí se k Darje zády a práskne za sebou mřížemi.
„Zamkni!“ Poručí Gregorovi.
Gregor s úsměvem párkrát otočí klíčem v zámku, schová jej do kapsy a odejde.
„Kurva!“ Zakleje Darja.
„Přísahám Bohu nejvyššímu, že přijde den, kdy tě nakopu do zadku ty parchante.“ Postaví se k mřížím, ale místo toho, aby s nimi začala mlátit, si jen zkříží ruce.
„Takhle to nenechám.“ Poklekne.
Pro někoho noc plná modliteb se přehoupla v brzký den, pro jiného bylo svítání po prohýřené noci nepříjemným doprovodem do loží, nepříjemné světlo na rozdíl od příjemných snědých potulnic, těch, které se nahé dokáží potulovat kolem, pod i na královském stole, v královském klíně, celé dny i noci. Gregor i Rotten, jejich královská velemoc, ke spánku ulehli až pozdě k ránu, tolik vyčerpaní. O to menší šance vyvstávala královně ukolíbat sladkými řečmi i pohyby své odpůrce. Jako by i ta poslední šance pro královnu najednou vyprchala.
……… ……… ………
Veliké rány, silný dupot, cinkání mříží probudí královnu ze škaredé noční můry. A další začíná.
„Co to sakra je?“ Darja se vyděsí, když zahlédne pětici mužů v čele s králem a jeho synem, přerychlým krokem blížit se k její cele. Odemykají mříže a vtrhnou dovnitř. Darja se narazí na roh studené zdi.
„Co se mnou kurva chcete dělat?!“ Vykřikne a od krále schytá surovou ránu pěstí.
Sklapne a spadne na zem. Stráže se jí chopí, narazí na zeď a natáhnou ruce. Gregor si připraví ostrou břitvu a přiloží ji k Darjinýmu zápěstí.
„Ne!“ Vykřikne královna se zděšením a ostrá břitva jí prořízne žíly.
To samé se opakuje i u druhé ruky. Darja ztrácí vědomí, její hlava se bezvládně sklopí.
„Co teď?“ Promluví Rotten chladně.
„Teď začne vymýtání.“ Do věžnice vkročí stará čarodějnice.
Na Darjinu ránu přiloží hadřík předtím namočený ve smradlavý sklenici s nažloutlým olejem. Agresivně cpe hadr hluboko do královniných řezných ran a na závěr polévá tím drekem.
„Hlídejte ji tady.“ Poručí čarodějka strážným.
„A vy pojďte se mnou.“ Oboří se přísně na krále a Gregora.
Zavře za nimi dveře.
„Proč jdeme pryč?“ Gregor se rozčiluje, čarodějka se jen culí.
„Co to k sakru je?“ Muži si zakrývají nos a ústa, obrací oči v sloup a padají k zemi.
Gregor zaslechne z věžnice rány a vtrhne dovnitř.
„Jakto?“ Rozběhne se ke strážným ještě před malou chvílí pevně stojícím na vlastních nohách.
Rotten jen přikyvuje.
„Nepotřebujeme svědky.“ Promluví ke svému synovi a měšec plný zlaťáků vloží čarodějce do ruky.
„Chytrý nápad.“ Pochválí ji.
„Co to kurva bylo?“ Gregor přičichne k prázdné sklenici.
„Je to silný.“ Čarodějnice vysvětluje.
„Ale zabírá to.“
„Je to hnus!“ Gregor se snaží ubránit zvracení.
I král si musí zakrýt nos.
„Položte ji na ten kámen.“ Čarodějka přikáže.
Rotten s Gregorem zvednou Darjino tělo a položí na kus kamene připomínajícího starý oltář.
„Co bude dál?“ Rotten promluví.
„Teď se její tělo bude bránit jedu.“ Čarodějnice zaskřípe zuby.
„Cože?“ Král k ní přikročí.
„Má přeci přežít!“ Uhodí na vrásčitou babu.
Ta se pokorně ohne až k zemi.
„To je risk, o kterém jsem vám předem říkala.“
„Risk?“ Rotten se oboří na Gregora.
„No jo…“ Gregor se podrbe ve vlasech.
Rotten se zamyslí. „Vlastně nemám, co ztratit.“
Gregor si oddychne.
„Zůstanu tady s ní.“ Nabídne se, ve snaze zavděčit se králi.
Král se podívá na čarodějnici.
„Jen ať dohlédne na vaší investici.“ Bába rozhodí rukama.
„Až se tělo začne bránit a známky jejího života rozplývat, začnu s vymýtáním.“
„Dobrá.“ Rotten se k nim obrátí zády.
„Večer tě přijdu vystřídat.“ Odchází z věžnice.
„Teď chci svoje slíbený jídlo a víno.“ Prohlásí baba výhružně.
„No jo.“ Gregor vytáhne z pod pláště pytel s masem a měch rudého.
Hodí jej do rohu, čarodějnice sebere, sedne na zem, s hlasitým mlaskáním se pustí do žvance.
