Vždycky je někde na světě holka, co se zabouchne do parodie. Jen sedí a bez dechu kouká na TO, co možná s velkou dávkou fantazie,by mohlo, někde v bláznivém vesmíru, v galaxii vzdálené mnoho světelných let, být možná chlap.
Na pódiu se svíjí třesoucí se chlamýdie, hubeňour ve žlutým saku, pusu obtaženou růžovou rtěnkou, a ztrápeným, otráveným hlasem, zpívá ubohou, groteskní serenádu, jen a jen pro NI.
Vše je tak pokřiveně k smíchu, celá ta situace, oni dva, ON a ONA, zpívající spermie a ovulační vajíčko ošklivý holky.
Ten komiksový cit, BING a BONG, co dávno musí jít, jako obrázek z filmů Woodyho Allena.
Zasněné oči upnuté ke zplihlému idolu. Plazí se kolem retro mikrofonu, propocené žluté sako tají stopy poroučejících se vlasů, však čím je pro NI? Pro celé okolí zábava a smích. ALE CO KDYŽ TO OBA BEROU FAKT VÁŽNĚ?
