Zlomek reality

Proč si myslím, že jsem s tebou,
když tu dávno nejsi.
Proč stále čekám, že se vrátíš,
když vím, že ses otočil a nedíváš se zpátky.
Proč stále slýchám tvoje kroky,
když náš byt už je od nás prázdný.
Nejsi ty a nejsem už ani já.
Dávno jsem někdo jiný,
a stokrát ohraná píseň,
stokrát šeptaná slova,
pořád mi v srdci zní.
Už nikdy nebudu stejná,
už nikdy nebudeš stejný.
Možná s někým jiným,
možná sám,
MOŽNÁ je někdy velmi smutný rým.
Slova vžitá už nejde vzít zpátky.