Příběhy z dávné budoucnosti.
Předmluva.
Lidé celé Země nadšeně jásali při startu vesmírné mise na planetu Mars.
Tento start znamenal skok lidstva do nového věku lidských dějin. Po starověku, středověku a novověku byl zahájen věk vesmírných cest.
Jména členů mise budou známa celá staletí a tisíciletí, oni tento věk zahájili jako zástupci lidstva.
Start rakety, která odpoutala vesmirnou od přitažlivosti Země a vynesla ji na dlouhou cestu nekonečným vesmírem.
Ta cesta končí na planetě jež zemi provází miliardy, je jejim stálým sousedem. Planeta Mars bude začatkem kolonizace lidstva vesmiru, o tom byli přesvědčeni lidé Země.
Automatické sondy již nachystaly lidem z mise základnu, na kterou se její členové dopraví raketoplánem, zatimco vesmirná lod bude kroužit kolem planety a monitorovat jí pomocí již vyzkoušených přístrojů.
To budou dělat i lidé přimo na planetě. Pomocí vozidel, které si dopraví sebou i na planetu přinesených automatickými sondami, budou prohledávat povrch Marsu a hledat hlavně podzemní vodu, která již byla nalezena sondami. Kromě vody se budu zajímat i o složení půdy, o dávnou sopečnou činnost a historii tvoření planety. Jejich průzkum má dokázat možnosti kolonizace Marsu lidmi.
Podle jeho výsledků bude zahajeno jeho uskutečnění dalšimi misemi.
Členové mise prošli náročnou připravou a výběrem nejschopnějších lidí v různých oborech.
Členy mise se stali inženýr Golubkov jako její velitel, profesorka Tuengová,zástupkyně velitele, doktor Smith, profesor Parunson, inženýrka Jazvinová, profesor Gregor a nejmladší z mise inženýr Karenun.
Ten se na Mars nedostane, jeho úkolem bude dohlížet na práci přistrojů vesmirné lodi za doby práce ostatních členů na planetě.
Po nervozitě při startu nastalo uklidnění, členové mise se začli věnovat svým úkolům, mezi nimi bylo i pozorování vesmiru a činnosti přistojů vesmirné lodě. Byli pravidělně i v ve spojení z řídící základnou na Zemi.
Z počátku je nevyvedlo ani z dobré nálady občasné přerušení spojení s ní. Až když bylo stále silnější a oni se dozvěděli z řidící základny, že to problémem i na Zemi, začali ho brát vážně.
Neustále se zvyšujíci ztráty spojeni doprovázely i poruchy přistrojů na vesmírné lodi. Pilot Karenun s velitelem Golubkovem marně hledali přičinu.
Po několika denním přerušení se jim podařilo navázat spojení. Nemělo dlouhé trvání,ale posádka mise se dozvěděla,že jejich mise ohrožení neznámým nebezpečím.
Při dalším spojením se dozvěděla že v nebezpečí jsou i satelity kolem Země a vlastně i samotná Země !
To jim potvrdily i jejich přístroje. Vesmírná lod opouštěla svou naplánovanou dráhu a její rychlost se prudce zvyšovala. To pocitovali i zvyšovaným teploty jejího pláště,které bylo znát i v obytné sekci.
Přes úsilí pilota Karenuna a velitele se vesmirná lod stala neovladelnou.
Všichni členové mise se shromáždili v obytné časti, kromě velitele a pilota, kteří se snažili o záchranu ve velitelské sekci.
Tam také se ocitli v bezvědomí. Vesmirná mise pokračovala v letu vesmirem neznámo kam s posádkou v bezvědomí. Její osud je osudem všech meteorů a planetek které se pohybují vesmirem než zahynou !!!
“
