Déšť na chvilku polevil a čas jakoby zhoustl. Městem se prohnal prudký poryv větru a z oblohy sjel klikatý blesk. Hrom zaduněl vzápětí a skla v oknech se při tom zvuku zachvěla.
„Poplach!“ zařval Hawod až mu přeskočil hlas. „Od těď nikdo nevytáhne paty z tohodle podělanýho města! Kromě stráží nechci na ulicích nikoho vidět, pokud se to někomu nebude líbit, tak mu přeražte nohy a třeba ho i zabijte. Jastore, Manesy, doprovodíte pana Dalvia na radnici a naženete tam celou městskou radu. Hej vy tam, to co zbylo z toho parchanta hoďte do řeky je to blíž než na hřbitov!“ Začal křičet Hawod. „Nebo ho tu nechte, ať ho sežerou psi!“ Hawod se zarazil.
„Pane Hawode, ale já nejsem oblečeny,“ řekl tloštík zaskočeně.
„Nahej taky nejste,“ odsekl Hawod.
„Aghere, přebíráš velení dokud se nevrátim, rozkazy sou jasný, z tohodle města se nedostane ani myš! Labo, se mnou !“
„Sakra a jak to mam udělat?“ zamračil se Agher.
„To je mi jedno, dostal si rozkaz tak ho splň! Ten podělanej klíč najdem, kdybysme tohle město měli rozebrat! A taky mi dotáhněte Trinose a toho Osirskýho Duga. Labo, jdeme.“ Hawod se rozběhl s Labem v patách a Agher se chvíli zmateně rozhlížel kolem sebe.
„Co se děje, pane?“ zeptal se Labo, když Hawoda dohnal.
„Labo, možná nejsi až takovej pitomec,“ odvětil Hawod a zahnul za roh.
„Pane?“
„To jak si říkal, že by napadení Trinose a ta mrtvola mohla mít něco společnýho. Včera sem u labutě někoho potkal a dotyčnej vypadal jak po rvačce s medvědem.“
„Ale sám jste říkal, že Kada nezabil člověk,“ odvětil Labo.
„Určitě ho nezabil člověk,“ zpomalil Hawod. „Možná ho zabil pes. Velkej, hnusnej, černej čokl vycvičenej k zabijení.“
„Pane, vy myslíte…“ zastavil se Labo.
„Nemyslim,“ otočil se Hawod na Laba. „Začínám si tim bejt jistej.“
-
„Pan Saler, v noci zabít, já viděla ve spaní,“ vešla do kuchyně Torawa z malého pokoje, který jí Saler. Vypadala nevyspale a vyčerpaně..
„V noci jsi to předpověděla,“ přikývl Saler.
„Byli tři, ale zabít jen jednoho. A být tam žena. Vysoko, k nebi,“ posadila se Torawa na nízkou stoličku.
„Byla jsem tam a viděla to.“ Saler se prudce otočil a Towara zvedla hlavu. Dívka, která ráno do hostince přišla stála ve dveřích s prázdným pohárem v ruce.
„To být ona, ta co být vysoko,“ zašeptala Torawa překvapeně. Dívka se opřela zády o rám dveří a posadila se na zem.
„Byli tři. Jeden se jmenoval Sigo a asi je vedl,“ začala dívka mluvit. „Druhý se jmenoval Kad a ten je mrtvý, jméno toho třetího nevím. A potom tam byl ten tvor, nebyl to človět, určitě to nebyl člověk i když mluvil. Ptal se, proč Kad zabil, když neměl hlad. Sigo řekl něco o kryse toho žebráka a zasmál se. Kad vytáhl meč a potom se to všechno stalo moc rychle, nevím co se stalo, ale ten tvor prokousl tomu muži hrdlo. Zabil ho a sežral!“ dívka se roztřásla a z očí se jí začaly hrnout slzy.
„Pan Saler,“ vykřikla Torawa a odstrčila Salera od kamen. Rozpálený tuk v pánvy se vzňal a málem Salerovi zapálil vlasy.
„A co ti dva. Sigo a ten třetí muž?“ zeptal se Saler.
„Utekli. Ten tvor je nechal jít, měl svoji kořist. Choval se jako šelma na lovu. Vypadal jako člověk, mluvil, ale byla to šelma. Rychlá a silná šelma,“ dívčim hlas se pomalu vytratil a nahradilo ho vzlykání. „Zabil toho muže, roztrhal na kusy a sežral!“
„Měla by ste se jít vyspat,“ pomohl Saler dívce na nohy.
„Copak si myslíte, že dokážu usnout?“ vykřikla dívka. „Měla sem zavřený oči, abych to neviděla, ale slyšela jsem to!“
Dveře hostince se rozletěli a na schodech zarachotily podrážky okovaných bot. Městská stráž, pomyslel si Saler, zvuk těch kroků bezpečně poznal v Zařečí každý. Dívka se ohlédla do lokálu.
„Nesmějí mě chytit,“ zašeptala dívka Salerovi vyděšeně.
„Torawo, schovej jí u sebe,“ postrčil Saler dívku k Torawě. „A puč jí nějáký věci, takhle na ní každej pozná, že je zlodějka. A ty si moje neteř z venkova,“ usmál se Saler na dívku.
„Salere Monte, tady je městská stráž!“
-
„Kad je mrtvej,“ vrazil Sigo do pokoje a prudce uhnul.
„Tak takovouhle blbest už nikdy nedělaj, moh si bejt taky mrtvej,“ odložil Trinos kuši. „Kolikrát vám mám vy blbci opakovat, aby ste mě nebudili, když spim!“
„Kad Ralnen je mrtvej, Trinosi,“ vychrlil Sigo.
„No a co, lidi umíraj,“ odsekl Trinos a rukou si zkontroloval obvazy. „A mezi Kada sem stejně nikdy neměl rád. Někdo udělal něco prospěšnýho pro společnost!“
„Lomare, řekni mu, co zabilo Kada,“ otočil se Sigo ke dveřím.
„Brý ráno, pane Trinos,“ vešel hubený mladík s pohledem upřeným do země.
„A tohle má bejt co?“ vykřikl Trinos a vstal z postele.
„No, si pro něj velkej vzor, je to pro něj jak setkání s králem“ ušklíbl se Sigo.
„Seru na to,“ začal se Trinos oblékat.
„No potom co Sigo utek,“ začal Lomar, ale Trinos ho umlčel zvednutím ruky.
„Sigo utek?“ zeptal se Trinos pobaveně a podíval se na Siga.
„Do prdele Trinosi, taky bys utek, každej normální člověk by zdrhnul, jenom tenhle blbec tam zůstal,“ strčil Sigo naštvaně do Lomara.
„Tak dál, o tom jak se Sigo posral si necham říct potom,“ zašklebil se Trinos.
„Nejdřív to vypadalo jako velkej chlap, ale byla tma a nebylo pořádně vidět. Kad nejdřív zabil tu krysu,“ rozpovídal se Lomar, ale Trinos ho znovu umlčel.
„Jakou krysu?“
„No hledali sme toho chlapa, co tě večer…no…víš co,“ sklouzl Sigo pohledem na obvaz na Trinosově boku. „No a narazili sma na Achetola, toho žebráka co každej den sedí před chrámem. Trochu sme ho skřípli jestli něco neví a pak Kad zabil tu jeho krysu.“ Trinosova pravačka se mihla vzduchem a srazila Siga na zem. Poté Trinos do muže na zemi několikrát kopnul.
„Měl bych tě zabít,“ zuřil Trinos. „Jkolikrát sem ti řek, že Achetol je ten žebrák! Ten žebrák! Nikdy by mě nezajímalo jméno nějakýho žebravýho zmetka, kdyby pro mě nebyl důležitej! A co bylo potom?“ otočil se Trinos na Lomara.
„Ta věc, tam v ulici se Kada zeptala, proč tu krysu zabil. Kad tasil meč a vrhlo se to na něj,“ vychrlil mladík vyděšeně.
„Kad to s mečem uměl,“ zarazil se Trinos.
„Stalo se to moc rychle, Kad nestihnul nic udělat a prokouslo mu to krk. No a Sigo utek a ta věc se podívala na mě. Pane Trinos, nikdy sem nic podobnýho neviděl. Mělo to obrovský tesáky, oči jako had takový chladný a nehybný a kůži to měla taky jako had. Ani to nebyla kůže, spíš takový malý, černý šupiny a na rukou to mělo veliký drápy.“
„Ten chlap je nalitej,“ podíval se Trinos na Siga, který se mezi tím zvedl ze země.
„Uhni,“ odstrčil Lomara obrovský černoch snažící se popadnout dech. Zastavil se před Trinosem a opřel se dlaněmi o kolena.
„Něco se děje,“ zašeptal a zhluboka se nadechl. „Podívej se z okna.“ Trinos přešel k oknu a poodhrnul závěs.
Ulice se hemžila muži v uniformách městské stráže.
