Bouře nad městem nabírala na síle. Kapky deště se proměnily v dlouhé provazce vody, které bičovaly Snakel. Nad mořem se proplétali blesky a hrom zněl téměř bezustání.
„Pane, ale já si nemyslim…“ začal Labo jdoucí za Hawodem.
„Teď zavři zobák,“ sykl Hawod a překontroloval těžkou kuši, kterou nesl. Vystoupili po schodech do prvního patra hostince U černé labutě.
„Vykopni ty dveře a uhni,“ zvedl Hawod kuši. Labo vykopl dveře.
„Přeju pěknej den a zahoď ten meč, klepe se mi prst, když ho vidim,“ usmál se Hawod. „Nejsem tu sám, kdybys chtěl zkoušet nějaký blbosti, Isogare z Tarmanu.“
„Pocházim ze Snakelu, kapitáne,“ odvětil Isogar a podíval se na meč ve své ruce. Potom ho odhodil.
„Kde je ta tvoje bestie,“ zamračil se Hawod.
„Nikdy sem nebyl ženatej, kapitáne,“ ušklíbl se Isogar.
„Nesnaž se mě nasrat, to už sem,“ odsekl Hawod. „Labo, svaž tomu parchantovi ruce.“
„Pane,“ zasípal Labo. „Myslím že to nepůjde, pane.“ Hawod se dovolil krátký pohled stranou. Labo stál na špičkách a v místě kde se jeho krku dotýkal hrot nože se objevila kapka krve.
„Ta kuše musí být strašně těžká, tak co kdybyste jí položil na zem,“ usmál se muž, který držel nůž na Labově krku.
„Myslel sem že ste na naší straně,“ zamračil se Hawod, aniž přestal na Isogara mířit.
„Svým způsobem je na naší straně i pan Isogar, nemyslíte?“
„Blbej den,“ zamručel Hawod a sklonil kuši. „Marele, vaši nadřízení se dozvědí o vašem chování!“
„Stěžovat si můžete, pokud se dostanete ke králi,“ usmál se Marel. Labo se zhluboka nadechl, když nůž z jeho hrdla zmizel.
„Ke králi?“ zarazil se Hawod.
„Jistě,“ nepřestal se Marel usmívat. „Nesloužím v královské armádě, sloužím přímo králi.“
-
„Copak se děje?“ vyšel Saler z kuchyně. Čtveřice městských strážných se znuděně opírala o pult.
„Salere, nalej nám po trošce kořalky, počasí že bys psa nevyhnal a nás vyženou za řeku,“ zamručel jeden z mužů a položil na pult hrst mincí.
„A co přivádí strážce pořádku do Zářečí,“ naplnil Saler čtyři pohárky čirou tekutinou a schrábl mince.
„To by sme taky rádi věděli,“ zamručel jeden z mužů. „Skončila mi služba a jen se dostanu do postele. Poplach. Darmo mluvit,“ dodal. Saler se rozhlédl po mužích.
„Asi nějakej velkej průser,“ zamumlal další. „Celej Snakel se uzavírá, nikdo nesmí na ulici a máme dovoleno střílet,“ ukázal palcem přes rameno. Na zádech mu vysela těžká kuše.
„To se lidem nebude líbit,“ naplnil Saler znovu pohárky.
„To nám povídej,“ zasmál se muž s kuší na zádech. „My to máme dobrý, máme prohledat tvojí hospodu, kováře naproti a pak máme hlídat kraví tunel. Agher šel pro Trinose, tam bude horko.“ Muži se rozesmáli.
„Zatknout Trinose,“ vyhrkl Saler a láhev kořalky mu málem vypadla z prstů.
„Salere, nebuď blázen. Snad si nemyslíš, že bys našel u městský stráže někoho, kdo by šel zatknout Trinose. Zvlášť potom co se stalo, když to Faston zkusil.“
„A co se tenkrát stalo?“ zeptal se mladík na konci pultu.
„A hele mládí se ozvalo,“ zasmál se muž s kuší. „No co by se stalo. Faston byl kapitánem stráží před Hawodem. Byl to blbec a tak nebyl kapitánem dlouho. Přišel sem odněkud ze severu, sotva se rozkoukal tak dostal blbej nápad. Pokud je Trinos hlavou Snakelskýho podsvětí, zbaví se zločinu tim že Trinose zavře. Zavolal si na pomoc oddíl královskejch vojáků, protože z našich s nim nikdo nechtěl jít. Trinos je poslal zpátky v pytlích, nasekaný jak žrádlo pro psy.“ Mladík se zuřivě rozkašlal a vyběhl ven.
„Možná si mu to neměl říkat, Kaste,“ dolil Saler kořalku.
„A proč ne?“ ušklíbl se Kast. „Chce bejt u městský stráže, tak ať si zvykne, že to nejsou fajn procházky po městě. Hlavně tady za řekou. Tak zpátky do práce. Kolik tu máš lidí Salere?“
„Je tu Torawa, včera přijela moje neteř a já. Jinak mam hospodu prázdnou,“ odvětil Saler.
„No tak pudem, chlapy. Dík za pití Salere,“ plácl Kast dlaní do pultu.
„A neměli by sme to přeci jenom prohledat?“ namítl jeden ze strážných. Kast se otočil na Salera a dlouze se mu zadíval do očí. Saler znejistěl.
„Jestli chcete,“ řekl nakonec klidně. „Tady sou klíče a můžem jít.“ Saler zvedl svazek klíčů, Kast se mu stále díval do očí.
„V pořádku Salere, ty bys nám nelhal,“ poškrabal se Kast za uchem. „A nikdo ať neleze na ulici, nezapomeň,“ ukázal Kast palcem přes rameno. Saler si oddechl až dlouho poté, kdy za posledním z nich zapadli dveře.
„Vlastně sem ani nelhal. Ptal se na lidi a Selwill není člověk,“ zamumlal si pro sebe a zhluboka se napil z lahve ve své ruce.
-
Trinos pootevřel okno a tiše naslouchal.
„Zákaz vycházení,“ zamručel překvapeně.
„Ve Snakelu?“ zarazil se Sigo. Trinos zvedl ruku a Sigo zmlkl.
„Přísnej zákaz vycházení, kdo neuposlechne ponese následky. Mají dovoleno střílet,“ otočil se Trinos od okna. „Buď se Hawod zbláznil, nebo se něco stalo.“
„Možná našli Kadovo tělo,“ navrhl Sigo a pokrčil rameny.
„Jo a nebo teče Enstava proti proudu. Kvůli jedný mrtvole by nebyl takovej zmatek, zvlášť když de o mrtvolu někoho jako je Kad,“ zavrtěl Trinos hlavou.
„Třeba k nám Kada nastrčili jako špeha,“ zamyslel se Sigo.
„Vyser se na Kada,“ odsekl Trinos. „Kad byl tak blbej, že by ho ke stráži nevzali. A to tam vemou skoro každýho. Za tim je něco mnohem víc. Prolejzaj všechny baráky, nakonec přijdou i sem, potom se dozvíme co se děje. Sigo, di dolu a pust je dovnitř.“ Sigo přikývl.
„Kor-dabo, kolik je v baráku chlapů?“ otočil se Trinos na černocha.
„Asi všichni,“ pokrčil černoch rameny.
„Tak di za nima a ať nikdo nedělá žádný blbosti. Rozumíš, žádný blbosti!“
„Se nebudem bránit?“ zarazil se Sigo ve dveřích.
„A von nás někdo napad?“ zeptal se Trinos.
„No, ne ale…“
„Prostě nebudem,“ vrátil se Trinos k oknu. Rozhrnul závěs a okno otevřel. Ulice byla plná strážných. Trinos Essiho Hawoda obdivoval, znal kapitána stráží odmala. Trinos byl o tři roky starší než Hawod, nikdy se neměli rádi, ale na Hawodovi bylo něco, co Trinos obdivoval. Trinos do svých služeb najímal jen ty nejlepší. Hawod dokázal udělal nejlepšího z kohokoliv. Jako třeba z Aghera Troka, který se blížil ulicí. Agher měl vždy plno řečí a nebyl k ničemu, než mu Hawod dal práci. Plno řečí měl pořád, ale ten chlap znal snad každého a málokdo mu dokázal říct ne.
„Zdravim Aghere,“ zvedl Trinos ruku na pozdrav. Agher zvedl hlavu a opětoval pozdrav.
„Hawod s tebou potřebuje mluvit,“ zavolal Agher.
„Tak ať za mnou příde,“ usmál se Trinos.
„Určitě by přišel, ale něco mu do toho přišlo. Můžu nahoru?“ Trinos přikývl a zavřel okno.
„Podělaný počasí, ale bába to říkala,“ mumlal si Agher a hodil promočený plášť na podlahu.
„Co se děje, Aghere?“ zeptal se Trinos a natáhl ruku s láhví kořalky.
„Někdo ukrad klíč od městský pokladny,“ řekl Agher a napil se z lahve. „Nevíš o tom něco?“ zeptal se, když láhev vrátil Trinosovi.
„Nevim, a i kdybych věděl, myslíš že bych Ti to řek?“ zasmál se Trinos.
„Kdybys o tom něco věděl, tak mi neřekneš nic,“ oplatil mu Agher usměv. „Ale když o tom nic nevíš, tak nám ho pomůžeš najít, aby to nebylo na tebe.“
Trinos se rozesmál.
Na tos přišel sám? A proč si myslíš, že ten klíč neukrad někdo z mejch lidí?“
„Protože žiješ v tomhle městě a ten klíč si moh šlohnout už dávno, ale i tak dutý makovici jako máš ty, je jasný že dostat klíč je jedna věc a dostat se k pokladně druhá. A pak taky, proč bys to dělal, nese to mnohem víc, když jsou městský prachy pod zámkem. Město obchoduje a ty taky.“
„Aghere, proč tě za tyhle kecy nezabiju?“ usmíval se Trinos.
„Nevim, asi proto že je to pravda.“
„Asi jo,“ přikývl Trinos. „A co mi teda Hawod chce?“
„Potřebujeme pomoct, čim dřív se ten klíč najde tím líp.“
„A jak bych moh pomoct městu?“ usmál se Trinos a přemýšlel proč vlastně nepošle Aghera někam. Tak jako by to udělal s kýmkoliv jiným. „A co z toho budu mít?“
„Co z toho budeš mít? Nic, všechno se vrátí k normálu. To stačí, ne?“ usmál se Agher.
„Jo to stačí,“ přikývl Trinos. „A jak teda můžu pomoct?“
„Tohle je Zářečí, máš tu větší moc, než kdokoli ze stráže, tak co kdyby to tu tvoji chlapy za nás pohlídali?“
„To není problém a co mi chce Hawod? Protože toho by něco takovýho nenapadlo.“
„Nic, kdybych ti řek, že s tebou chci mluvit já, tak sem dole na ulici a moknu,“ zašklebil se Agher.
