Zdravím vás,jmenuji se O’Knor a budu vám vyprávět příběh,který se udál za mého mládí a navždy změnil můj život.
Usaďte se dobře poslouchejte.Tak tedy…..
Psal se 2984 a já,čerstvě vyučený programátor počítačů,jejich systémů a virtuálních světů,nastoupil do ÚSTAVU PRO KONTROLU SYSTÉMŮ ve městě jménem Phobia.Bylo to mé první zaměstnání.Přidělili mi místo správce policejního systému robotů.Tuto pozici dávají obvykle jenom veteránům,nevím,proč jsem ji dostal já.Všechno to začalo jednoho dne…..
Byla polední pauza..Nastoupil jsem do svého vznášedla a vydal se potrubní komunikací do jídelny.Když jsem dorazil na místo,zašel jsem si pro tabletku a přisedl si ke kolegům a mým nejlepším přátelům: k Joshovi,bývalému hráči Bloodsportu a nynějšímu zástupci ředitele Ústavu a Frankovi,který pracuje jako opravář a stará se o všechny sytémy a roboty.Za veselého tlachání jsme usedli na virtuální(počítačem vytvořené) židle ke stolu z olovia,neodolnějšího kovu,jaký znám.Pilulku jsem položil na talíř,kuchyňský droid(robot) mi podal Foodblaster a já jím namířil na tabletku.Z pistole vyšel Krátký světlemodrý paprsek a v tu ránu se místo pilulky na talíři objevil krásný,šťavňaťoučký steak.Skleničky se nám mezitím naplnily pivem.S chutí jsme se pustili do jídla a konverzovali o událostech z našeho světa i ze světů v jiných galaxiích. „Slyšel jsem,že někde v Evropě ve městě Franklin měli problémy s roboty a virtuálními světy.Prý se jim na hodinu zcela vymkli kontrole.Naštěstí to bylo zažehnáno.Nikdo neví,čím to bylo způsobeno.“,řekl Josh, upil ze svého půllitru a dodal: „Á,není nad Velkopopovického kozla!Je to sice stará značka,ale zato s tradicí.“.Já i Frank jsme souhlasně přikývli,když vtom se odněkud ozval silný výbuch a všechno se zachvělo.Všichni se skryli za stoly a čekali,co se bude dít.Jediné,co všichni viděli zcela zřetelně, bylo,jak se všichni roboti sjeli doprostřed místnosti a teleportovali se(přemístili se) někam do neznáma. „Je to možné,aby se sami od sebe někam teleportovali,Joshi?“,zeptali jsme se téměř jednohlasně já i Frank.Josh si však ničeho a nikoho nevšímal.Zvedl se a kráčel k místu,kde roboti zmizeli.Zastavil se a chvíli hleděl do dáli…Poté řekl pár podivných nesrozumitelných slov,udělal několik neznámých gest a omdlel.Přenesli jsme ho na lůžko a čekali,až se probere.
„C-co se stalo?Kde to jsem?“,pomalu se vzpamatovával Josh.Snažili jsme se ho uklidnit a vyptávali jsme se,co se vlastně stalo. „Nevím,mám pocit,jako bych měl vidiny.“. „Co jsi viděl?“.
„Já nevím,pokouším se vzpomenout.“.
„Bolí mě strašně hlava.Jediné,co se mi míhá před očima je zelené světlo a nějaké značky!“,dořekl Josh a znovu upadl do hlubokého spánku.
Frank a já jsme opatrně vyšli z místnosti a sešli jsme se spolu s ostatními v konferenční místnosti.Informovali jsme ředitele ústavu Ody Mandrela o Joshových halucinacích a pokoušeli se přijít věci na kloub.Navzdory několikahodinové diskusi se nám to nepodařilo.Když jsme přišli do pokoje,zděsili jsme se.Všude vládl nepořádek a na stole ležel útržek papíru:
Zdravím vás,přátelé!
Musím se vydat řešit tuto situaci.
Josh.
Rychle jsme se dohodli,že se vydáme kamaráda hledat.Opatřili jsme si lehký policejní člun a pátrali jsme po Joshovi.Po dvou nekonečných dnech letu jsme Joshe konečně našli.
„Co tě napadlo?“,ptali jsme se ho.
Po krátkém rozvažování nám Josh sdělil,že rozluštil tajemství značek;pomocí kterých objevil,že se k naší planetě přiblížila dávno ztracená loď Genetických inženýrů(Gi) a právě na tento raketoplán se droidi teleportovali,aby pomocí nestvůr z dávno zapomenutých světů ovládli naši planetu Metallic. „Musíme se tam okamžitě vydat a zachránit svět.Jdete se mnou?!“.
„Jasně ,že váháš!Jdeme na to!“,odpověděli jsme.
Nasedli jsme do naší lodi,přešli do hyperprostoru(rychlost dvakrát větší než rychlost světla) a letěli k arše(takto se nazývaly lodi Gi).Já,jsem pomocí svých programátorských schopností zrušil obranné a bezpečnostní systémy archy.Frank,který býval vojenským pilotem, řídil člun a Josh připravoval věci na infiltraci do lodi.Nepozorovaně jsme přistáli a začali bloudit chodbami archy Gi.Nepotkali jsme ani jednoho strážného.Všude po stěnách leželi v nádržích uspaní tvorové podivných tvarů.Za chvíli se před námi objevily obrovské dveře,střežené pouze dvěma automatickými rychlopalnými blastery.
„Takže,ty O’Knore, vyskočíš nalevo a ty, Joshi, na pravou stranu.Blastery budou zmatené a já je zničím definitivně.“,pronesl Frank.
A vyšlo to.Já a Josh jsme vyskočili ve stejný okamžik.Střely blasterů se srazily a Frank je ionizační pistolí ochromil. „Á,trochu jsem to dostal.“,řekl Josh a tiskl si popálenou ruku.
„Máš štěstí,že to nebyl přímý zásah.“,konstatoval Frank.
Omotali jsme jeho rameno kusem látky.Josh zadal kód a dveře se otevřely.Došli jsme k hlavnímu počítači . Josh zadal druhý kód.Poté mě pustil. „Teď je to na tobě.Musíš ten kód tipnout.Máš na to tři pokusy.Pak vyletíme do povětří“.
„O.K.“,a naprázdno jsem polkl.
První dva pokusy byly špatné,ale už mi zbývaly pouze dva znaky. „Dělej!Máme málo času!“,naléhali na mě. „Tak,jdu na to naslepo.Buď a nebo“,pomyslel jsem si. Zavřel jsem oči a zmáčkl první klávesu…Nic.A teď druhá. „Klik“,a čekal jsem. Vtom to začalo všude blikat a pískat.Už jsme počítali s nejhorším. „Autodestrukce zahájena.Výbuch nastane za dvě minuty.“.
„Rychle pryč!!!!!“,vykřikl jsem,ale už jsem neměl na koho,všichni už byli dávno pryč.Běžel jsem jako o život.Všude kolem mě vylézaly nic netušící droidi. „DĚLEJ,DĚLEJ!!!“,křičeli na mě přátelé.Na poslední chvíli jsme naskočil do člunu.Zavřel se za mnou poklop a za námi jsme už jen slyšeli: „5-4-3-2-1---------------BUM !!!!!“,obrovský výbuch otřásl naší lodí a tlaková vlna ji odmrštila do atmosféry naší domovské planety.Po příletu domů nás všichni oslavovali jako hrdiny a na celé planetě nastaly oslavy.Po dvou měsících se život vrátil do normálních kolejí.Já a mí přátelé jsme se vrátili do práce a na celé dobrodružství vzpomínáme dodnes.
Tak,toto je můj příběh.Nevím,jestli se vám líbil či ne.Už se asi neuvidíme ,tak sbohem,přátelé.
O’Knor.
(Tato slohová práce prošla přísnou cenzurou a proto zde není v celém znění.Chybí zde většina akčních prvků,které se ale hodí spíše do akčního filmu.)
