|
Netvor
Povoz temný šerem jede, Smrt již Duši svou si vede.
Jedno tělo, vedle druhé, je jich hodně, moc jich bude!
Mezi Stínem je však jiskra, zažehává plamen z jista.
Mocný oheň rozhořel se, lůna Země zaštítil se.
Zde ve skrytu Měsíce, Netvor žízní velice.
Zem se třese, zem se třese! Oběť Netvorovi se již
nese.
Tak nit života přetíná, ten, jenž bytí začíná.
Žízeň roste čím dál více, lidí však je na tisíce.
Netvor sílí, Netvor roste, nevidí už věci prosté.
Neslyší již tikot hodin, nevidí ty stovky
rodin…mrtvých, padlých, zemřelých.
Smiluje se Bůh nad námi, utne Noc a Světlo dá mi,
pokud rána se však dožiji, nežli zuby vpadnou do žíly!
Svítá, svítá, Bože můj! Duši mou však opatruj.
Netvor se již v prach obrací, Víra má se k Tobě
vrací,
Spasiteli lidských Duší, má Mysl však něco tuší!
Nic na světě není věčné, Světlo těžko bude vděčné.
Zář se ztrácí, slunce mizí, Noc se vrací, Netvor žízní.
Vykoupení není hodna, Duše, která pije do dna,
kalich plný krve jiných, vyznávaje víru mylných.
(sbírka Nosferatu: Mezi Životem a Smrtí) |
