„Brána v plamenech!!!“
Nad městem se vznášel oblak temného válečného běsnění.
Mladičká královna Adriana Spanilá stála na hlavním nádvoří a se soustředěným výrazem se připravovala na nadcházející boj.V sázce byl osud celého království , pokud padne hlavní město bude to znamenat konec pro celou zemi.
Dříve vzkvétající kraj se nyní topil v krvi a násilí.Početná armáda Skřetů vedená Temným rytířem se stala noční můrou mladé panovnice.
…
Po náhlé smrti svých rodičů musela už v útlém věku usednout na královský trůn.Po své matce pocházející ze starobylého národa Elfů zdědila moudrost i tajemné magické schopnosti a po otci sílu , odvahu a vytrvalost lidského pokolení.Jen díky těmto vlastnostem dokázala v tak útlém věku vládnout a odrážet nepřátele.
Dnes však pod hradbami běsnila armáda jakou ještě nepoznala.
Temný rytíř , dříve velitel královského vojska , později propuštěn a vyhnán z paláce , protože praktikoval zakázanou Temnou magii a v hradních sklepeních dokonce obětoval několik lidí , se nyní zjevil se svou armádou a mstil se mladé královně.
…
„Brána v plamenech!!!“
Královna úsečně rozdala několik posledních rozkazů a vykročila k Hlavní bráně…
Když Skřeti obrovským dřevěným beranidlem konečně rozrazili hořící vrata brány , zavili zuřivou radostí , zase ochutnají lidské maso.Z dýmu doutnajících trosek jim však naproti vyšla mladá královna.Oděná do lehké zlaté zbroje se dvěma krátkými starobylými meči , pokrytými magickými runami , rudý plášť vlající spolu s jejími vlnitými blond vlasy ve větru a modré oči hluboké jako moře.Skřeti překvapeně zaváhali , ona však pozvedla zbraně a vrhla se do jejich středu.Užívala starobylý šermířský způsob boje královské rodiny , zakládající se na rychlosti a přesnosti.Pohybovala se jakoby tančila , žádný úder nebylo třeba opakovat , její krátké meče svištěly kolem ní a zabíjely s nelidskou přesností.Hnala se jako vítr nepřátelskými houfy a za ní zůstávala ležet jen nehybná mrtvá těla nepřátel. Obě zbraně zrudly Skřetí temnu krví.Fyzické síly ji však pomalu opouštěly , proto musela svůj boj posílit i magií , věděla však , že i magické síly nejsou nekonečné.Byla odhodlaná i zemřít , pro záchranu svého království , které tak milovala.
Neměla na vybranou…
Její rty začaly pomalu odříkávat prastaré a téměř zapomenuté magické slabiky , přehlušily válečnou vřavu a nesly se nad bojištěm jako modlitba.Pak to přišlo , záblesk a zvuk hromu.
Blesk , který na sebe seslala vstoupil do jejího těla a zanechal mučivou bolest , vykřikla.
Zbroj už nebyla zlatá , ale žhnula rudým žárem , po celém těle jí probíhaly nitky modravé energie a oba krátké meče zářily jako slunce.Zapomněla na tu kultivovanou a uhlazenou panovnici , změnila se v magického berserka , džina bez láhve , nositele zkázy.Znovu se roztančila v bojovém víru smrti. Nic ji nemohlo zastavit.Během jejího krátkého boje se většina nepřátelské armády změnila v hromadu mletého masa a ona pomalu mířila k pahorku , kde jasně cítila přítomnost Temného rytíře.
Zbytky Skřetí armády je obestoupily.Temný rytíř se pohnul , ačkoliv bylo slunečné odpoledne , jeho obrovská postava jakoby setrvávala v neexistujícím stínu.Šířil se kolem něj strach a chlad.
Pozvedl masivní obouruční meč k úderu a zaútočil.Královna zkřížila své zbraně nad hlavou a vykryla rychlý úder.Obrovská síla ji srazila na kolena , ze zbraní sršely jiskry.Odkulila se stranou a vyskočila na nohy , připravená k dalšímu boji.Meč Temného rytíře opsal oblouk a mocný švih měl ukončit její život.
Rychlý protiúder však zastavil jeho dráhu a v oslnivém záblesku se zbraň rozpadla na kusy , okamžik na to , dvě žhavá ostří lehce projela černým brněním.Rytíř se zapotácel , jeho tělo se rozpadlo na tři části a sesulo k zemi.
Nad bojištěm se rozlehl zuřivý Skřetí řev.Přibíhali další a další shrbené zelené postavy lačnící po krvi.
Královna se jim postavila čelem.Její tělo však už nebylo schopno déle udržet a zvládnout mocnou energii blesku , který jí dosud propůjčoval sílu.Pekelně sálající zbroj se začala tavit a kolem rostoucí tráva se vznítila.Nad bojištěm zazněl výkřik umírající královny a v jednom silném záblesku světla se blesk osvobodil z jejího těla.Propletené provazce energie se začaly v kruhu šířit směrem od pahorku a zabíjely a pálily všechno živé co jim přišlo do cesty.
Tak byly zničeny i poslední zbytky Skřetí armády.Ve vzduchu se vznášelo mrtvé ticho , dým a pach spáleného masa.
Uprostřed toho všeho ležela mladá královna Adriana Spanilá , věděla , že zvítězila , zachránila svou zemi a svůj lid.
Zaplatila cenu nejvyšší , s posledními nitkami energie odcházejících z jejího těla , končil i její život.Blesk si vybral svou daň.Oči se pomalu zavřely , země se zachvěla , slunce potemnělo , vzduch se ochladil.
Čas se zastavil…
