|
Z ponurých veršů básníka,
Který se s životem nesmířil
A svoji bránu zamykal,
Těžká ta doba, ve které žil.
Mladíček s kytarou na klíně
Drnkal si nápěvy smyšlené,
Zpíval si o lásce, o vině,
Hovořil o světě nectěném.
Maličký vzrůstem nad zemí,
Však velikost mysli XXL,
Často se rozhořčil frázemi,
Jež mluví o právu mocných těl.
Když slavil úspěchy,
Pánové ztuchli.
Pod jeho posměchy
Pravda, jež truchlí
Nad činy hlavounů politiky.
Ti se však stranili od kritiky.
Dnes kouká na nás poeta z nebe,
Snad pláče, snad směje se
Nad vírou, kterou udupal v sebe,
Ztracená naděje chvěje se.
Tak nosím v srdci človíčka,
Po kterém sbírka básniček zbyla,
A o něm vymýšlím slovíčka.
"Pod černým kloboukem nosím si hanibala…"
a v srdci Karla Kryla.
|
