Jedno za druhým kladl umělec krasopisně vymalovávaná písmena na vybělený papír. Jedno za druhým, pomalu a pečlivě. Psal román. Román o válce jako umění. Jedno za druhým, pomalu a uvážlivě.
Psal o válce jako dovednosti. Vojáci byli herci, bitevní pole jevištěm ozářeným reflektorem zapadajícího slunce. A bitva samotná představením, jež si diváci znova a znova aplausem vyprošují a křikem burcují herce k ještě dokonalejším hereckým výkonům. Představení bez derniéry. Jedno za druhým, pomalu a promyšleně.
Psal o válce jako o hudbě. Jemný, zvukově bezchybně vybroušený sykot signálních světlic doprovázený pravidelně se opakujícím, středně vysokým tónem automatických pušek. To vše, na pozadí temného dunění dělostřelectva, zpestřeno občasným výkřikem či litanií modliteb z úst tisícihlavého sboru. Jedno za druhým, pomalu a jistě.
Psal o válce jako o spisovateli. O válce jako tvůrci dokonalých příběhů. Psal tiše, i když všude kolem se rozléhala střelba. Ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta. Okenní výplně se tříští a vytváří na podlaze mozaiku lesklou, zachycující bezdechý údiv všech přihlížejících diváků. Jedno za druhým, pomalu a smířeně.
Domem otřásl výbuch. Na rozepsané literární dílo se snesl prach a pár drobečků omítky. Několik kapek krve ozdobilo neurčitou bělost stránek, napsaným slovům vdechlo život a podtrhlo jejich význam. Místo podpisu kaňka.
Napsal o válce jako o dokonalém umělci. O umělci, který dokáže vytvořit vždy jedinečné a originální hudební dílo. Jen válka dokáže sepsat dramata a příběhy jednou pro vždy pravdivě tragické. Jen válka je Hercem mezi herci, tisíckrát vyvolávaným, svým uměním přivádějící až k slzám. Jen válka zabíjí. Jednoho za druhým, rychle a zbytečně.
