No tak to jsem tedy v pěkném prů….. Mám nyní dvě možnosti: Buď se urychleně probudím, nebo to vyřeším. Takže si sedám do mokré trávy a svůj zrak klopím k zemi a je to na poslední chvíli, protože kolem mě už je změť nohou a mokrých těl a všichni se mohou přetrhnout aby si nezvaného hosta “ověřili“. Ruce schovávám do klína aby si někdo z nich nevšiml jak se mi třesou a snažím se ze všech sil nepodívat se jim do očí. A už ke mně přichází Aiden se svou matkou, což je vůdkyně smečky a jako taková má právo rozhodnout jestli mě sežerou teď nebo jestli mě předtím ještě trochu proženou.
Neděje se nic.
Matka se na mě dívá spíše se zájmem, pak se až nevěřícně začne přibližovat. Můj strach už není tak velký, ale nejsem si jistá co chce udělat tak udělám usmiřovací gesto přední tlapou, promiňte rukou, tak jak to znám u psů. Očividně je spokojená a olizuje mi tvář, což je sice nepříjemné, ale už vím že ke konfliktu nedojde. Na to se smečka uklidňuje a já mohu opatrně vstát a dotýkat se jejich těl.
Jak se mi nejdřív zdá, že jsou všichni stejní, tak si začínám všímat rozdílů mezi jednotlivými členy smečky a taky že Aiden s Matkou se stále drží u mě. Náhle všichni ustrnou ve své hře a komunikaci a jejich pohledy zamíří na nedaleký kopec, kde se právě mihl velký vypasený jelen.
Veškeré zvuky smečky ustaly a náhle už to nebyla smečka ale perfektně synchronizované komando.
S dokonalou strategií se menší skupinky vytrácí do různých směrů a během několika vteřin už si člověk nebyl jistý zda to nebyl jen přelud. Aiden ještě chvíli zůstává se mnou a naznačuje mi abych setrvala na místě pouze jako divák, pro něhož se zde chystá velké představení smrti. Jelen větří průšvih a nervózně postoupí pár kroků z křoví na louku.
Je to kapitální kus s pořádným parožím a bude to tvrdý oříšek i pro směčku jako je tahle.
A už se z roští objevují jednotliví vlci v a v dokonalém kruhu obkličují zvíře, které se chystá na svůj možná poslední boj. Nebojí se, chystá se ssebou vzít co nejvíc svých nepřátel. Útok začíná a vlci mu jen jako ve hře chňapou po nohách a obratně se vyhýbají ostrým větvím jeho paroží. Po chvíli dochází jelenovi trpělivost, stává se z něj zuřící živel a vlci nestačí uskakovat jeho drtícím kopytům.
Náhle se mu podaří nabrat jednoho vlka na paroh a odhazuje jej daleko do křoví. To už přichází Matka a Aidenem a zatímco ostatní vlci odvádějí jelenovu pozornost neustálým dorážením, tihle dva se s rozběhem vrhají jelenovi na krk.
Jelen s řevem klesá k zemi a Aiden mu svými mocnými čelistmi drtí páteř a průdušnici. Jelen bojuje o život, ale Aiden a Matka ho svou vahou drží na zemi. Netrvá ani minutu a zvíře ztrácí sílu a pokorně se odevzdává svým nepřátelům. Jeho nohy zvláční, zrak ustrne a vydechne naposled.
Sedím jako u vytržení a pozoruji jak z jeho krku utíká červený život. Jenže vlci místo aby se pustili do jídla sedí a tázavě se dívají směrem ke mně.
V tom okamžiku cítím něčí dotek na šíji, což mě tedy poněkud vyděsí a když se otočím, spatřím mladého muže, jak mi se srdečným úsměvem podává ruku.
„Jak se ti líbí Aidenova práce? Jo, promiň, zapomněl jsem se představit, jmenuji se Daniel.“
„ Varda, jméno mé, ale není divné že nežerou? Na co čekají?“
„Čekají na nás, chtějí nám nechat kus masa, než začnou žrát.Dáme si gulášek.“
To je tedy člověk co mi poslal tu spásnou myšlenku a záchranu tu kritickou noc. Těžko ho popsat, ale cítím z něho jakési neštěstí o kterém nechce mluvit.
Vůbec toho moc nenamluví.
Není to však třeba, když je tak krásný den, přecházíme údolí a dostáváme se na louku, kde na nás čeká smečka. Dan vytahuje nůž a já mu pomáhám oddělit zadní nohu od těla zvířete. To by nám mohlo stačit a zbytek necháme vlkům neboť jsme pouze hosté. Já beru kýtu, Dan ještě leze do křoví za zraněným vlkem a bere si ho na ramena. Snad se nám ho podaří zachránit.
Teprve když se vracíme zpět do chalupy a začneme ošetřovat vlka (za jeho značného protestování), Dan se konečně trochu „otevře“ a při rozhovoru mi najednou dochází, jak je ten člověk zvláštní. Ovšem svět se začíná rozplývat a já se probouzím do dalšího zamračeného a sychravého dne.
„Dobrý ráno mami, co bude dneska k obědu? Mám vařit?“
„No, představ si, soused nám donesl zvěřinu, tak mě napadlo, že si uděláme guláš, co říkáš?“
Mě snad klepne.
