Slunce začalo pomalu vycházet.... Jeho paprsky ozářili kraj a každá roslina se sytila životně důležitým světlem..... Je slyšet zpěv ptáků, hemžení drobné havěti, ale také něco jiného.... Dusot.... Cinkání.... Oddechování stovek mužů....
Zpěv ptáků utichá. Vyděšená zvěř opouští místa kam armáda míří. Zelenavá tráva je společně s vonícími květinami rozšlapána a na vrcholku kopce se zastavuje legie krále Ririala. Posledního zástupce lidské rasy....
Dusot a cinkání se ztrácí ve větru, oddechování však neutichá.... Muži nestojí na mýtině příliš dlouho. Už se blíží někdo jiný.Z druhé strany z království zla, chaosu a hniloby přichází tisíce nemrtvých válečníků vedených samotným Tas-ghůlem pánem temnoty, věčného zla, démonem nazývaným: Černá smrt.
Na mávnutí mocné ruky se armáda nemrtvých zastaví. Za ryku strašného sičení, vřískání, zvedání zbraní na svého soupeře, jim lze vyčíst z očí hlad, chuť, krvelačnost....
Armáda mužů se rozestoupí a z jejího středu vychází muž v plátovém brnění, takový před, kterým má každý válečník, na poli osudu velký respekt. Ano je to sám panovník Ririal, přichází aby rozhodl osud lidí, osud světa.
Ririal tasí meč, který začíná zářit, jako slunce samo, ale Tas-ghůl reaguje jinak. Máchnutím své kostlivé ruky slunce mizí z oblohy. Meč je jediné světlo na bojišti.
Tas-ghůl dává povel k útoku, mrtví se rozebíhají, aby mohli být znovu zabiti....
Z řad lidí vychází stovka lučišníků každý využíje svého šípu. První řada nemrtvých je rozdrcena. Další a další šípy hledají svůj cíl, další nemrtvý padají k zemi.
Nemrtví jsou blízko, Ririal ukáže svým mečem kupředu a ....
Boj o záchranu lidstva, začíná....
Křik, rik boje, sténání, syčení řinkot mečů, štítů, brnění. Nářek, žal, zoufalství. Všechno to co člověka děsí již postaletí se zhmotňuje ve vřavě šílenství, zběsilosti. Jediný meč není bez kapky krve, jediný kousek země, není zbrocen krvý.
Tisíce mrtvých nachází odpočinek na poli osudu. Do boje vstupuje Ririal, zářící meč děsí nemrtvé, každá rána najde cíl. Kolem Ririale stojí stovky nemrtvých, on jediným mocným seknutím kolem své osy zabíjí desítky nepřátel....
Bitva trvá hodiny, z tísíců jsou stovky, ze stovek desítky. Tas-ghůl již zabil stovky lidí, Ririal zabil tisíce nemrtvých, uprostřed bojiště se však setkávají.
Tas-ghůl útočí na Ririala, ten ho posté odráží a to se opakuje další hodiny a hodiny. Bojiště je prázdné, ale zvuk zbraní neutichá. Šílená zběsilost v očích Ririala, šílená nenávist v očích Tas-ghůla, bezmocnost zabít jeden druhého.
Ririal útočí neskutečnou rychlostí, záhy se brání Tas-ghůlovým kosám. Osud si však nepřál výtěze. Tas-ghůl překvapil Ririela, probodává ho otrávenou kosou. Ririel je smrtelně zraněn, ale z poslední síly chytá Tas-ghůla levačkou, zářící meč odsekává hlavu démona, tělo zla vybuchuje sílou tisíce trhavin....
Jediná vzpomínka na bitvu je spálená zem. Přestává existovat svět lidí, přestává existovat zlo, přestává existovat dobro. Konec byl předpovězen, a tak se také stalo....
