SUNSET
„Pot, do prdele už zase ze mě leje pot!“ Mumlal si člověk, zuřivě si otírající kapesníkem obličej.
„ Co se to kurva děje?“„ Nemluv sprostě.“„Polib mi prdel.“
Takové debaty se odehrávaly, po celém městě, ba co městě, po celém světě.
Nemá cenu psát kolik je let po Kristu. ( Každopádně je to víc jak šest sedm numer) Teď už se počítá čas na T- minus do konce světa. Teda ne, že by prostej občan znal přesnou cifru, ale občas něco proklouzne z kuloárů na veřejnost, a tak. Vlastně je to každýmu, už tak trochu jedno. Proč se taky stresovat, když není jak katastrofu odvrátit. Už od mala nám vtloukaj do hlav, že co nás čeká nás nemine. Těch pár „ superlidí“, kteří měli to štěstí, že do nich vlády narvali všechny sví prostředky a udělaly z nich div ne bohy už to maj na nějakym tom jupiterově měsíci v suchu. Ty zbejvající miliardy už nikoho nezajímaj.
Samozřejmě, že všichni věříme krásnem kecům o tom, že já můžu bejt ten další na řadě. Museli by bejt úplně blbí, kdyby rvali miliardy do takovejch zevláků, jako sme třeba naše bandička, anebo kterákoliv jiná, však se stačí podívat kolem sebe a jediný co člověk uvidí jsou poflakující se grupky mladejch flákačů. Jo taky je tu dost kurev, který vám za trochu vody, nebo třeba jen žrádla udělaj cokoliv. Jenže v tom vedru člověk nemá chuť už ani na to.
„ Vsadím se, že je aspoň šedesát.“ Říká Mrskač.
„ Di do hajzlu, vedro je mi i bez tvejch keců.“ Odpověděl jsem trochu podrážděně, ač je Mrskoun můj dobrej kámoš, ale v tomhle ročním období máme všichni mozky trochu přismahnutý a z nějakého toho ostřejšího slůvka, se stejně nikdo neposere.
„ Nemusíš hnedka vyjíždět.“
„ No jo, sorry kámo, to počasí mi leze na mozek, však víš.“
„ Hele Snobák!“ Zajásal Mrsk. „A nese, nese!!!“
Snobák je jeden, kterej by snad měl ještě šanci odtud vypadnout. Ne, že by byl ňáká mozkovna, ale jeho tatíček je zástupce asistenta nějakého ministrova úředníka a tak má furt větší šance, než já, nebo třeba Mrskač. Ale mně je to jedno, je to správnej kluk, a navíc nosí chlast a papů.
„ Ty vole celej litrák, to tě zase fotr seřeže, co?“ Spíš než by se ptal konstatuje Mrsk, ale přitom už do sebe leje jednu decku za druhou.
„ Hele dej to sem ty sráči!“ Rve mu Snobák flašku od huby a podává jí mně.
Po třiceti hodinách, zase relativně čistá, i když už trochu zteplalá voděnka. Supr.
„ Dík, kámo tak co kdy letíš?“ Ptám se jako vždycky.
„ Hele nedělej si prdel, co bych tam asi mezi těma debilama dělal, radši mi doporuč nějakou pěknou děvenku.“
„ Jo kámo na to já už nemám ani pomyšlení, naposled sem si honil v zimě, a stejně sem myslel že vypotim koule.“ A po dlouhý době se zase řehtáme. A to kurva díky kapce chlastu
Jo Snobák je vážně třída, nehledí na to, že mu fotr zakazuje nosit vodu takovejm ztracencům jako s Mrskačem sme, i přesto, že kdybych mu nadzved jeho „ antisun“ triko asi by moc důvodů ke smíchu nebylo. Všim sem si, když naposled objížděl jednu tlustou děvku z bejvalího justičního pásma, že mu do očí vjeli bolestí slzy. Ale jak říkám, proto si ho taky zatraceně vážim. To mrskače si neváží naprosto nikdo a kdybychom ho neznali od dob, kdy se ještě posrával do plen, nejspíš by to pro nás byl jen další trouba, kterýmu bychom s nožem u krku chlastali šťávu.
„ Tak co, kdepak jste strávili noc pánové?“Ptá se Snoboun, ač mu musí bejt jasný, že jako dalších dvě stě tisíc lidí tohohle na troud vyprahlího provinčního státečku, chrápem zrovna tam, kde nás vedro pošle do kolen.
„ He he, tobě se to řehtá blbečku, kařdej nemá klimatizaci jako tvůj posranej papanec.“ Už zase odsekávám, i když vim, že si jen dělal srandu.
„ No tak bratříčku, snad nejni tak zle, to já vás chtěl jen tak navnadit na jednu zprávičku, ….. sakra kde je Mrskač?“
„ Já toho hajzla zabiju!!“ Zařval jsem, protože ten ubožák zasraná využil toho, že se chvíli nedíváme a vychlastal o kus dál zbytek flašky.
„ Ty prase, víš co děláš?“Hnali sme se po něm.“ Víš, co bychom měli udělat? Otevřít tě ty dobytku a vzít si zpátky, všechno a ještě tě sežrat.“ Jasně že sme ho strašily, jenže voda je voda a on ví, co sme provedli tomu hajzlovi minulej tejden, a to nám vychlastal jen deci.
„ Sorry kluci, já sem vážně hajzl, ale vy byste mi to neudělali,že ne, vždyť ste kamoši.“ Pištěl, ale strachy se div nepochcal.
„ No jo, vždyť víš, tak už toho nech.“ S nim se vážně nic nenadělá, snad krom pár facek, ale to nám chlast stejně nevrátí. Udělat to ale někdo jinej, tak ….. No von každém ví co.
„ Hele cos nám chtěl oznámit pane superSnobáku?“ Už se zase lísá, Mrsk, toho buď zabít, nebo vojet.
„ Jo vídíš, kvůli tvejm pitominám bych na to skoro zapomněl.“ Huba se mu začala křivit řehotem. „ Fogo jede na rok do hajzlu, a řek mi, že ač ste grázlové, že stejně ví, že bych si vás k sobě natáhnul, no skrátka pánové stáváte se ode dneška jedněmi z horních deseti tisíc.“ Čuměli sme na něj nejdřív jako na blázna. Pak sem si začal uvědomovat, že jestli je to recht tak vode dneška mi začíná novej život plnej vody, žrádla, klimatizovanýho vzduchu a čistejch kurev. Prostě ráj.
„ Ty vole kámo ….“
„ Snoboušku“ Řvali sme s Mrskačem nevim jak dlouho. Jančili a skákali a vobjímali Snobáka, kterej vědě co to pro nás znamená a byl štastnej za nás.
„ A večer to pořádně rozjedem panáčkové, začíná nám Novej život!!“
Naše město moc příležitostí k té slušné zábavě nenabízí. Ve skutečnosti je na každym, aby si našel nějakej ten hřích a tomu se potom věnoval. Alkohol už se skoro nepije, nebo aspoň já ho nepiju. Je to děs se ráno po kocovině probrat na rozpáleným asfaltu. A ještě horší je, že máte hubu vyprahlou na troud a není se čeho nechlemtat. Jo, tuhle zábavu si můžou dovolit, jen ti bohatší z nás.
O nějaký kultuře se sice člověk doslechne ze zpráv, ale nejsou prachy ani chuť někam chodit . Ať nekecám. Jednou jsem se pokoušel dostat Mrska na ňákej vážnej koncert, dokonce se mi to povedlo, jenže když člověk vidí kolem všechny ty snoby ( sorry kámo, to nemluvim vo tobě) a ty jejich pokrytecký kukuče tak už nemá na tu kultůru ani chuť. No zkrátka vypadli sme jak střelený do prdele. Ještě teď je mi z těch lidí na blití.
My dole máme vlastní způsoby, jsme uplně jiný, než ty pracháči. Oni si díky svejm prachům neuvědomujou v jakejch sračkách žijou. Jo samozřejmě, že jim to závidim, ale co dělat. Jo a teď i když dál chudej, nevzdělanej a sprostej, budu mít, kde bivakovat a to mi stačí.
„ Hail, bráško,“ povalil mě na zem Snobák. Dali sme si večer všichni sraz a von má takovej milej způsob vítání.
„ Slez, eh, ze mě !“ Mlátíme se ze srandy. Nemám proti Snobounovi, ani tu nejmenší šanci. Joo, kdybych byl živeném jak on, tak by čuměl.
Konečně se i on unavil. Lidi našeho věku a postavení žádní korby teda nejsou.
„ Kdepak máme našeho blbouna?“
„ Jo Mrska?“ Zadýchaně odpovídám.
„ My máme snad víc blbounů?“ Řehtá se a už zase mě začíná dloubat do žeber.
„ Hele už toho, nech kámo, nebo mě chceš zabít teď, kdy sem po x letech měl poprvé trochu kliku?“
„ No jo, tak kde je?“
„ Až mě přestaneš srát.“ Jeho prsty v mejch bezmasejch žebrech bolej jak sviň.
„ OK vyzáblíku, tak kde je.“ Potutelně a tajemně jsem se uculil. Vim moc dobře kde náš Mrskounek je, ale co bych kazil překvápko. Vymejšleli sme jak potěšít našeho mesiáše a Mrsk, ten jak on říká náš blboun, najednou vytáhnul prachy. A docela dost prachů. Že nebyly jeho, to je mi jasný, doufám jen, že toho chudáka, bohatce, jen pořádně zřídil. Teď, když, máme přísun vody zajištěnej ho snad odnaučim lidi vyšťavovat. Ne, že bych to sám nikdy nedělal, dřív dokonce dost často, jenže to byla jiná situace. Přežít, se prostě musí. A proč bych měl zkapat já, když může někdo jinej.
„ Tak řekneš mi, sakra, kde je?“ Nesnášel tajnosti. Já koneckonců taky ne.
„ No tak pojď, snad už bude mít všechno v cajku.“ Pražim ho za ty dloubáky, jo jo, každej chvilku …..
„ Hele tak mi aspoň řekni kam mě to táhneš,“ začal žebrat, protože vážně nenáší, když neví na čem je.
„ Chvilku, jen chilenčičku a hned tam budem.“ Neměl jsem ani nejmenší chuť zkazit nám s Mrkačem radost.
Šli jsme, spíš teda poloběželi, přes bejvalí náměstí, jak se sakra jmenuje, jo Náměstí všech svatých, pak furt dolů až jsme došli, ke korytu o kterém se traduje, že v něm kdysi tekla voda. To nám všem připadá jako naprostá blbost. No jen si představte, to by musel bejt uplnej ráj, jen se sehnout, a chlemtat a chlemtat a chlemtat. Jo to je blbost. No každopádně, ať to bylo jakkoliv, teď slouží koryto jako odpadní kanál. Smrad se z něj táhne po celym městě. Dem teda dál podél až ke skále, kde jsme se jako malý tak nablbli a kde teď je takovej starej barák osídlenej tou nejhorší sebrankou. S flaškou bych kolem nešel ani ve dne.
„ To sem si moh myslet, že ste zase vymysleli nějakou pakárnu,“ referuje to Snobák, „ jestli mě tady někdo nafikne, tak sem zvědavej, kdo vám bude nosit chlast.“ Vím, že to tam nemá rád, tam to snad nemá rád nikdo, jenže, jenže.
Zahejbáme za roh, na takovou malou prašnou planinku, tam by měl Mrsk čekat.
„ Sakra tady má bejt.“ Rozhlížím se a začínam bejt trochu nervozní, asi sem ho tam neměl posílat sám. Kurva jestli mu v tom doupěti někdo něco proved, tak se maj na co těšit hošánkové.
„ Čau kluci.“ Spad mi kámen ze srdce. Konečně je tady a vypadá tajuplně, což je mi uplně jasný že sehnal co chceme.
„ No konečně ty Mrskoune stará. Už jsem myslel, žes nás chtěl připravit o tu radůstku.“ Kecám, aby nepoznal, že sem měl o něj opravdu strach. Byla to pitomost poslat ho sem samotného.
„ Ale to si přece nemůžeš myslet, né, to bych vám přece nikdy neudělal, vždyť sme bráškové né.“ Je to vůl.
„ Hele,“ Snoboun už to nemůže vydržet,“ tak co tu vlastně děláme?“ Celej se třese, když vidí jak jsme tajemný. Jo, mně ke štestí stačí málo.
„ Tak tady to máme,“ usmívá se hrdě mrskač a podává mi papírovém pytlik.
„ Tak kurva, už mě neserte!!“
„ Už nebudem, kámo, tady to máš.“ A vyndám mu ze sáčku jednu ze tří lahviček s tmavě červenou tekutinou vevnitř. Jenom sem čuměl jak zamrkal.
„ Tý krávo, kde ste to vzali, vždyť to stojí majlant,“ rychle zas strčil lahvičku do pytlíku a polekaně se čumí kolem sebe. Ani se nedivim, pro tuhle dobrůtku už zkapalo pěknejch pár člověků.
„ No hele vo to ty se nestarej, jak vy k my tak my k vy.“ Nemusim mu přece povídat, že to stálo všechny Mrskounovy prachy a já ještě musel slíbit pár věcí. Ještě, že naši bandičku předchází docela slušná pověst.
Kde se tahle tekutina bere nikdo neví. Říkáme jí „godness“. Není vůbec snadný se k ní dostat, zvlášť, když nemáte žádný prachy. Voda v tomhle případě je k ničemu. Ty parchanti co godness vyrábjej, si to taky sami prodávaj a je moc těžký se k nim dostat. Před dvěma roky, když sme s kámama vyprahlí na troud číhali v jedný opuštěný uličce na ňákýho borce, kterej by nám na „svý outraty“ trochu osvěžil život, sme na tu dobrůtku narazili poprvé. Hajzl se cukal víc kvuli tomu něž pro svou vlastní šťávu. Víte my sme lidi co nám nedobrovolně poskytovali svou šťávičku pokud možno nechávali žít. Je to taková moje slabinka a bráškové to akceptujou. No, doufám, že teď budem moct přestat i s tím štavením. Většina lidí co mě zná to nechápe. Já se nedivim.Ani nemůžu. Všichni vyrůstáme na krvi jiných, jinak by člověk nepřežil. A jak by matky mohli nechat své děti umřít? To moje matka, byla v tomhle ohledu jiná a já doufám, že i lepší. Do svých deseti let jsem snad jako jediný dítě ze „dna“ nevěděl jak šťáva chutná. Ale dost o ní. Odešla a proto DOST o ní.
Jak říkám před dvěma roky, sme měli godness poprvé, a to jen pár kapek. Chlápek se o to rval jak blázen. Blbec kdyby nebyl jako pošahanej, tak sme ani nevěděli, že něco takovýho u sebe má. Ale, když se tak cukal, řekli sme si, že to asi nebude jen tak něco. A taky, že ne. Těch pár kapek, navždy změnilo můj život. Nedokážu to přesně popsat, ale vim, že od té doby sem jinej a Snoboun, se v náznacích zminil o něčem podobným. Mrskačovy už jen při zmínce zasvítěj oči, tak nějak jinak, že se to do jeho přiblblého ksichtu ani nehodí. Rád bych jednou přišel na to z čeho to je. Jenže jak jsem říkal, je těžký se k tomu dostat a ještě těžší se dostat k lidem kteří to produkujou. Vlastně znám jen jednoho prodejce, kterej se objevuje taky jen občas. No aspoň, že teď tu byl. Už se těším jak malej fakan. Před těma dvěma lety to bylo jen pár kapek pro všechny a teď, vlastní flakón pro každýho. Bomba.
„ Kluci já už chci.“
„ Vydrž Mrsku,“ trochu se i bojim,“na takovou věcičku si musíme vytvořit prostředíčko, že jo brácho.“
„ To víš že jo, ten blb by to nejradši vychlastal na ulici.“
„ Hele nech si furt toho blba, jsem stejně blbej jak ty.“ Všichni sou trochu nervózní.
„ Nechte toho, dem nají nějakej pěknej opuštěnej flek.“ Musim je uklidnit. Tohle si chci fakt užít se všim všudy.
„ Jo hele kámo, co takhle se stavit u mě, fotr je sice ještě dva dny doma, ale aspoň bych moh pobrat trochu voděnky, přece jen nevíme jak dlouho budem mimo.“
„ Supr bráško,pár loků bych ocenil i teď!“ A schválně čumim na Mrska jak nervozně reje patou do písku. Aspoň, že má špatný svědomí. Kdyby nebyl vůl, mohli sme s chlastem vydržet až do rána.
____________________________________________________________________
Snobák s otcem bydlej na druhý straně města v jedný z hrozně fajnovejch čtvrtí. Od Kanálu se musí ušlápnout pořádnej kus cesty. Na dopravní prostředek samozřejmě můžeme zapomenout, káry si můžou dovolit zas jen ti šťastnější z nás. Teda o auta zas tolik nejde, na to by se třeba i prachy sehnat daly. Spíš se nechce plejtvat vodou na palivo. To si vážně radši udělám menší tůrku, než nalejt do nějaký plechárny jen jedinou decku. A i kdybych měl vody plnou prdel, stejně mě nikdo nedonutí, abych s ní takhle mrhal. Kdykoliv se na ulici podíváte kolem sebe je vidět jak někdo buď vodu žebrá nebo ji krade, ale nejčastěji bez ní chcípá. Opravdu bych chtěl mít svědomí těch, kteří ji pak lejou někam jinam než do krku.
Tý oblasti fajnovejch čtvrtí se neřekne jinak než Ostrov. Oficiální název je samozřejmě jinej, ale co, kdo si má pamatovat všechny ty důležitý lidi po kterejch se takový místa pojmenovávaj.
Než se na Ostrov dostanete, musí se předložit nějakej průkaz, jako že tam bydlíte. Jinak vás fízlové nesměj pustit. Že by se na to nějak hledělo to teda ne. Policajti jsou hošani většinou vzešlí od nás a věděj jak to chodí. A jelikož Snobák navíc průkaz má, tak nám žádný problémy nedělaj. I přes to sem s Mrskem moc nechodíme. Nějak cítíme, že sem nepatříme a respektujem to. Ovšem pokud není krize. Protože pak sem vtrhnou davy a poliši moc šancí na uhlídaní nemaj. To sem zažil jen jednou, za jednoho extrémně horkého léta. Panečku takový jatka… Ono nejni stejně vo co stát. Je to tam na první pohled stejný jako všude jinde. Prach písek a tak. Jen se tu vyskytujou takový podniky, kde je hafo všeho od pití, přes žrádlo až po já nevim co. Hned jak snobounův fogo vypadne, to musíme okouknout.
„ Hele počkejte radši venku, kdyby byl doma.“ Ví, že se s jeho otcem nemáme moc v lásce.
„ OK, ale dělej, ať už to máme v sobě.“
„ Hele Mrsku.“ Povídám mu.
„ No.“
„ Uvědomuješ si,že za chvíli budem mít od tohohle parádního domečku klíče?“ Zase se smějem jak pošahaný. Už aby Snobákův otec odjel.
„ Hele, a to jako vážně už to bude jako celý naše?“
„ No jasně kámo, celý do poslední kapky, teda aspoň na rok.“ Jenže rok v takovymhle přepychu je jako celej život v díře. Vy pracháči vážně nevíte jakou máte kliku.
„ Kde je tak dlouho, vždyť uschnu.“
„ Vydrž Mrsku, znáš jeho otce.“
„ Jo a kam to vlastně jede?“
„ To je mi u prdele, hlavně ať už vypadne.“ Je to nějaký divní, že furt nejde.
„ Hele ty vole, počkej tady já se skočim mrknout nahoru.“
„ Nee, já du s tebou,“ najednou je posranej chvilku zvostat samotnej, to dělá tahle čtvrť,“ ještě by mě tu někdo čapnul…..“
„ A ukous by ti koule, viď, tak dem.“ Sakra vážně sem měkota. Horší je, že mě sice Snobounův otec rád nemá, ale Mrskače přímo nesnáší. A přitom jediný co sem mu proved bylo to, že sem odešel odtud.Vyměnil sem život v pofidérnim přepychu za sračky a sem docela šťastnej Bylo mi tak jedenáct dvanáct let, když moje matka najednou beze slova zmizela. Byl sem sám a postaveném před volbu jít makat někam do dětského tábora nebo se vypařit. Vlastně sme bydleli se Snobákem kousek od sebe a tak sme se taky poznali. Je to už víc jak deset let co pro mě slovo domov ztratilo význam. Sem už dávno nepatřím a o to na mně taky Snobounova fotra sere. Všichni tihle „lepší“ nedovedou prostě překousnout, že my mimo sme taky lidi. On to ví protože mě znal předtím. Teď i zakazuje synovi nosit mi vodu. Hajzl.
Mrskač, kterej žije na dně od malička je jinej případ. Toho různí tihle „ Snobounovi otcové“ nesnášej přímo bytostně. Je to podle nich špína a ta by se měla utřít. Zamyslet se nad tím, jak se špínou stali to ale samozřejmě nikdo nechce. Seš tam kde seš a podle toho se s tebou musí jednat. Zasraný vyžraný čistý hajzlové.
„ To počkáme tady?“ Musel sem na dveře toho bytu čumět aspoň pět minut. …knok,knock
…knoc…. V otevřených dveřích stojí Snobák, ksicht zmalovanej, z ucha mu kape šťavka. Za nim je slyšet řev jeho nasranýho fotříka. Hrdina, bejt silnej když si sám odjíží. Zamlada sem ho měl docela rád. Spíš sem ho respektoval. A Snobákovi záviděl. Stejně jako on mě mámu.
„ Řekni těm svejm kamarádíčkům ať okamžitě vypadnou, nebo dopadnou stejně.“
„ A neopovaž se jim dát jen jedinou kapku ty hajzle, já sem na to všechno makal pro tebe a ne pro nějaký prasata.“
„ Ty svině, ty kurvo, ty..!!!“ Řvu najednou uplně nepříčetnej, nasranej a zase utvrzeném v nenávisti proti těmhle, těmhle ….
„ Á pan Micicz, tak copak Jovánku,“ Micicz, kdy já naposled tohle jméno slyšel,“ snad si nepřišel na návštěvu, dáš si cukroví?“ Nedokážu nic říct, jen cejtim jak mi stoupá krev do hlavy.
„ Bráškové, vyserte se na něj ty dva dny už to ňák přežiju.“ Uplně se klepe když nás vystrkuje ze dveří.“ Necháme to všechna na potom, až bude klid.“
„ Hlavně se nenech zabít,“ stačí Mrskač zasyčet. Pak už jen zabouchlý dveře. Mám sto chutí tomu sráčovi rozflákat hubu. Mrsk to na mně asi vidí a tak mě táhne po schodech pryč. Pak rychle pryč z týhle čtvrtě. V hubě vyprahle. Hlava mi třeští. Prej cukroví Že je svině na nás, proč ne, sme póvl, ale proč na vlastního syna. Ještě, že bude pryč, jinak by byl první na kterým bych porušil svoje předsevzetí. A ta jeho,ta by mi sakra chutnala.
„ Mrsku,“
„ Co je brácho?“
„ Lidi sou svině.!“
Od tý scény u Snobáka doma už sou dva dny pryč. Jeho otec dnes odjede. Je už připraveném na svůj roční pobyt někde kde se bude určitě jen chlastat šukat, či jinak vznešeně užívat. A my? No my konečně můžeme obydlit ten jeho vigvámek. Jo byl to hajzl jak se patří, ale něco na něm bejt muselo, jelikož Snob je teď nějakej divnej. Nikdy bych neřek, že odjezd jeho fotra mu bude nějak vadit nebo co. A ještě ke všemu jen na rok. No nějak nám měkne mládeneček. Ale budiž. Vždyť s nim vyrůstal. Každopádně byt je teda super. Ani sem nevěřil, že ještě existuje něco jako chládek. S Mrskem jsme celej první den jen ležely v pokoji se zataženejma žaluzijema a chlemtali vodu. Ten magor se vsadil, že vypije dvoulitrovku na ex. Už hodinu se válí v křečích na chodbě. Magor.
Náš bejváček je jeden ze třech v celym baráku. Ostatní byty jsou tak na sračky, že se v nich ani bydlet nedá. Holt kdo měl prachy tak je dávno mimo planetu a ti kdo je nemaj si bydlet tady už nemohli dovolit. Zvlášť když krizová vláda začala už zcela nepokrytě rozčleňovat lidi na ty který maj prachy, a který tudíž maj možnost se dostat pryč a na ten zbytek na nás na kterejch už nezáleží. Omlouvaj to solidaritou s přežitím lidstva. Na ty jejich politický kecy se můžu vysrat. Jenže jim je to kurva jedno. Doufám, že pochcípaj všichni.
„ Mrskůů!!“
„ Děte do prdele!!“ Uplně chrčíme smíchy jak se tam válí a je mu blbě.
„ Mrskůů, chá…. “ Kuckám a slzím . Ani se nemůžu nadýchnout. „ Neblbni tý vole,“ řvu když vidim Snoba, jak se na mě vrhá s tím, že mě dá herdu do zad.
„ Auu, kurva tohle tě bude stát, eh …“ Další herdička mě posílá k zemi. Ten magor má sílu.
„ Sorry bráško, já zapomněl jaká seš souchoť.“
Chováme se teď prostě jako malí parchanti. Nejvíc zblblej musí bejt Mrskoun. Pro něj je to poprvé v životě co se může někam vracet. Když já sem se tak k nim dolů dostal bylo mu tak šest sedm. Ani on neví přesně kolik mu je. Jasně je to jedno. Lidi se o něj staraly jen tak ze solidarity ke společnému trápení. Kdybychom se ho se Snobákem neujali tak teď by z něj měl nějakej sráč krevní banku. Jo ten Snobák, vipadá sice šťastně, ale každou chvilku se jakoby vytratí někam …. No já nevim třeba se mi to jen zdá. Musim to zčeknout.
„ Bráško…?“ Nevim jak se takovýhle řeči vedou.
„ No ?“ Asi se mi to jen zdálo, nebudu přece kazit dnešní den.
„ Ne nic nic, já jen, že sem zdálo, že seš ňákej divnej,….., seš v pohodě, že jo?“
„ No jasně Jove, jasně, nikdy mi nebylo líp.“ Sakra,kámo kdybych tě neznal celej život, možná bych ti to i sežral.
„ OK, takže všechno dobrý?“ Že radši nedržim hubu, kdyby mi to říct chtěl tak už bych to dávno věděl. Jenže On s Mrskem sou moje jediná rodinka a jejich průsery sou i moje a naopak. Každej, a v týhle posraný době zvlášť, potřebuje přítele.
„ Jasně kámo, všechno je v nejlepším pořádku.“
Mrsk se konečně na chodbě vyblil a vypadá trochu líp.
„ Něco se děje pánové?“ Musel nás slyšet když venku zvracel. „ Slyšel sem vá venku na chodbě.“
„ Neboj Mrsku, Jovyho pálí dobrý bydlo.“ Kéž by to tak bylo Snobáku, kéž by. No ale život začíná radujme se!
„ Dneska si zahrajeme na Bohy, co řikáte?“ Uplně sem na goddness zapomněl.
„ Paráda, kamarádíčkové, parádička!!“ Před chvílí řval, že mu prasknou střeva a teď?
„ Super tak dneska pánové,“ potvrzuje Snob,“ jen si k večeru někam zaskočim a hned potom na to hupsnem.“ Jak říkám radujme se.
„ Hele a kam jako deš Snobáku, já chci jít taky.“ Zlatej Mrskač. Sem kurva docela zvědavej vo co Snobovi vlastně de.
„ Noo.., ale proč ne vždyť de vo hovno.“
Do večera zbejvá ještě pár hodin, který sem se rozhodl strávit, ležením pitim a jídlem.
To, že nás Snob bere sebou mě uklidnilo a už na to teda seru. Kecám uklidněnej sice sem, ale zvědavej ještě víc. Asi si dám Malého šlofeta, jinak to do večera nemůžu nikdy vydržet. Nebo můžu sledovat Mrska jak plive z balkonů na lidi. Cha. Tam u nás by to chytali do hub a byly by vděčný. Tady jen občas někdo zanadává a jde dál nikdo se o nikoho nestará.
„ Hej, bráško, bráško, jestli chceš jít, tak sebou hoď!!“ Sakra musel sem opravdu usnout. Jo a něco se mi zdálo, do prdele takovej krásnej sen. Všude jen zelená barva a taková divná vůně.
„ Ty vole, takovej krásnej sen.“
„ Hele klidně chrápej dál, mně je to šumák.“
„ Hej vždyť už du, ne?“ Sakra, ale ten sen, jako bych byl někde kde to znám. Blbost, kde asi tak najít zelenou vonící a zpívající zem. Asi mi ten novej živůtek trochu leze na mozek.
„ Ale páneček už se nám vyspinkal?“
„ Cože?“ Vůbec Mrska nevnímám. Nějak nemůžu zapomenout na ten krásnej sen, už se těšim na noc. Vlastně dnes ne dnes budu mít sny za střízliva. Tak teda až zejtra mé zelené pahorky.
„ Jestli ses už vychrápal.“
„ Ále polib mi, Mrsku.“
„ Snobáku, kam to vlastně frčíme?“ I ten tupec Mrskač je najednou zvědavej. Není se co divit Snobák tajnosti nejenom nesnáší a ani jich moc nenadělá.
„ Za barieru.“
„ To jako za barieru?“ Čumim na něj s otevřenou hubou.
„ Jo, za barieru.“
„ Hele nezdá se ti, že se tam kurva třeba náhodou nesmí.“ Začíná mi to bejt nějaký divný.
„ Já vás chodit nenutil, takže to můžete klidně otočit.“ Teda takovýho ho vůbec neznám.
„ A nechceš nám aspoň teda říct, bratříčku, kam přesně jako dem?“
„ No když to chceš vědět du se podívat na fotra ještě na letiště.“
„ Ty vole, to si snad děláš…“
„ Hele kámové,“ ani nás nenechá domluvit, tak to asi opravdu aby jeden držel hubu.
„ Jak řikám, to vy ste chtěli jít se mnou, tak držte huby a poďte, nebo to votočte, ale hned. Vy si asi myslíte, že nevim, že když nás ty svině čapnou, že z toho bude průser na kvadrát. Já ho prostě musim ještě jednou vidět a konec.“
Když, holt konec tak konec. Je pravda, že sem teda netušil, a když vidim mrskačův vytupělej pohled vim, že ani on, jakej má náš Snobounek krásnej rodinek vztah, ale co se dá dělat. Samotného bychom ho tam nenechali jít kvůli menšim blbostem. A vůbec aspoň nám, pokud to teda přežijem, přijde goddness dvakrát víc k chuti.
Bariera obklopuje celej Sunset. Většina lidí za ní v životě nebyla, ale Snob nám vyprávěl, že ho tam fotr jednou vzal, aby si jako prohlídnul vokolí. Je to jen vobyčejnej plot jakejch sou po městě tisíce. Přes něj se dá dostat dost v pohodě, dokonce jsou v něm všude i různý díry a tak. Je to jak říkal Snob jen psychologický. No když už se teda nějakej magor, nevim z jakýho pošahanýho důvodu rozhodne, že pujde dál prej tam na něj čekaj strážci se zbraněma. Bohužel to ale nejsou miloučcí páni fízlové, jako mezi Ostrovem a zbytkem města, ale vopravdový vyžraný zabijáci, který maj rozkaz každého když ne hned odkrouhnout, tak aspoň vodtáhnout někam, kde mu daj pořádnou nakládačku, aby ho nikdy už ani nenapadlo vytáhnout prdel z města. Tohle platí jak pro všechny bez rozdílu. Ke vstupu je nutná nějaká určitě hrozně těžko získatelná propustka.
Za barierou jsou veškeré funkční instituce, továrny a tak. Prej tom tam, ale taky pustne jedna báseň, takže vo co stát. Nikdo trochu chytrej se tam nehrne a když je někdo blbej tak ať si pomůže sám. Aspoň přesně tohle všichni co znám zborově tvrdili. Bohužel jen do dneška. Dnes sme ty blbý my. Doufám, že Snob má aspoň nějakej plán.
„ Hele brácho, a jak se k tomu letišti dostanem?“ Teď určitě vítězně vytáhne tři supertěžkozískatelný propustky a vysměje se nám do kvichtu jaký sme připosranci.
„A jak to mám asi tak vědět?“ Mrsk vedle mě se skoro hroutí. A já cejtim jak na mě začíná přicházet záchvat hysterického smíchu.
„ Jak to máš do prdele vědět? To si snak kurva děláš srandu ne? Prej jak to mám vědět.“ Asi se zbláznil.
„ Hele Snoboušku a vyser se na to,“ špitá bledej Mrskač, “dyť se ti za rok vrátí ne tak co blbneš.“ Taky se mi nechce zařvat zrovna, když mám kde chrápat.
„ Tak dobře pánové, už mě vážně serete, to si doopravdy myslíte, že by vás otec nechal u nás bydlet, kdyby jel na zasranej rok?“ Ty krávo, buď sem se zbláznil nebo mi to začíná docházet.
„ Hel co tim chceš říct?“
„ Vy to furt nechápete? Ten sráč odtud padá navždy, kurva von letí na pryč s tohohle posranýho světa, pryč.“ Když sem se na něj koukal, jak mu lezou slzy do očí a celej se chvěje, bylo mi najednou jasný jaký sme s Mrskem idioti. Tohle mi přece mělo bejt jasný už dávno.
„ A co tu doprdele Snobe děláš teda ty? Neměl bys dávno sedět vedle něj a těšit se na vejlet?Přece tě musej nechat jet s nim, ne?“
„ Nemoh, nebo nechtěl, co je mi kurva do toho, řek mi to jak ste byli u mě a to jen proto, že sem ho nasral, když sem pro vás bral vodu.“
