zrcadlo

Zrcadlo pravdy
Jedné noci se to stane.
Možná,
možná také ne.
V krajině snění staneš na mořském břehu
v pusté krajině, v hrobovém tichu.
Před tebou zrcadlo kulaté a čisté stojí zapuštěné v bílém písku.
Jak jsi jen zvědav na svůj odraz v něm.
Potom přijde pád
V zrcadle čistém a hladkém jsi spatřil šelmu.
Sedí klidně, majestátně mezi ohlodanými kostmi a lebkami.
Ztrácíš se v jejím upřeném pohledu a z dáli slyšíš nářek jejích obětí.
Začne mít znova hlad a masa nemaje, zuřivě řve do nočního ticha.
S hrůzou se odvracíš a prcháš do denního světla.

Jednoho dne se to stane
Možná,
A doufej že ne.
Hlásal jsi a přijímal za své morální pravidla svého kmene.
Jak klidné bylo tvé srdce v životě podle norem, bez trápení se otázkami.
Teď došlo na lámání chleba
a ty
ve své hrůze zjistíš, že tvůj svět se hroutí a ty se stáváš sám sobě zrůdou.
Co uděláš?
Skryješ svou hanbu a dál si hraješ na slušného člověka.
Začneš být fascinován zdrojem zla v sobě samém.
Nebo přijmeš tu šelmu a začneš znova.
Začneš žít svůj život v pravdě.

Má snad nějaká mince pouze jednu stranu?