|
|
Je jediný skutečný svět,
ostatní jsou jen stíny,
jako samotný růže květ,
kam chaos vráží klíny.
Žije tam velký králův rod,
však vládne faleš, velká závist.
Princové, princezny beze shod,
v sobě jen živí nenávist.
Král zmizel, následník není.
Kdo získá klenot,vládu, trůn?
Na stínu zatím ze zranění,
zotavuje se dík dlouhým dnům
princ, jenž ve svém zapomnění
zmoudřel, poznal svoje srdce.
Však nečekali, že se změní
a nebude chtít vládnout více.
Pomocí mladšího bratra cesty
došel na Svět, skrýt se v moři,
kde u sestry jsou chvíli hosty.
Zasuté vzpomínky se vynoří,
dnes trůn pro sebe už nechce.
Jen síly chaosu má zastavit.
Sjednotit bratry nejde lehce,
tak dlouhou cestu musí urazit.
Ten, kdo zachránil řád,
přestože měli ho za blázna.
jen jednou mohl mít rád,
pak radost byla mu sebrána.
Možná neměl pak odcházet,
nastavil vlastní kůži,
na konci svůj stvořil svět,
ve znaku stříbrnou růži. |
