Stála na samém vrcholku skály. Byla sama. Hleděla do nepředstavitelné dáli. Kdyby tam někdo stál, viděl by odraz něčeho nesmírně dávného vepsaného v její tváři. Ledový vítr si pohrával s jejími ohnivě rudýmy vlasy. Bělostné šaty probleskovaly stíny, jež se snášely na svět. Stála tam v tichém šeru, minulost se jí odrážela v očích...
Vzpomínala. Na Jejich tváře, Jejich skutky, Jejich životy. To všechno vzal čas. Stali se z nich báje. Legendy zahlcené věčností, odváté do hlubin věků. A ona - zůstala.
Budoucnost čeká. Budou noví hrdinové, nové skutky. Bude stát u jejich zrodu. Půjde s nimi jejich slávou a vítězstvím a uvidí jejich pád do zapomění, tak, jako vždy. Budoucnost se stane minulostí a nová budoucnost zaujme její místo. Zůstane jen ona. Věčná...
Pevněji sevřela amulet a přitiskla ho k srdci. Byl její spása i prokletí. Co může být horšího, než nesmrtelnost ? Viděla zrod a zánik. Lidé rozděleni smrtí, skutky hodné králů upadající v zapomnění, mocné pilíře starověkého světa propadající se do temných propastí času... někdy měla pocit, že se pod tou ohromnou tíhou zhroutí. Již mockrát se ho chtěla vzdát. Odejít. Vzdát se toho daru, který se jí stal prokletím, vzdát se své nesmrtelnosti a klidně...zemřít.
Jako by slyšela jeho klidný, tichý hlas. Strážce amuletu ji tehdy pohlédl ji do očí. Tehdy nechápala, proč se jej vzdává,
„Nesmrtelnost je strašný dar.“ řekl tenkrát „Čas půjde kolem tebe a ty budeš proplouvat věčností jím nedotčena. Jsi připravena nést tího věků ?“ „Ano.“ odpověděla aniž si plně uvědomila význam těch slov. Tenkrát ani nemohla...
Pomalu rozevřela dlaň a pohlédla na amulet. Byl tak krásný. Stříbro svíralo temně rudý kámen jako nejcennější poklad, tenké stříbřité žilky se rozbíhaly po lesklé jemně vybroušené ploše kamene, jenž lámala matné světlo na tisíce paprsků.Pozorovala slabé barevné odlesky a třpyt stříbra. Čišela z něj nadpozemská síla, energie jako by vycházela přímo z jeho hlubin a prostupovala jí. Celou její duší...byli spojeni. Věděla to. Stávala se jím, pomalu, celé ty věky, pronikal do tejtajnějších zákoutí její duše a ovládal ji. Proč ho jen nedokáže odvrhnout ? Před věky nechtěla. Teď už to nejde. Ne. Nedokáže se ho vzdát. Zatím ne.
