|
|
4.2003
Vítr si pohrává s košatou korunou,
do ticha nočního čtu runu za runou.
Mrazivé ticho slová má poruší,
slova co říkat se už dávno nesluší,
magická formule - jediná naděje,
křičím ji do ticha až vzduch se zachvěje.
Pentagram ze svící přes tmu se prodírá,
tak jako naděje co nikdy nezmírá,
Mefisto, Satane, mocnosti pekelné,
pomozte člověku ke chvíli kouzelné.
Pomozte člověku zbavit se prokletí,
vzývám vás poprvé, podruhé, potřetí.
Vadí mi v životě váš sluha čas,
vadí mi, vadí, já vzývám vás zas,
pomoz mi Mefisto, pomoz mi Satane,
pro lásku srdce mé snad bíti přestane.
Pro lásku srdce mé dlouho se souží,
tak pomoz dosáhnout to po čem toužím,
Láska má trýznivá to je můj osud,
takovou život můj nepoznal dosud,
miluji nade vše dívenku něžnou,
chci aby stala se jen mojí kněžnou.
Ona je v srdci mém už dávno paní,
však její lhostejnost vždycky mne raní.
Ona je mladičká a já jsem kmet,
uber mi Satane tak dvacet let,
zařiď mi Mefisto pomocí magie,
ať křídly bílými láska nás přikryje.
Za to tě odměním tak jak se sluší,
výměnou za lásku nabízím duši.
Za lásku zaplatím nejtvrdší měnu,
však život bez ní neměl by cenu.
Nabídku nepřijal Satan ni Mefisto,
bez lásky je život zbytečný načisto.
Smutný je den, když ona mne nevnímá,
když hladí jiné, já v očích slzy mám.
Za štěstí pro ni, rád budu v prokletí,
nebyla by šťastná se starcem v obětí.
Protože nade vše kněžnu svou mám rád,
nemohu a nechci ji k sobě připoutat.
Raději žalem ať srdce mé pukne,
než aby to její mělo být smutné.
Stále však, každý den, večer i po ránu,
myslím na lásku svou, mladičkou Zuzanu.
Orian - další články
|
