|
Pár pastelek na mém stole
rozsypané jsou všude kolem.
Zběsile vyhrávaj barvami,
já s nimi však kreslit neumím,
Jen to tak zkouším.
Jenom pár čárek nerovných,
pastelky propukají v smích:
„Cos to za umělce, patlale!
Takové malůvky zoufalé,
ty patří k nejhorším.“
Červenám se jako ta rudá,
ta se zdá být asi nejvíc hrubá.
Mám se snad stydět – spíš trochu pěním,
vždyť nikdo dokonalý není,
ale mohl by být.
Pastelky – potvory proradné,
jedna se zlomila – díky mně.
Tumáš, ty čmáralko troufalá,
nevěříš, že taky šanci mám,
jen trochu chtít.
Křup – a je klid!
|
