Vlak – část 1.
Seděl na svém sedadle a koukal na lidi kolem. Snažil se je varovat, ale oni jakoby ho neslyšeli. Byl skleslý, bezradný a na pokraji sil. Začalo to před několika hodinami, přesto je to už tak dávno.......
Jako každý měsíc jsem podnikal svou šestihodinovou jízdu vlakem. Byl jsem zaměstnán u jedné softwarové firmy a jel na jednání. Obvykle jsem sebou měl něco na čtení, avšak dnes jsem příliš spěchal na to, abych si na časopisy, knihy či jiné věci pro zabavení vzpoměl. Pokusil jsem se tedy alespoň na chvíli usnout. Potom co mě probudil zvuk brzd jsem však nebyl schopen opět usnout a myšlenku na rychlé uplynutí cesty spánkem jsem vzdal. Pán co seděl naproti zrovna odložil své noviny, a tak jsem si je vypůjčil. Nebyl to můj oblíbený denní tisk a po deseti minutách jsem ho odložil. Napadlo mě, že už dlouho jsem neviděl noviny, ve kterých bych se vyznal. Chvíli jsem hledal jinou polohu, při které bych se cítil trochu pohodlněji. Bylo to ale úplně zbytečné. Bylo mi pořád hůř a nutilo mě to přemýšlet o jiném způsobu dopravy. Do toho přišel jakýsi číšník, který nabízel kávu v kelímku. Dříve jsem jezdil v jídelním voze, ale bohužel ho zrušili. Uvítal jsem možnost k dalšímu zabrání volného času popíjením horké kávy. Když mi nebude chutnat, alespoň se na chvíli zabavím. Nedlouho po tom co jsem kávu dopil jsme se ocitli ve stanici.
Nastoupilo jen pár lidí a nikdo nebyl nějak zvlášť nápadný. Jen jedna postarší obtloustlá žena si všimla volného místa po mé levici a neváhala ho také využít. Ještě chvíli po tom co se vlak rozjel se štrachala ve své tažce, než vytáhla časopis s křížovkou, do které se ihned pustila.
Opět jsem se opřel do sedadla a hledal pohodlí. Očekával jsem poklidný průběh cesty a po chvíli jsem opět pozvolna usínal.
Zdál se mi sen. Šel jsem po našem sídlišti. Nevěděl jsem kam mám namířeno. Pořád jsem šel kamsi dopředu a rozhlížel se. Nikde nikdo nebyl, což bylo u nás vskutku nevídané. V tom se začal zvedat vítr. Zpočátku jsem to sotva zaregistroval. Později byl ale vítr již dost silný a já měl co dělat, abych udržel stabilitu. Najednou mi přišlo jako bych někam skákal. Zvedl se mi rázem žaludek. Podíval jsem se na zem, ale ta byla pryč. Byl jsem uprostřed tornáda.
Pak mě do snu vstoupily jakésy hlasy a já se probudil.
Následující momenty byly hodně rychlé na to abych je mohl logicky vztřebat. To co mě probudilo byl podivný pískot v uších. Byl velmi nepříjemný a intenzivní. Vlak jel podivně rychle. Šel jsem k oknu, avšak vzápětí se mi z neznámého důvodu zatmělo před očima. Omdlel jsem.
Cítil jsem se poměrně uvolněně. Chvíli jsem přemýšlel jestli náhodou nejsem doma ve své posteli. Tak bych si přál aby vše byl jen pouhý sen. Otevřel jsem oči. Byl jsem ve vlaku. Všechno se zdálo být vpořádku. Že by to byl přeci jenom sen? Otočil jsem se abych se rozhlédl po okolí. Najednou ve mě však hrklo. Byl tam onen muž s denním tiskem.......
