Je jak malé semínko, co jsem právě zasadil,
nevím jak na to, s nikým jsem se neradil,
co měl bych udělat, zalít hodně nebo málo.
Klíčí už? Ne. To se mi jen zdálo.
Je jak malé poupě, když pomalu se rozvíjí,
bude z něj růže, trny pod kůži se zaryjí.
Růže je krásná, přitahuje moje oči,
stačí jen přivonět a hlava se mi točí.
Je jako ptáček, co z hnízda vypad brzy,
musím ho zahřát, tu nepomohou slzy,
je milý a něžný, zimou jen se chvěje,
tak jako já s pocitem beznaděje.
Je jako oheň, co plane v srdci svíce,
ten když ti zhasne, už nezapálíš více.
Je jako plamen, který spaluje tě,
jen když dva hoří, ona potom kvete.
Je jako louka, když zjara rozkvétá,
a z květu na květ zas motýl přelétá,
Na téhle louce chci s tebou spočinout,
tam někde pod lesem najít klidný kout.
Je jako lílie, co máš ji tolik ráda,
krásná a svůdná a jak ty ještě mladá,
Lilie ten něžný, bílý, čistý květ,
ten který s tebou chtěl bych uvidět.
Je věčná, krásná a často bolestná,
někdy je krutá, ale i bezelstná,
pod jejím dotykem stromy vyraší
a lidé věří, že i hory přenáší.
Je jako nůž, co je k srdci mému veden,
to je tak vždy, když zná ji jenom jeden.
Pomalu, ale tiše rána musí pak krvácet
a jenom ty můžeš mi zdraví navracet.
Je jako sen, kdy máš strach z probuzení,
nechceš žít den, kdy bez ní radost není.
V tom snu dvě ruce, které něžně hladí,
a rety rudé, co k polibku tě svádí.
Nedá se koupit a nelze ukrást ani,
občas je zdarma pro někoho k mání.
Dal bych i duši jen ji zažít s tebou ,
ty však máš pro mne jen city, které zebou.
Dívenko něžná tak tohle, to je láska,
přijde a poznáš jak led ti v srdci praská.
Ten krásný pocit já zažít s tebou bych chtěl,
tvé srdce zahřát svou láskou bych snad směl.
Ano má krásko, chovám k tobě ten cit,
to je ten důvod, proč s tebou jen chci být.
Ano má lásko, já vroucně tě miluji,
o vzácnou přízeň tvou každý den bojuji.
