Je jeden velký dřevěný srub uprostřed vesnice,
v tom srubu se dá zapálit několik ohňů,
zapalují se pro zvláštní příležitost.
V tom srubu mívá hlavní slovo šaman,
tančí v kruhu kolem ohňů,
zpívá zaříkávání,
vyhání zlé duchy a dobré prosí o pomoc.
Všíchni co kolem sedí mu naslouchají,
tiše se zavřenýma očima se přidávají k jeho volání.
Jsem duch,
často sem chodívám,
narodila jsem se tady.
Leží tu mrtvá pod vlčí kůží,
šamanův zpěv mě vrací zpátky,
vnímám záblesky světla z ohně,
pak jeho tvář,
dýchám,
ale už ne jako člověk,
ta vlčí kůže je moje,
kouzlo staré stovky let,
proměnila jsem se ve zvíře a vyběhla za srubu,
kolem mě jiskří sníh
a já nasávám nové a přece známé vůně.
Otočila jsem se,
dívám se zpátky,
šamane tvá služba na chvíli skončila,
trochu se proběhnem než se budu muset vrátit.
Chlapec si sundal obřadní masku,
odložil chřestidla,
a vyběhl za vlkem do noci.
Slyším své vlastní vytí a je mi zas dobře.
Vyju jak vlk na bledý měsíc,
s gustem a chutí,
s touhou po svobodě,
s láskou k toulání,
proměnila jsem se ve vlka
a čekám na indiána co mě provází.
