Severus Snape versus James Potter:
„Nenávidíš mě jen proto, že jsem ve famfrfálu lepší než ty Snape.“ „Na to zapomeň ty nádivo, jen počkej, až budeme dole. Umím tolik zaklínadel, že tě budou seškrabovat ze zdi Pottere!“ „Tak to se ještě uvidí. Tichošlápku zajdi ještě pro Červíčka a my na vás počkáme dole.“ „Jasně Dvanácteráku.“ „Jo a mimochodem: ty vaše stupidní přezdívky mě už lezou krkem, abyste věděli.“, prohlásil nasupeně Snape a zrychlil krok, jak se už těšil, že si to s Potterem vyřídí. Ani si nevšiml, že Potter alias Dvanácterák se potichu otočil a zamířil zpátky chodbou vzhůru a tiše se hihňal. „Ten bude koukat, až se na něj Náměsíčník vyřítí. Hehe.“
Snape zatím suverénně šel chodbou dál a mumlal si: „Jen počkej Pottere, já ti ukážu.“ Pak se otočil, aby se ujistil, že je Potter s ním a ... „Ty podvodníku“, zařval až se to neslo celou chodbou. Už, už se chtěl vrátit pro Pottera, když v tom zahlédl Lupina, tedy Náměsíčníka. „Co ty tady chceš?“, zeptal se rozzlobeně. Lupin vytřeštil oči a začal naň křičet: „Severusi, pro boha živého! Vypadni odsuď! Hned, dělej!“ „Co blbneš Lupine, my tady budeme mít s Potterem kouzelnickej souboj, abys věděl, takže vodsuď vodpal ty!“ Lupin náhle vykřikl a jeho hlas se postupně měnil ve ... vlčí vytí.
„Co to děláš? Lupine?! Co se to k sakru.. nééé!“ Lupinovo tělo se potupně měnilo ve vlkodlaka. A jeho vyděšený jekot, nahrazovalo vlkodlačí vrčení. Snape na nic nečekal a rozběhl se chodbou zpět. Lupin, vlastně vlkodlak se chvíli za ním díval a nakonec ho začal pronásledovat a dohánět.
Zatím u vrby mlátičky se dva asi patnáctiletí kouzelníci chechtali. „Musíš uznat Siriusi, že TO se nám povedlo.“, vypravil ze sebe James Potter a poťouchle se šklebil na Siriuse Blacka, který neměl daleko k záchvatu hysterického smíchu. „No Jamesi, teď si to aspoň ten umaštěnec užije.“ Potter najednou zpozorněl. Zezdola se ozvalo hrdelní vrčení a Snapeův křik. „Slyšíš?! Zdá se, že má ale dneska Náměsíčník den, co?“ „To teda určitě ano!“, ozval se za nimi ledový hlas Červíčka. „To jsem si mohl myslet, že vy dva idioti pošlete Snapea za Lupinem, když je úplněk. Vy jste asi zmagořili co?“ „Uklidni se Červe. Dopřej Snapeovi trochu radosti!“ Na to oba vyprskli smích a sledovali, zda se na přísné Červíčkově obličeji neobjeví, alespoň náznak úsměvu. Neobjevil. „Hele, chápu, že si myslíte, jak jste vtipný, ale mohu vás ujistit, že nejste!“ „Co to do tebe vjelo Červe?, zeptal s už s vážným obličejem Sirius. „Nic, až na to, že jsem si při domácím úkolu musel přečíst něco o vlkodlacích. A mohu vás ubezpečit, že Lupin ho zabije a rozdrtí napadrť.“ „Neblbni, Lupin si s ním jen trošku pohraje a potom ho pustí. Vždyť ho znám, no ne?“, a zase se začal poťouchle šklebit. „Zabije ho Jamesi. Na to dám krk!“ A podal jim knihu Obludné Obludárium, otevřené na stránce o Vlkodlacích. „Lumos!“, řekl, aby na to v té tmě vůbec viděli. „Jen si to přečtěte pánové. Tady a ještě tady. Jo a tohle taky.“ „A sakra, Siriusi musíme něco vymyslet, ale rychle!“, řekl Potter.
Snape doběhl na konec chodby s vlkodlakem v patách. Rychle vyběhl po schodech nahoru a otevřel poklop. Jakmile byl venku rozběhl se ke škole, avšak ouha, zakopl a upadl. Z jeho kotníku vystřelila ostrá bolest. Měl ho vymknutý. Vlkodlak vyskočil z chodby a dopadl přímo před Snapea. Snape v zoufalství popadl svou hůlku a namířil jí na vlkodlaka. „Crucio“, zařval. Z hůlky vylétl blesk a zasáhl vlkodlaka, který děsivě zavyl a sesul se k zemi. Snape opatrně vstal a došel k tělu vlkodlaka. Najednou uslyšel zašustění a prudce se otočil po směru zvuku. Z blízké houštiny vylezli Sirius, Červíček a James Potter s napřaženými hůlkami. „Ty hajzle Potterovská, tys mě chtěl vodkráglovat.“ „Hele sorry Snape, ale já to fakt neodhadl.“ „Na to ti seru, ty blbečku.“ Snape pozvedl hůlku a křikl: „Crucio.“ Sirius prudce vrazil do Pottera a jen díky tomu ho Snapeova kletba nezásahla. „Snape, uklidni se, za tohle je Azkaban.“ Snape si Siriuse nenávistně přeměřil a řekl: „Tohle Vám nikdy, slyšíte nikdy nezapomenu.“
Zatímco se Snape, Sirius, Červíček a James hádali, vlkodlak se probral a opatrně se postavil na všechny čtyři. Byl opravdu hodně naštvaný. Rozhlédl se a spatřil Snapea ... totiž jídlo! Přikrčil se a odrazil. Stačil by na to jediný skok a roztrhnutí krční tepny. Jenže ve chvíli, kdy ho od Snapea dělili pouhé centimetry ho něco srazilo k zemi. To něco byl Potter, který si naň odvážně lehl. Teď se vlkodlak ovšem opravdu rozzuřil. Setřásl toho človíčka ze zad a téměř ho zabil, když jeho tesáky jen o pouhý centimetr minuly Potterův krk. Zavrčel a znovu skočil. Tentokrát však přímo na obrovského medvěda, do kterého se změnil Lupin. Současně s tím ucítil pronikavou bolest v uchu, to se mu tam zahryzla krysa, jež byla ještě krátce předtím Červíčkem. Společnými silami - medvěd, krysa a Potter - se podařilo vlkodlaka omráčit a spoutat. Potter se triumfálně zašklebil na šokovaného Snapea a pronesl: „Doufám Severusi, že si budeš pamatovat i tohle!“ Sirius s Červíčkem „uklidili“ vlkodlaka-Lupina zpátky do místnosti v nedaleké budově v Prasinkách, do které ústila ona chodba. Potter odešel zavřít vchod u vrby mlátivé a Snape? Ten si vzal ze země hůlku a odbelhal se na ošetřovnu.
Druhý den ráno však Potter, zažil skutečně černý den. Nejenže si Snape šel stěžovat profesoru Brumbálovi, jež vedl Nebelvírskou kolej, ale i Lupin mu pěkně vyčinil. Nejhorší byl ten Lupinův smutný pohled, který jakoby říkal: „Za co?“ Naštěstí Brumbál byl ve velmi dobré náladě a tak jim domluvil a nařídil Potterovi, aby se Lupinovi a Snapeovi omluvil. Snape zářil a nadouval se jak krocan. Avšak jen do té chvíle, než k němu přistoupil Červíček a tiše mu zašeptal: „Jen si nemysli, žes vyhrál ty umaštěná hlavo. Stačí abych se jen slůvkem zmínil o té tvojí kletbě Crucio a půjdeš do Azkabanu. Hehehe.“
Michal Mašata
