Na pasece uprostřed temného a hlubokého lesa zvaného též Wardasküal, neboli Zkažený hvozd, seděl u ohně muž. Byl oblečen v šedém plášti a na hlavě měl kovovou helmu. Ozbrojen byl těžkým samostřílem a dlouhým obouručním mečem posetým runami. Zdálo se že spal. Celou tuto scenérii pozoroval z povzdálí elf, přesněji řečeno temný elf. Temní elfové byli úplnými protiklady vznešených elfů, neznali lásku, krásu a už vůbec ne dobro. Alespoň tak je líčili všechny ostatní národy obývající Eskánii. Tento temný elf se jmenoval Waraël a měl sehrát velkou roli v našem příběhu, ale to ještě nyní nikdo netušil.
Velice tiše, jak jen to elfové dokáží se blížil křovím k ležící postavě u ohně, mezi zuby měl nůž. Nůž otrávený jedem z Walikaliwaku, což byla rostlina, proti jejímuž jedu byli elfové naprosto imunní, zatímco jiné tvory hubil a zabíjel během několika sekund. Netrvalo to ani minutu a Waraël už stál na okraji mýtiny a tichounce kráčel vpřed, nůž si přendal do pravé ruky a přikročil k postavě u ohně. Pak se přikrčil a bodl. Téměř v tu chvíli vystřelila do vzduchu ruka onoho muže s mečem a odvrátila smrtící úder. Waraël překvapením uskočil, aby se dostal z dosahu meče a začal, kolem svého protivníka kroužit. Muž, očividně hraničář z východu se lehce ironicky pousmál, vytáhl samostříl a namířil jím na elfovo hrdlo.
Waraël však nepatřil mezi nejbystřejší a tak se zuřivě vrhnul proti hraničáři, ten nejprve uskočil a bezchybným saltem se dostal elfovy za záda, potom vystřelil. Na Waraëlově tváři se nejprve rozlil udivený výraz, který byl vzápětí vystřídán bolestivým zkřivením tváře. Bolestí vykřikl, neboť šíp ze samostřílu mu pronikl zády do břicha a zhroutil se k zemi, aby následně ztratil vědomí a propadl se do bezesného kómatu.
„Ahoj Waraëli já jsem Sabrina a tohle je můj přítel Ariath.“, byla první slova jež po procitnutí Waraël uslyšel, když procitl z bezvědomí. První co uviděl byl strop jakési jeskyně a bílou ženskou tvář s přísným výrazem. „No abych pravdu řekla, už bylo načase, mimo sebe jsi byl už skoro týden od té doby, co jsme tě s Ariathem našli.“ Waraël došel k závěru, že tato žena a ten Ariath mu zachránili život. „Kde to jsem?“, zeptal se. „V jeskyni Přízraků, je to nejbezpečnější místo v celém kraji.“ Waraël strachy zkřivil tvář, jeskyni Přízraků totiž obývali vznešení elfové, kteří k smrti nenáviděli temné elfy a jako jediní je dokázaly naprosto dokonale rozeznat od jiných elfů. „Zkus vstát, už bys měl být v pořádku a hlavně se neboj, Král o tobě ví.“ „A už mě viděl?“ „Ne“, řekla s úsměvem Sabrina a dodala: „Ostatně tě neviděl ještě žádný jiný elf.“ Waraëla zachvátila panická hrůza a zadíval se upřeně na Sabrinu, snažíc se postřehnout jakýkoli náznak zlomyslnosti nebo ironie. „Tak vstaň už.“, řekla.
Král se zachmuřeně díval na toho kostlivce v černé zbroji, v jehož lebce zářily dvě rudá světla. „Ariathe, vysvětli mi co to má zase ta čarodějka za lubem a koho to sem přitáhla.“ Kostlivec chvíli mlčel a potom pronesl hlasem vycházejícím odněkud z hlubin planety: „Sabrinina přání ještě nepochopil ani se nedozvěděl ještě nikdo jiný, kromě mě a já nevidím důvod proč by tomu tak nemělo zůstat i nadále. Ale na tvou druhou otázku ti odpovím, přivedla sem raněného temného elfa Waraëla.“ „Cože?!“, zařval Král a vytasil z pochvy meč. „Tak tohle opravdu přehnala, takto znesvětit mé sídlo. Abys věděl Ariathe, tentokrát si to sní vyřídím a toho Vašeho Waraëla osobně zabiju!“ Kostlivec jen zavrtěl lebkou a pronesl pohřebním tónem: „To se nestane Králi, Sabrina mi nařídila tě zpacifikovat a při nejhorším zabít, pokud se o něco pokusíš!“ „Jakže?! Vy si přivandrujete do mého sídla vznešenosti, abyste mi po týdnu milostivě sdělili, že jste s sebou přitáhli jednoho z našich úhlavních nepřátel a nakonec mi budete vyhrožovat?!“ Král vstal z trůnu a s mečem v ruce zamířil k Ariathovi. „Ty ubohá kostro toto je Ewlädik, meč jež setnul hlavu Nekromantovi Azraelovi před sto lety, a jak víš, to byl největší z Vás, Nekromantů, a přesto jsem ho zabil. Takže se mi nesnaž klást odpor, na to prostě nemáš!“
Ariath se suše zasmál, jak jen to kostra dokáže a vytáhl vlastní, celý bílý meč. „A tohle je Daräkiel, kostěný meč s mocí Jeho Výsosti Lorda Michaela Dralna, pána a vládce Poslední Země, meč který zlikvidoval na stovky vznešených elfů, lidí, trpaslíků a hobitů. Meč jehož druhé jméno je Hladová Smrt. A ptám se tě po dobrém, chceš proti němu stát?“ Král znejistěl, věděl o meči jež elfové zvali Grathgrogh, neboli jak Ariath podotkl Hladová Smrt, ale netušil, že by Lord Michael Dralno propůjčil svůj meč této kostře. „Tomu nevěřím, Lord Dralno by nikdy nedopustil, aby jeho prokletý a milionkrát zatracovaný meč, se dostal do nepovolaných rukou nějaké kostry jež si říká Ariath.“ Kostra se začala smát ledovým smíchem a krutě řekla: „Králi, jak málo toho znáš, netušil jsem, že kdysi tak moudří a vznešení elfové natolik upadli na duchu. Opravdu jsem netušil, že nikdo z Vás, moudrých elfů, nepozná ve mně někoho, koho jste se kdysi báli pojmenovat a jeho jméno nad Vámi vyselo, jak Damoklův meč. Rozumíš že?“ Král nervózně mávl rukou na své stráže, aby odešli a jakmile se tak stalo promluvil tichým a roztřeseným hlasem: „To není možné, vždyť už je to přes tisíc let co…“
V tom vešla Sabrina vlekouce za sebou Waraëla, otočila se ke Králi a slavnostně pronesla: „Jak zdá se mi, tak zde došlo k menšímu nedorozumění, takže založte prosím oba dva své meče a já mám to potěšení Vám Králi představit Waraëla, temného elfa z Wardasküalu.“ Král se podíval na temného elfa jež se celý roztřásl strachy a zahřímal: „Sabrino! Co si ksakru myslíš, vodit mi sem kdejakou havěť?“ „Oh, no víš já, vzpomněla jsem si na takové proroctví a možná nebude špatné to vyzkoušet, zdali to funguje.“ „Jaké proroctví?“ , zeptali se Král a Waraël najednou, jen Ariath tiše mlčel a čekal co nastane.
Kapitola II. Podivné proroctví
Sabrina se posadila v jídelně do čela stolu a počkala, až se usadí ostatní. Celkem jich tu bylo patnáct: Sabrina, Ariath, Waraël, Král, Královna a deset dalších vznešených elfů. Vládla velmi napjatá nálada a v ovzduší bylo cítit očekávání nad tím co Sabrina řekne. Ariath seděl vedle Waraëla a svíral v rukou svou magickou hůl, jež už na první pohled vzbuzovala respekt a to nejen díky tomu, že byla kostěná. Waraël seděl a uvažoval kolik mu asi zbývá času, nepředpokládal totiž, že by jej elfové nechali naživu. Sabrina měla ve tváři ledový úsměv a trpělivě čekala až ji budou všichni věnovat pozornost. Konečně ta chvíle nastala, Sabrina se nadechla a ponořila se do hlubin minulosti ...
„Před dvěmi tisíci lety, když jsem byla ještě členkou řádu Amarghastských kouzelnic, jsem potkala jistého a dnes dávno zapomenutého mága z jižních zemí. Jeho jméno není důležité, ale co je důležité je fakt, že díky této známosti jsem se ve Sluneční říši setkala s knězem faraóna Thamose IV., jehož jméno je dnes také neznáme, ale ten kněz se jmenoval Rubbar Kharäzdurk. Tohoto muže všichni velmi dobře známe z dějin jež nechalo sepsat jeho Veličenstvo Konstantin II. Amargham, člověk nesmírně vzdělaný a také má první láska. Avšak zpět k Rubbarovi. Rubbar byl až obdivuhodně odvážný a jeho křížové tažení proti zlu na jihu je dodnes opěvováno. Tento bojovník proti zlu a chaosu my jednou ukázal starobylý chrám Wan-lu, ve kterém našel prastaré svitky z archaického období světa, on je neuměl přečíst avšak já ano.“
Všichni se udiveně nadechli a zazpívali jednu z elfských písních, opěvující stvoření světa, zněla asi takto:
„Když vesmír byl stále prázdný,
a života bys nenašel,
to přišel náš pán a stvořitel,
z hmoty staré, vesmírné,
postavil svět krásy nesmírné,
pak života dal silám přírodním
a stvořil první elfy, potom také
trpaslíky a nakonec lidi, aby
tady vesele a v klidu si vládli.“
Jakmile dozpívali otočilo se dvanáct elfských hlav zpátky k Sabrině a Král ji posunkem ruky naznačil, že může pokračovat. Sabrina s rozhlédla a opět začala vyprávět: „Na těch svitcích, které byly napsány samotným stvořitelem stálo jedno mocné proroctví, nebudu jej zde líčit celé, ale v jednom z veršů bylo napsáno toto:
„Ze stínu a zla velikého,
kdy bude krutě vládnout noc,
přijde elf rodu zkaženého
a nastolí dobrou moc.“
Král se na ni podíval a zeptal se: „A ty si myslíš, že zrovna tento temný elf Waraël je oním vyvoleným?“ Sabrina se rozesmála svým zvučným smíchem a chvíli trvalo než se ji podařilo se uklidnit. „Možná, ale to probereme jen mezi čtyřma očima, Králi!“
Poté co ostatní odešli se Sabrina posadila naproti Králi a potichu spustila: „Nejsem natolik pošetilá, abych si myslela, že Waraël bude vyvoleným, ale chci učinit pokus. Chci nastavit, všechny vnější podmínky tak, aby si začal věřit a postavil se na naši stranu. Jakmile bude toho dosaženo, využiji veškerou svou moc a s tvojí pomocí z něj vyvoleného uděláme!“ Král si olízl rty, usmál se a dodal: „A velká Sabrina bude tahat za nitky tohoto příběhu, co?“ „Ano i ne, protože my všichni budeme tahat za nitky.“
Kapitol III. Ariathovo tajemství
Waraël tiše seděl vedle Ariatha a usilovně přemýšlel o své budoucnosti, která se moc pěkně pro něj nejevila. Doposud žil ve Wardasküalu u svého kmene temných elfů. Uctíval stejně jako všichni z jeho kmene chaos a zlo, které bylo v těchto časech neustále silnější a vítězství se zdálo téměř neodvratné. Pohlédl na Ariatha a zeptal se: „Kdo jsi?“ Ariath naň pohlédl a zeptal se: „Za koho mě považuješ?“ „Nevím, ale pochybuji, že jsi bezvýznamný, už jen kvůli tomu, že se přátelíš s nejmocnější kouzelnicí Eskánie a nosíš u sebe Grathgrogh!“ Ariath se bleskově otočil na Waraëla a tichým, až zlověstným hlasem se zeptal: „Jak to víš, že mám u sebe Grathgrogh?“ „Temní elfové si moc dobře pamatují na kostlivce, který se před patnácti sty oháněl tímto mečem a sloužil Azraelovi Černému a jeho Nekromantské říši v dobách jejího největšího rozmachu. Myslím, ne já vím, že jste jeho Excelence Lord Ariath-Arth-Azuur. Dovolte mi Vaše Excelence, abych se mohl stát Vašim služebníkem!“ Na ta slova poklekl před Ariathem a políbil mu cíp jeho černého pláště. Ve stejné chvíli se též otevřeli dveře a vešla Sabrina a Král. Waraël polekaně vstal a nenávistně hleděl na Krále. Sabrina se podívala na Ariatha a ten dodal: „Poznal mě a nemůžu za to?“
Král přecházel po své místnosti, kde byli on, Sabrina, Lord Azuur a Waraël. Potom začal mluvit: „Sabrino, abych správně porozuměl: Ty chceš bojovat proti chaosu a zlu, a jako pomocníky si vybereš temného elfa, jež je zlu oddaný a Lorda Azuura, který je jedním z největších představitelů chaosu. Promiň, ale někdy ti vážně nerozumím.“ Sabrina se chladně usmála a řekla: „Víš, někdy opravdu nechápu, jak je možné, že elfové doposud nepochopili, že zlé mocnosti lze rozdělit do několika kategorií. Zaprvé: Surtova ohnivá říše, některá knížectví Nekromantů, ale také třeba církev démona Ulstrisse, toto jsou mocnosti chaosu a zla. S těmi nelze dělat nic jiného než je zlikvidovat, protože ti nikdy nenajdou cesty kompromisů. Zadruhé je tady Poslední Země Lorda Michaela Dralna, větší část knížectví Temné říše, jíž vládne též Lord Dralno a také Hwärikova říše. Tyto mocnosti uznávají takzvané Vznešené zlo a popírají chaos. Jejich hlavní předností je ochota vyjednávat s ostatními mocnostmi, a proto se s nimi celkem rozumně domluvit a někdy i líp než třeba se Svatou církví. Kromě těchto kategorií existují i další: temní elfové usilující o nadvládu nad elfskou rasou, zlí draci jež usilují o návrat starých časů jejich nadvlády nad světem. A nakonec zlo, jako obecná síla v srdcích všech bytostí na tomto světě, které nelze nikdy vymítit. Vždyť i tak slavný a bohabojný papež Svaté církve, jež se proslavil v boji proti skřetům ze severu nakonec „zhřešil“, když vydal svůj edikt o „Věrnosti Bible“, který se stal základem války mezi Svatou církví a protestanty.“
Král chvíli přecházel po pokoji a nakonec se zeptal: „Takže ty neuznáváš možnost stát naprosto dobrým? Já si myslím, že to lze. Podívej se na nás, elfy, vždyť nám všichni říkají sliční, vznešení a moudří. Nikdy jsme nevedli války a vždy jsme milovali přírodu a přirozenost, kterou nám dal do vínku stvořitel.“ Sabrina přikývla a dodala: „Ach, jistě. Vy elfové si zkrátka myslíte, že jste nadřazeni ostatním rasám. Budiž, je pravda cos řekl, ale jak tedy vysvětlíš vaši nenávist vůči temným elfům?“ „Je to zlo, jež se musí vymítit.“, řekl nemilosrdně Král. „Aha, tak vidíš, místo vyjednávání a dohod bys je nejradši zlikvidoval a to není ani moudré ani správné.
Nikdo není dokonalý a z toho musíme vycházet, nejsme v pohádce, kde jsou všichni rozdělení na klaďase a záporňáky, ačkoliv se to tak může jevit. Rozumíš? Musíme pracovat s tím co máme a pokusit se učinit z tohoto světa místo, kde se dá poklidně žít a nehonit se za vidinou absolutního dobra, tak to prostě nefunguje.“
Ariath přerušil její monolog větou: „Ale ty si přeci představitelkou dobra, jíž důvěřují miliardy bytostí žijících v Eskánii, nebo ne?“ „Ani já nejsem dokonalá, ačkoliv bych ráda byla.“ Král na ni pohlédl a dodal: „Toho jsem si také všiml, zvláště v oboru diplomacie.“ Sabrina se zašklebila a řekla: „Na diplomacii mám Ariatha, který některé přesvědčí slovem a jiné mečem. Není to sice příliš příkladné, ale je to jediná cesta pro stabilizaci situace a navíc si musíme uvědomit, že i stvořitel nikdy nechtěl, aby se všichni staly anděly. Stvořitel chtěl, abychom spravovali svět, který nám dal a šťastně na něm žili.“ „Moje řeč“, dodal Ariath a téměř láskyplně se zadíval na svůj meč Hladová Smrt. Jen Waraël užasle mlčel, Sabrina jen tak mimochodem, zbortila jeho vidění světa a vše postavila do nového světla. „Tak tedy ne zlo a dobro, nýbrž kompromisy!“ A všichni mu souhlasně přikývli.
