|
|
22.7.2003
Je krásné potkávat svůj sen,
tak krásné, že chceš to každý den.
I když víš, že sny se neplní,
stačí jen, když boky zavlní.
A znovu je tu krásný sen,
na chvíli, chvíli krátkou jen.
Malinko stačí, když se usměje
a řeky hučí a šumí peřeje
a v žilách cítíš krev jak pění,
štěstí hořké, jež slastné není.
Malá, malinká jiskřička naděje,
zapálí stohy, jen když se usměje.
Čekáš jen, že ti snad zavolá,
telefon zacinká a hoří stodola.
Lituješ hochu, že sny se neplní?
Doufáš že štěstí se k tobě přikloní?
Nedělej si chlapče zbytečné naděje,
dost na tom, když úsměv malinko zahřeje.
Pro její úsměv bys zabíjet dokázal,
nechce Tě, nechce, neměj v duši žal.
Vidíš? Je krásna a stále krásnější.
Proč nejsi smělý a ještě smělejší?
Máš ji rád víc než by sis přál,
za její lásku všechno by si dal.
Ona je sen a ty to dobře víš,
počkej jen chvíli, pak se probudíš.
Netrap se, neměj v duši žal,
probuď se, žít se musí dál.
Orian - další články
|
