Lidé prochází kolem ní. Neteční, bezcitní, jako by tam ani nebyla. Dělají, že ji nevidí. Pohledem se bojí sklouznout k místu, kde leží, schoulená jako malé dítě. Na ulici, bezbranná, opuštěná...
Procházejí kolem jako stíny, s hlavami sklopenými. Šedivé provazce deště dopadají na zem. A lidé procházejí a procházejí...nikdo se nezeptá...nikdo se nezastaví...nikdo jí nepomůže...
Najednou zpoza clony deště vystoupí šedá postava a zastaví se před ní. Pomalu, bázlivě vzhlíží. Vteřina je jako věčnost. Ach bože, je to ona. Prohlíží si její chladnou tvář. Je jako z mramoru. Ani náznak citu...ani náznak lidskosti.
Déšť jí lepí prameny vlasů k obličeji, vzhlíží k tváři korunované deštěm...odhrne je a dívá se jí do očí. Studené a kruté. Zná ten pohled. Její rty se skoro neznatelně pohybují. Ale ona ví, co říká. Ovšemže to ví...tato slova se jí vryla hluboko do paměti a budila jí ze spaní... byla odrazem jejích nejčernějších nočních můr a nocí probdělých ve strachu z Ní...strachu z jejího návratu...
"Já si tě najdu. Najdu si tě, ať se schováš kamkoliv...přede mnou není úniku..."
"Ne ! Nééé ! Jdi pryč ! Odejdi ! Zmiz ! Ne, prosím, znovu ne..." přitikla si ruce k hlavě a schoulila se jako zvíře v pasti...
"Ne, znovu ne, prosím..." rukou zabloudila ke zlatému řetízku na své hrudi a pevně ho stiskla.
"Proč ? Proč se mi bráníš i když víš, že zvítězím."
Slyšela se, jak křičí. Kapky děště. Stíny lidí, které se hrnou k ní. Bledá tvář. Mramor. Planoucí oči. Tak blízko...ticho. Je zpět. Čas se najednou podivně zpomaluje. Tepe ztěžka v tichu...v tichu, které už nedokáže překřičet... Je zpět.
"Ať zemře, ať zmizí. Ať se něco stane ! Proboha, ať někdo něco udělá !!!"
Světlo. Oslnivá záře. Jako posel naděje proniká přes pevně semknutá víčka. Ticho pominulo. Slyší svůj křik. Svůj nádherný křik ve světě zvuků... Otevírá oči. Lidé v bílých plášťích. Čtyři. Archandělé. Cítí, jak jí zvedají ze země. Je svobodná. Na chvíli. Archandělé jí odnášejí se sebou. Pohledem zabloudí k Ní. Stojí tam a dívá se. Ústa se se lehce pohybují, jak jí neslyšná slova plynou přes rty. Vrátí se. Ví to. Stojí tam, mezi šedými postavami, ale oni ji nevidí. Ani nemohou. Je jen její...
