Vladimir Semjonovič Strawovskij – veterán z druhé světové války – seděl u stolu, snídal koláčky, popíjel vodku a poslouchal rádio „Zvěstovanije“ , kde právě shrnovali, výsledky první poválečné pětiletky. Náhle si hlasatelka odkašlala a řekla: „Nyní přerušujeme pravidelné vysílání, protože promluví generalissimus Josif Vissarionovič Stalin.“ Chvíli bylo ticho, a pak se ozval Stalinův hlas: „Dnes ráno imperialisté ze Západu napadli naše obranná postavení a překročili hranice naší „Mírové soustavy“. V rámci nutnosti obrany světového socialismu, jsem vydal příkaz k útoku našich armád a armád našich spojenců. Naše jednotky dnes pronikly do takzvaného Západního Německa a zničili několik armád nepřítele, do zajetí putují tisíce nepřátelských vojáků. Sovětský Svaz Socialistických republik tímto vyhlašuje válku všem Západním imperialistům v Evropě a také jejich baště, jež zvou Spojené státy americké. Naše věc je spravedlivá, nepřítel bude zničen.“ Nastalo ticho přerušované Alexejovým sípáním, tomu totiž zaskočil koláček. Konečně vydechl a zaklel: „Se na to vyseru, zase posraná válka.“ Načež si nalil pořádný doušek vodky. Jeho manželka mu přidala na talířek další koláčky, usmála se a řekla: „Neboj, tebe do války nepustí. Vždyť máš skoro chromou nohu.“ Ten jen odvětil: „Že nepošlou? Pche! Jsem komisař, a do války také půjdu, to si piš! Konečně si to s těma grázlama imperialistickejma vyřídím!“ „To víš, že jo. Celou války jim nám vyhraješ!“ Řekla smířlivě manželka a pomohla Vladimirovi, který byl skoro chromý do postele.
Daleko odtud, v Praze hulákal Klement Gottwald do mikrofonu: „Podlí a ničemní imperialisté dnes ráno přepadli naše vojáky v Aši. Za to zaplatí! Soudruh Stalin nás povede do války, kterou vyhrajeme, neboť socialistický člověk ví za co bojuje. Musíme osvobodit chudé dělníky v Západní Evropě a v USA, které tíží bič podlých imperialistů. Naše rudá hvězda soudruzi, musí prozářit temnou oblohu vykořisťování v Evropě. Lid po celém světě bude moci svobodně vydechnout, už jej nebudou tížit okovy vrahů z Wall Stretu. Československá republika se tímto přidává k Svazu Sovětských Socialistických Republik, ochotna mu pomoci.“ Když domluvil, byla zahrána státní hymna ČSR Kde domov můj? a Nad Tatrou se blýská, po ní následovala hymna sovětská a také Internacionála. A pak? Pak se většina občanů ČSR zakuckala při snídani, nebo zůstala ohromeně sedět u rozdělané práce s jedinou myšlenkou: „A je to tady!“
KAPITOLA I: Operace Matka Rus
Zatímco občané socialistických, kapitalistických, ale i jiných států prožívali šok, tak v Německu už hořeli plameny války. 1. sovětská gardová armáda prolomila pozice britských okupačních jednotek dislokovaných od války v NSR. Sovětská vojska postoupila v průběhu prvního dne války na čáru Brémy-Hannover-Frankfurt nad Mohanem-Norimberk-Mnichov. Sovětské armády též vstoupily do Rakouska a již brzo ráno byla Vídeň v rukou 155. tankové divize. První den znamenal pro jednotky NATO absolutní pohromu, nejenže ztratili na tisíce mužů, ale mohutné bombardování sovětským letectvem, zničilo jednak jejich letadla a jednak zničilo řadu tankových armád a lodí. Výsadkové síly SSSR vysadili na 50 000 mužů v Porýní, k zajištění mostů přes Rýn. Navíc provedlo námořnictvo SSSR řadu útoků po celém pobřeží NSR na britské a americké válečné lodě a vylodilo několik armád v oblasti Emdenu západně od Brém – celkem 250.000 vojáků. Bez boje se podařilo Sovětům obsadit Západní Berlín. Pro představu uvedu: Sovětské velení vrhlo do prvního úderu na 10 leteckých, 75 pozemních armád (z toho 15 gardových=elitních), 3 flotily válečných lodí a 15 eskader ponorek, tedy na 1.500.000 mužů, 2.500 tanků, 50.000 děl a raketometů, 150 válečných plavidel, 500 ponorek a 1.800 letadel (z toho na 1.000 těžkých bombardérů Tupolev Tu-4, což byli kopie amerických B-29 Superfortress). Proti nim stálo sotva 500.000 vojáků NATO vybavených, 500 tanky, 800 letadly a 12.000 děly nebo raketomety. Navíc vládla naprostá dezorganizace, protože nikdo nebyl s to předvídat úder takového rozsahu. Stalin vyhradil pro operaci „Matka Rus“ – tedy k „osvobození“ Evropy od kapitalismu dalších 5.000.000 mužů a dalších 1.500.000 vojáků měli k dispozici jeho spojenci – NDR, ČSR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Polsko.
Druhý den již stály sovětské síly na břehu řeky Rýn a některým oddílům se podařilo vybudovat předmostí v oblasti Alsaska ve Francii. Jednotky NATO ovšem zaznamenaly také úspěch: podařilo se evakuovat na 60% vojáků z území NSR a zaujmout obranné postavení ve Francii, Belgii, Nizozemí a Lucemburku. Oddíly 25. sovětské armády obsadily Salcburk, Insbruck a pronikly k Italským hranicím. Itálie vyhlásila přísnou neutralitu, otázkou však bylo, zda ji bude Stalin respektovat. Jozif Broz Tito, jugoslávský prezident, odletěl do Moskvy za Stalinem dohodnout se o vstupu Jugoslávie do války proti imperialismu. Do Moskvy též zamířil Mao-Ce-Tung, čínský vládce, jež byl odhodlán poslat další jednotky do právě probíhající Korejské války, která uvízla na mrtvém bodě. Mračna nad Západním světem se začala stahovat rychle. V mnoha západních zemí stávkovali komunisté a vznikali první vnitrostátní konflikty. Ve Francii, kde by Komunistická strana nejsilnější, propukli masové nepokoje a rodily se myšlenky typu: Se SSSR na věčné časy, apod. Americký prezident Harry S. Truman povolal generála Mac Arthura z Koreje do Washingtonu a vyhlásil všeobecnou mobilizaci.
Celý první týden byl ve znamení sovětských vítězství a v porážkách jednotek NATO. Již třetí den bojů pronikly sověti do Amsterodamu a obsadili jej. To samé se událo v Luxemburgu, hlavním městě Lucemburska. Sovětské letectvo systematicky ničilo průmyslové závody a bombardovalo města, jen silnic a železnic se nedotklo, aby je po obsazení mohla využít pozemní armáda SSSR a jejích spojenců. Čtvrtý den padl Brusel, pátý den obsadili jednotky 1. gardové armády Dunkerque a přenesli tak boje do severovýchodní Francie. Šestý padla Paříž, sedmý den zaútočili sovětské armády na francouzské pozice na řece Loiře. Tou dobou také sověti obsazovali severní Itálii a v Koreji Číňané zahájili gigantickou ofenzívu směrem na jih – do Soulu a Pusanu. Další dny – další vítězství komunistů a porážky NATO. Během druhého týdne byla definitivně obsazena Francie a Itálie. SSSR se zavázal respektovat neutralitu států: Švýcarska, Švédska, Norska, Finska, Španělska a Portugalska. Všichni ostatní byli spojenci – alespoň na evropském kontinentě. Jedinou zemí, kde se jednotky NATO udrželi byla – stejně jako ve válce proti Hitlerovi – Velká Británie. Nad zbytkem Evropy roztáhla své cípy rudá hvězda se srpem a kladivem. Koncem druhého týdne kapitulovala Jižní Korea a KLDR se tak stala sjednotitelkou korejského poloostrova. Japonsko, USA, Británie a její kolonie a Řecko očekávali napjatě a připraveni sovětskou invazi. Operace „Matka Rus“ se stala pochmurnou realitou a ona studená válka přerostla ve válku světovou, již třetí v pořadí. Bylo jen zázrakem, že ještě ani jedna ze zúčastněných stran konfliktu nepoužila nukleární zbraně.