Tak tohle mně jednoho večera napadlo. Jestli se vám to bude líbit, tak budu v psaní pokračovat.
Omluvte případné chyby, já na gramatiku vážně nemám talent.
Pozdě v noci začalo hustě pršet. Obloha byla temná a přistávací plochu číslo 9 osvětlovalo jen mdlé světlo reflektorů na vzdálených stožárech. Jen těžko si někdo mohl povšimnout postavy malého chlapce, který po servisním ramenu šplhal ke vstupu do nákladní meziplanetární lodě 1N25K “Achilos”.
Ve chvíli kdy vstoupil na palubu, byl Micky promáčený a zmrzlý na kost. Neměl však čas. Třesoucí se zimou se vydal servisní chodbou rovně a pak po schodech rovnou ke kajutám, kde, jak doufal, na něj čekala jeho kořist. Byl to zloděj. A, i přes svých 13 let, docela dobrý zloděj. V prvním patře obytné části lodi byla ošetřovna, jídelna a hlavně sklad potravin. Když procházel kolem skladu, svíravý pocit v žaludku mu dal připomenout, že už od včerejška nejedl. Věděl že je to hloupost, ale hlad ho přemohl.
Když otevřel dveře, ovanul ho příliv studeného vzduchu. Sklad vypadal jako temná krypta. Ve veliké místnosti bylo na sobě naskládáno množství chladících kontejnerů, navzájem spojených pomocí popruhů a elastických sítí. Slabé bledé světlo z chodby vrhalo dlouhé stíny a dodávalo tomuto místu na záhadnosti. Micky přeběhl místnost na druhou stranu, uvolnil popruhy a sít a otevřel jeden z kontejnerů. Studené konzervované kosmické pokrmy sice nepatřily mezi jeho oblíbené, ale v nouzi přijde k chuti téměř vše. Do batohu naházel několik balení a chystal se pokračovat v “práci“ v kajutách. Bylo však pozdě. Z venku se ozvalo vrčení elektromotoru a skřípání kovu. Ten zvuk mohl znamenat jediné. Posádka lodi se vrátila dříve než čekal.
Rychle zabouchnul kontejner, upevnil síť a popruhy a doufal, že si ho nevšimnou. Ozvalo se hlasité klapnutí a skřípot kovu. Kabina výtahu zastavila u vstupu do lodě. Nejdříve byly slyšet jen kroky a pak ze servisní chodby zazněl hlas mladého muže: „Kurva, tam leje!“ „Nemohl bys používat lepší slova Mayere!?“ odpověděl mu silný ženský hlas. „Masérka, tam leje. – To nezní moc dobře.“ „Haha, fakt móc vtipný“ poznamenal ženský hlas ironicky. „Téda, esli ty spolu vydržej tři měsíce v jedný raketě tak to teda nevim.“ zaskuhral nepříjemný ječivý mužský hlas. „Zvyknou si – budou muset.“ ozval se tichý mírný mužský hlas odkudsi od vstupních dveří. To už se kroky blížily chodbou ke skladu potravin. Micky se skrčil jak nejvíce mohl a snažil se ani nedýchat. „Kterej blbec nechal otevřený dveře od ledničky Mayere!?“ štíhlá žena s krátkými černými vlasy zabouchla ladným pohybem ruky dveře do skladu. „No já to nebyl!“ razantně odmítl odvinění mladík v džínsech a kožené bundě. „Jasně.“ sarkasticky prohodila ona dívka. Skrze průzor ve dveřích ještě viděl, jak chodbou prošel tělnatý muž s lehce prošedivělými černými vlasy a svalnatý muž v nejlepších letech. Nyní měl Micky šanci. Musel co nejrychleji zmizet.
Pomalu vylezl zpoza beden a plížil se ke dveřím. Opatrně obhlédl situaci skrze průzor ve dveřích. Zdálo se, že jsou již všichni členové posádky ve druhém patře obytných prostor lodi. Lehounce otočil uzavíracím mechanismem, který naštěstí nevydal téměř žádný zvuk. Pak pomalu pootevřel dveře. Vystrčil hlavu a znova se rozhlédl. Chodba byla prázdná. Protáhnul se dveřmi a opatrně je zavřel. Po špičkách docupital až ke schodům. Opatrně, třemi velkými kroky slezl schody a otočil se ke vstupním dveřím. V tu chvíli strnul a celý se zatřásl, jako by ho polili kýblem ledové vody. Dveře byli zavřené a bez vstupního kódu se nedali otevřít. Byl na lodi uvězněn.
