Obří hala, lemovaná sloupy, byla zalita tmou. Zahalen kápí se pomalým, důstojným krokem blížil k oltáři osvětlenému zlověstným, temně rudým, světlem, který byl na druhém konci místnosti. Tlumené údery bubnů se rozléhaly prostorem a rozechvívaly každým kouskem jeho těla. Přistoupil k oltáři, přímo před rozevřenou tlamu draka dychtícího po oběti. Tři siluety postav, sedících v pozadí se chystaly shlédnout onu groteskní šou. Zvuk bubnů utichl. Pravou rukou vytasil meč a levou pohladil jeho čepel. Z otevřené rány se začala řinout krev a její kapky dopadaly na nenasytný drakův jazyk. Po chvíli první silueta kývla. Pak druhá a nakonec i třetí. Otevřel tedy ústa a hrdlo nastavil přímo pod hlavu hada shlížejícího na něj zlověstným pohledem shora. Náhle pocítil onu sladko slanou chuť na svém jazyku. Z hadových jedových zubů začaly padat kapky krve do jeho úst. Jen několik kapek a obřad byl téměř u konce. Polkl poslední krvavou slinu a podíval se na ruku. Krvácení pomalu přestávalo, rána se začala zvolna zavírat. Po chvíli se ruka zcela zhojila. Schoval meč do pouzdra na zádech a setřel z dlaně krev. Poté ji otočil směrem k oněm postavám. Ty kývli. Otočil se tedy a rázným krokem se vydal k východu z kaple.
V chodbách vedoucích ke kapli panoval naprostý klid. Do této části podzemí lidé příliš často nechodili a tak zde většinou panovalo hrobové ticho. Jen občas se zde ozval vzdálený nesrozumitelný hlas nebo tlumený zvuk z odlehlých míst, což činilo tento labyrint ještě tajuplnějším.
S podivnými pocity z obřadu se vydal směrem pryč z tohoto temného místa. Jak se vzdaloval od kaple, chodby se stávali větší lépe osvětlené a zanedlouho začal potkával další členy bratrstva. Některé znal, jiné ne. Právě se chystal sejít po širokých železných schodech do centrální haly když uslyšel dívčí hlas: „ Jak se vede, rytíři?“ Otočil se. Stála tam mladá štíhlá dívka a vyzývavě se na něj usmívala. „Dobře.“ lehce koktavě odpověděl. „Kam máš namířeno?“ provokativně na něj pohlédla a obešla zábradlí. „Chtěl sem se trochu najíst a vyspat…“ nechápal ten nečekaný zájem ze strany dívky, kterou nikdy předtím nespatřil, ale nemohl říci, že by nebyl potěšen. „Můžu se k tobě přidat?“ naklonila se k němu. „To jako při jídle?“ vysoukal ze sebe. „Možná?“ téměř zašeptala. „No, proč ne.“ vykouzlil na tváři nervózní úsměv. Srdce se mu rozbušilo. Nemohl si pomoct, ta dívka ho začínala čím dál tím víc přitahovat. Sešli ze schodů a mlčky procházeli dlouhou halou. „Ráda bych ti něco řekla, o samotě. Nezahnem do nějaké postranní uličky?“ tázavě na něj pohlédla. „No, proč ne.“ nechápavě odpověděl. Při nejbližší příležitosti zmizeli v jedné z mnoha malých chodbiček. Dívka se rozhlédla jestli jsou opravdu sami pak vlídným tónem pravila: „Již dlouho tě pozoruji rytíři a vím, že jsi ten koho už dlouho hledám.“ Položila svou ruku na rytířovu hruď a začala ho líbat. Nechápal, ale během okamžiku jí podlehl. Zavřel oči a zlehka se začal dotýkat jejího těla. Jeho srdce bláznilo. Po chvíli dívka pomalu odtáhla své rty. Otevřel oči a uviděl jak na něj míří pistolí. „Nechci tě zabít, vím o tom čipu a chci ti poct!“ vychrlila ze sebe jek nejrychleji dovedla.
