Čítárna
Poezie
Próza
Vyhledávání
Vložit článek

Zpět


Fantasy a Sci-fi
zahrnuje rubriky:


Tip Obchůdku
Lord of the Rings: The Art of the Fellowship of the Ring
The Art of
the Fellowship
of the Ring

500 obrázků z filmu
955 Kč


JRR Tolkien: Nejčtenější články
Opravdu zajímavé perličky o filmech...
Ukázka na 4DVD verzi Společenstva p...
Aktualizace of. stránek filmu
Křížíkova fontána - Projekce "Pán P...
Encyklopedie světa J.R.R. Tolkiena







Nejoblíbenější pohlednice

New Line Cinema
Nové články na peoples.cz

Legenda o Darianovi

Daleko odtud, v zemi, která pro nás neexistuje, v zemi plné práce a starostí, se kdysi odehrál jeden příběh. Ten příběh do té země vůbec nezapadal. Byl odvážný, nevšední a krutý. Tak moc, že mu obyvatelé té země dodnes neuvěřili a vyprávějí si ho jako legendu. Ten příběh vám teď povím.


1)

Darian se vzbudil za východu slunce. Uvědomil si, že ho čeká další den úmorné práce na poli. No, na poli, spíš na takovém políčku na kraji jejich statku, který je uprostřed lesa. Ale to mu nijak náladu nezlepšilo. Vstal, pozdravil se s matkou, otcem, svými dvěma sestrami a dvěma bratry, posnídal a šlo se pracovat.
Jeho starší bratr se učil kovat koně, ve vesnici jich moc nebylo, ale chtěl se přestěhovat do města a tam ho jistě čekala slibná budoucnost. Ten na pole nemusel. Mladší bratr, Rovas, byl na práci ještě moc malý, jen jim nosil na pole jídlo. Oblíbil si Dariana a vždycky si sedal k němu. Darian se tvářil, že ho pozornost malého bratra obtěžuje, ale ve skutečnosti ho měl rád a vždy ho bral s sebou na výlety do lesa, kde ho učil spoustu věcí o zvířatech a rostlinách. Se sestrami se moc nebavil, navíc zůstávaly s matkou vždy doma, vařili a starali se o chalupu. Tak chodil na pole jen s otcem. Toho dne tam ale nezůstal příliš dlouho. Kolem poledne donesl Rovas jídlo, chleba, trochu sýra a ještě míň masa. Když si chtěl Darian uříznout krajíc, přiskočil Rovas, který měl opět svou energickou náladu, se kterou každého rozčiloval a chtěl to udělat sám. Vytrhl Darianovi nůž z ruky tak šikovně, že mu pořezal palec. Rána to byla dost hluboká a tak ho otec i přes jeho protesty poslal domů, aby mu to matka obvázala. Matka mu řekla, že palec musí být v klidu a poslala ho do postele.
Darian se probudil až večer. Měl ukrutný hlad, od snídaně nic nejedl. Vstal, palec ho trochu bolel, ale moc si toho nevšímal, kručení v žaludku bylo naléhavější. Když vešel do světnice, překvapilo ho, že nikde nikdo není. Pomalu otevřel dveře ložnice rodičů. Byla tam jen matka a Rovas, spali, zase pomalu zavíral, když se ozvala:
„Dariane?“
„Ano?“
„V hrnci na plotně je polívka. Řekni tvým sestrám, ať jí ohřejí a dají na stůl. Mě není nějak dobře.“
„Řeknu jim to.“
Vyšel před chalupu, ale nikoho neviděl. Touhle dobou obvykle chodil starší bratr domů od koní a sestry dělaly něco na dvoře. Vrátil se zpátky a šel se podívat do ložnice sester. Obě spaly.
„Co se tady válíte!? Co takhle večeři?!“
Ta starší pootevřela oči a něco nesrozumitelně zašeptala.
„Co?“
„Na plotně je polívka, ohřejte si jí, nám je hrozně špatně..“
„No jo.“
Darian zatopil ve vyhaslé peci a čekal než se polívka ohřeje. Právě když se jí chystal nandat na talíře, uslyšel zvenčí zvuky. Rychle otevřel dveře a uviděl staršího bratra jak vede otce z pole, podpírajíc ho. Vyběhl jim naproti a ptal se bratra, co se stalo.
„Já nevim, táta pořád nešel, tak sem se na něj šel podívat a on tam ležel a nevěděl o světě. Podařilo se mi ho trochu probrat, ale není mu dobře..“
Společně odvedli otce do ložnice a sami si sedli k polívce. Přemýšleli, proč je všem najednou tak špatně. Darian byl cynický:
„Jen to hrajou, aby nemuseli pracovat, věř mi!“
„Ne, Dariane, tohle je zvláštní, měli bysme dojít pro doktora.“
„No dobře, tak já půjdu a ty tu zatím počkáš a budeš se o ně starat.“
„Blázníš? Copak už jsi byl někdy ve městě? Copak bys tam tref..“ a bratr nedopověděl. Vstal od stolu a běžěl před chalupu, kde zvracel.
„Tak já ti vysvětlim cestu.“ svolil bratr a šel spát.



Darian se vzbudil a koukl z okna. Svítilo slunce. Dnes bude na poli hrozné vedro, řekl si. Pak se ale zarazil, došlo mu, že už je hodně pozdě, že zaspal a nikdo ho nevzbudil. Pak si najednou vybavil události předchozího večera. Dnes nejde na pole, ale do města! Neskutečně se tam těšil, až ho to samotného překvapilo. Konečně nějaká změna, půjde někam, kde ještě nikdy nebyl a půjde tam sám, bude se o sebe muset sám postarat, co všechno asi uvidí a zažije!
Vstal, oblékl se a všiml si, že bratr taky ještě spí. Vždy když zaspali, budil je otec a ten je teď nemocný, takže je celkem logické, že ani jeden z nich nevstal včas. V duchu se tomu zasmál a chtěl bratra vzbudit.
„Vstávej ospalče! Slunce už pálí! No tak, musíš mi říct tu cestu do města! Brácha…“
Ale bratr pořád spal. Spal tiše, klidně, i výraz v jeho tváři byl klidný. Zatřepal s ním. Nic. Chytil ho za ruce a posadil, ale bratr se svezl zase zpátky na postel. Trvalo mu chvíli, než si uvědomil, že ho nevzbudí. Byl mrtvý.


Darian seděl před chalupou na špalku, kde štípali dříví a koukal. Opravdu jen koukal, v jeho hlavě se nehonily žádné myšlenky, měl ji úplně prázdnou. Z netečnosti ho vytrhlo náhlé zaskřípaní v chalupě. Zaposlouchal se, ale už se neopakovalo. Bylo to jen dřevo. A tohle zapraskání ho vytáhlo z nicoty a donutilo přemýšlet. Co se to vlastně stalo? Když zjistil, že bratr je mrtvý, prošel obě další ložnice, na všechny nejdřív zavolal jménem, pak s nimi třásl a pak se jim snažil nahmatat tep, ale u nikoho ho nenašel. I malý Rovas byl mrtvý! A teď tu seděl. Jak dlouho už? Hodně dlouho. Přemýšlel, co má dělat. Chtěl ostatní po ránu pozdravit, ale nebylo koho, chtěl jít na pole, ale nebylo s kým, tak chtěl aspoň pracovat doma, ale nebylo proč…chtěl brečet, ale nešlo to..chtěl se zabít…a ta myšlenka mu přišla jako vysvobození, běžel do chalupy pro nůž, vrátil se, sedl si znova, ani nevěděl proč, na špalek, přiložil špičku ostří nože k břichu, nadechl se, zavřel oči a…uslyšel datla. Znovu oči otevřel a podíval se směrem k lesu. Jak ten datel asi vypadá? Chtěl by ho vidět. A jak je ten les asi velký? A co to město? Je tam hodně lidí? Ještě nikdy neviděl hradby! A co ostatní města! A jiné země…a najednou mu nůž z ruky vypadl, najednou byla jeho rodina tak nicotná oproti zbytku světa, oproti všem jeho krásám a tajemstvím, oni jsou mrtví, ale on je na živu! Co všechno může zažít! Co všechno ho čeká? Najednou začal uvažovat racionálně. V hloubi duše cítil, že je to špatně, že by je měl všechny pohřbít a truchlit, ale nešlo to. Těch pár sekund, kdy slyšel datla, posunulo vše, co bylo předtím, do hluboké minulosti a zavřelo za ní obrovské těžké dveře, které ani on nedokáže otevřít. Sbalil si pár věcí, něco k jídlu a odešel. Kam? To nevěděl. Prostě šel. Vstříc budoucnosti, vstříc novým věcem, novým zážitkům, nevěděl, co ho potká, ale těšil se na to. A tam, za svými zády, nechal svou rodinu, která ho milovala, své dětství, které bylo šťastné, krásné večery, které prožili všichni společně i svůj domov. Tohle nebude už nikdy mít, věděl to, ale bylo mu to jedno. Stalo se to a on to nezmění. Teď už hraje jen za sebe.

Chtěl brečet, ale nebylo pro koho.
Autor:
E-mail: vinicia@email.cz
Vloženo: 18:16:28  14. 10. 2003


Hodnocení:
4.6 (10 hlasů)

Komentáře (0)
Hlasujte:
1 - nepovedené
2 - nic moc
3 - průměr
4 - dobré
5 - skvělé
Verze pro tisk

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2000 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
URL: http://fantasy-scifi.net/citarna/

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránky není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora.