Vzpomínám. Jak jsem mohl tu hroznou věc tehdy tak snadno přijmout? Každopádně - mám ji. Je to zrcadlo, které vidí do budoucnosti! Poprvé, když jsem zkoušel přijít na to, k čemu slouží, zjevil se v něm rozbitý šálek na kávu. Tento šále mi však právě ležel na stole. Upřeně jsem ho pozoroval a čekal co se stane. Nic se však nedělo. Zničeno nic zazvonil telefon. Lekl jsem se toho, šálek shodil ze stolu a ten se rozbil. Volala Zuzana (moje přítelkyně), prý se staví v obchodě a nakoupí suroviny na večeři.
Ani nevím co uvařila. Jídlo jsem jí pochválil, ale jen se zamračila. Špagety byly značně rozvařené. O zrcadle ani o tom co dokáže jsem se pochopitelně nezmínil.Druhý den ráno jsem měl na spěch a tak jsem zapomněl na včerejší událost i na zrcadlo uložené v mém stole.
Vše se mi připomnělo o týden později, když jsem sháněl nějaké papíry v zásuvce. Pohlédl jsem do lesknoucí se plochy. Zuzana se tam vášnivě milovala s Jakubem. Odvrátil jsem pohled. Ne, ne, ne!
Přijela za mnou rovnou z práce. Teď ji musím zadržet! Nesmí odejít za Jakubem. Nechci jí ztratit, záleží mi na ní. Ale kdyby mě podvedla? Ne, neodpustil bych jí to.
Dvě hodiny se mi dařilo přesvědčit ji aby zůstala. Nudila se. Nic jsem nedělal. Nechal jsem ji ať se zabaví, jen nesmí odejít. A to byla chyba. Moje nevšímavost jí vadila. Vzala si kabát a odešla. Přestože jsem věděl kde je, nechtěl jsem tomu uvěřit. Mohla to předtím přece být jen náhoda!
Načapal jsem je spolu. Víc to nebudu rozebírat. Rozešli jsme se a já zůstal půl roku sám.
Zrcadlo mi předpovědělo automobilovou nehodu. Zachránila mě tehdy jedna sympatická dívka. Zamiloval jsem se do ní a ona do mě. Vzali jsme se a měli spolu Martina. Věnoval jsem se rodině a žil šestnáct let ve štěstí. Nikdy však štěstí netrvá věčně.
Zrcadlo mě začalo přitahovat jako magnet. Trávil jsem celé hodiny sledováním ničeho.Adéla začala něco pozorovat a tak jsem to skrýval. Má žena však není hloupá a já ji nechtěl obelhávat. Řekl jsem ji pravdu. Společně jsme se snažili zrcadlo rozbít. Ale nešlo to, bylo nerozbitné.
Věděl jsem, že jediný způsob jak se té věci zbavit je předat ji někomu jinému. Náhodou jsem se podíval do zrcadla a spatřil jsem ležet Adélu mrtvou na podlaze. Pověděl jsem jí, co jsem viděl. Ona jen mávla rukou a pokračovala v načaté práci. Druhý den po její smrti se objevil článek v novinách: PŘEPADENÍ V OBCHODĚ S ELEKTRONIKOU.
Naposledy jsem chtěl použít zrcadla. Vidět čísla které vyhrají několik milionů. Tak jsem chtěl zařídit Martinovi i sobě spokojený život. Čísla padla a já vyhrál deset milionů. Vlastnil bych rád větší částku, ale ne za použití zrcadla.
Vydal jsem se do ulice, kde jsem si ho před více než šestnácti lety vzal od jedné podivné ženy. Martin šel za mnou, já jsem však o něm nevěděl. Viděl jak jsem získal vítězná čísla a zaslepila ho chamtivost. „Tati, dej mi tu věc!“, řekl. „NE!!!“ , nechápal jsem jak po tom hrozném zrcadle může někdo toužit. Právě jsem ho chtěl darovat muži který právě procházel.
Vždyť lepší je nevědět. Kdybych nezjistil pravdu o Zuzaně nejspíše bych si ji vzal….
Syn zopakoval svou výzvu a já svou odpověď. Martin vytasil nůž. - udivilo mě to. Ještě více mě však překvapila skutečnost, že jej do mě zabodl.Jak mě mohl můj vlastní syn zabít ?
Viděl jsem jen vítězný úšklebek a jiskry v jeho očích ……………
