|
Vzplála Pochodeň
Tmavý kbelík pod schody se válí,
mnoho květin tam před Muzeem leží
v sudém počtu a pochopit lze stěží,
a za pár dní v popel tělo jeho spálí.
Zatím déšť zbylé stopy smyje,
jež oheň zanechal - prach ten černý,
a nakonec soumrak podvečerní
všechen ten smutek do temnoty skryje.
V tom čtvrtečním ránu život jeho zhas -
- to Pochodeň vzplála v samém srdci Prahy,
a marné byly lidí kolem snahy,
pomoci nemohl už nikdo z vás.
A tento svět, bezcitný snad,
před nímž unikl tímto činem,
nedbaje svědomí, když na smrti je vinen,
po senzacích ukojí svůj hlad.
|
