Za posledního draka byl ve Středozemi dlouho mylně považován Šmak Zlatý, v potaz možná přicházeli také ledoví draci ze severu, ale skutečně posledním drakem Středozemě byl Tshar Fialový. Posledním drakem proto, že ho jako posledního Melkor stvořil, ještě předtím než byl ve Válce Hněvu vyvržen do nicoty. Tshar byl Melkorovým triumfem, drakem do kterého vložil obrovskou moc a sílu, drakem jež se měl stát největším postrachem Středozemě. Prodchnul jej nenávistí k lidem, elfům, trpaslíkům a dokonce i ke skřetům. Viděl v něm symbol své vlastní moci, tyrana jež se stane jeho zástupcem a praporečníkem ve válce proti Ardě a Ilúvatarovi.
Nestalo se tak. Mladý Tshar musel utéci z rozpadajícího se Angbandu, právě ve chvíli definitivní Melkorovi porážky. Jako malé dráče utekl na jih, k Železným horám. Tam žil dlouho nespatřen a nepozorován tiše a v nebývalé skromnosti. Učil se rychle, jak přežít. Později se vydal na východ, kde potkal Modré čaroděje ( dva z Istari ), od kterých se mnohému přiučil. Modří čarodějové do něj vkládali naděje, chtěli aby se stal prvním dobrým drakem. Z počátku se jim dařilo. Drak se učil moudrosti, pokoře a soucitu. Stal se tak nejmoudřejším drakem, který kdy létal nad Středozemí. Nakonec však Modré čaroděje zabili Sauronovi skřeti a Tshar osaměl. Se skřety si to vyřídil, měl oba čaroděje rád a byl odhodlán jejich smrt pomstít. Melkorem vycvičen k zabíjení, zlikvidoval na tisíce skřetů v oblasti jezera Rhún. Po několika letech zabíjení skřetů zaslechl Sauronovo volání o pomoc a vyrazil do Mordoru.
Když tam však přiletěl, našel jen zničenou Barad-Dür a vyhaslou Horu Osudu. Od několika skřetů a haradských se dozvěděl pravdu o pádu černokněžníka Saurona. Tshar si uvědomil, že nemůže páchat další zlo, a tak se v klidu usadil v Hoře Osudu. Donutil několik set skřetů, aby mu postavili obydlí, a jakmile se tak stalo, sežral je. Zabydlel se a usnul, chtěl zapomenout na Saurona, Melkora a vůbec na všechno. Chtěl spát a vědět. Jeho astrální vědomí bloudilo po Středozemi a učilo se. Pak jej někdo oslovil…
Neznámý příchozí:
„Draku! Probuď se!“ , volal někdo jeskyní. Volal nádherným hlasem. Tshar uposlechl a probudil se. „Kdo jsi?“ Neznámý chvíli mlčel, a potom řekl: „Jsem Curunír, čaroděj z Istari.“ Tshar se úplně probral a zahleděl se do tmy. „Nevidím tě.“ „Jsem duchem, podlý Červivec mne zavraždil.“ „Co chceš?“ „Hledám někoho, kdo by mě dovedl dát opět tělo. Jsem slabý a nevím jak dlouho to ještě vydržím.“ „Máš nějaké zvláštní přání, nebo ti stačí co vyberu.“ Duch Curuníra chvíli mlčel, nakonec prohlásil: „Pokud možno lidské. Víš doufám, jak na to?“ „Jistě!“, odfrkl Tshar a vyplazil se z jeskyně. Ocitl se na římse, odkud skočil do hloubky 500metrů. Chvíli padal a teprve až u země roztáhl svá křídla, vznesl se do výše a zamířil do Ithilienu.
Legolas sledoval oblohu, zaujal ho jeden neobyčejně velký bod jež se strašlivou rychlostí blížil k nedaleké osadě. Po chvíli si Legolas uvědomil, že pozoruje draka, draka s Fialovou barvou šupin. Na břiše pak vynikala barva žluto-hnědá. Drak prosvištěl nad Legolasem a doslova se zřítil do vesničky. Chvíli se rozhlížel, pak popadl jednoho chlapce, který nebyl s to mu utéct, zamával křídly a vznesl se do nebes. Ve vzduchu se otočil a zamířil k Mordoru. Legolas zůstal chvíli ohromeně stát, než došel k rozhodnutí, vyrazit okamžitě do Minas-Tirith za Aragornem.
Tshar se řítil zpátky k Hoře Osudu s chlapcem ve spárech, tam už na něj čekal netrpěliví Curunír. „Výborně Tshare, teď ho připrav pro mě!“, zvolal Curunír nadšením svým překrásným a podmanivým hlasem. Drak uposlechl opět. Položil chlapce na zem a pohlédl mu do vyděšených očí. Pod tíhou pohledu Melkorova nejmilejšího netvora chlapcův duch opustil tělo. Do něj však okamžitě vstoupil duch čarodějův a Curunír se tak mohl znovu zrodit. A také že se zrodil. „Děkuji ti draku! Jaké je jméno tvé?“ „Tshar. A kdo jsi ty?“ „Já jsem Curunír, největší z Istari. Možná mě znáš pod jménem Saruman.“ „Saruman? Moc o tobě nevím, snad jen to, že jsi se paktoval se Sauronem, než před rokem padl.“ Saruman zrozpačitěl, teď nevěděl co říct. Drak se mu nejevil jako služebník Mordoru a zla. Mlčel. „Jen se neboj pravdy Sarumane. Sloužil si Sauronovi, no a co? Já sloužil Melkovi a spěchal jsem Sauronovi na pomoc, sice pozdě, ale přece.“ Saruman k němu vzhlédl a zeptal se: „Máš nějaké plány do budoucna? Já bych si to nejradši vyřídil s Gandalfem a několika podobnými.“ „Gandalf?“ Tshar si uvědomil, že to jméno už několikrát zaslechl. „To je ten čaroděj co bojoval proti tobě a Sauronovi?“ „Jo ten!“, přitakal znechuceně Saruman. „Hmm, budu to muset ještě uvážit. Myslím, že nejprve bychom se od sebe měli co nejvíc naučit, abychom byli silní a schopní se nepříteli postavit čelem.“ Saruman souhlasil.
Legolas, Aragon a Gandalf
Bílý kůň se řítil ulicemi města k Minas-Tirith, jezdec měl očividně naspěch. Stráže jej poznali a uvedli dovnitř ke králi. Legolas vběhl do trůnní síně a už za běhu křičel na Aragorna: „V Mordoru žije drak!“ Legolas přiběhl k Aragornovi, ten mu podal ruku a pravil: „Uklidni se příteli a počkej nežli přijde Gandalf. Už jsem pro něj poslal stráže, za chvíli přijde.“ Legolas se zhluboka napil vody a posadil se na přistavenou židli. Gandalf vešel dovnitř a sním i oblak kouře z jeho pověstné dýmky. „Vítej příteli,“ spustil „co tě k nám přivádí? Problémy? A jaké pak?“ Legolas se s Gandalfem přivítal. „Ahoj Gandalfe, rád tě zase vidím. Přicházím, protože jsem nad Ithilienem spatřil draka, je celý fialový a umí létat. Nikdy jsem o něm neslyšel.“ Gandalf zabafal z dýmky a zachmuřeně pohlédl na Aragorna. Ten se zeptal: „A odkud přiletěl?“ „Z Mordoru, asi se zabydlel v Hoře Osudu. Nic jiného mne nenapadá.“
Aragorn si zavolal vojvodu a poručil: „Připrav vojsko o síle tisíc mužů, budeme potřebovat hlavně lučištníky.“ Generál přikývl na souhlas a běžel vykonat přání krále. Gandalf tiše pravil: „Vojsko proti draku? Nejsem si jistý. Pojedu raději s Vámi.“ Legolas se usmál a prohlásil: „Já zatím odjedu zpátky a vyburcuji elfy a místní lidi. Povolám je do zbraně a až přijedete vy s vojskem, tak se k Vám připojíme.“ Aragorn vytáhl z pochvy svůj meč, mávl sním několikrát ve vzduchu a nakvašeně dodal: „Tady, ve Středozemi, prostě nemůže být chvíli klid.
Jak se dohodli, tak se také stalo. Legolas odjel ke svým elfům do Ithilienu a dal připravit vojsko. Aragorn se postavil do čela vojáků z Gondoru a vyrazil přes Ithilien k Hoře Osudu. Když se v Ithilienu spojil s Legolasovými vojáky, mělo jejich vojsko celkem 2500 mužů. Gandalf je ochotně doprovázel a dával všem dobře míněné rady pro boj s drakem. Čím více se blížili k Hoře Osudu a čím hlouběji pronikali do Mordoru, byl nervóznější a někteří dostávali i strach. Vždyť s draky nebyla nikdy legrace. Všichni měli na paměti Esgaroth, zničený Šmakem.
Tshar a Saruman se mezitím snažili co nejvíce se od sebe naučit a poučit. Tshar přivedl několik desítek skřetů, kteří postavili Sarumanovi chatrč uprostřed jimi budovaného města Skřetín pod Horou. Drak na vše dohlížel a vybral několik skřetů do městské rady. Jejich úkol spočíval ve vybudování domobrany a přitáhnutí co nejvíce skřetů do města. Za těch několik týdnů než přijeli Gandalf, Aragorn a Legolas v čele svého vojska, vybudovali skřeti poměrně velké město s desetitisíci obyvateli, potravu pro tak velké město kradli haradským obývajícím jižní a východní oblasti Mordoru. Saruman a Tshar naučili skřety vyrábět meče a brnění ze železa, pro skřety žádná novinka, ale hlavní bylo, že tak skřeti poprvé vyrobili něco s poměrně dobrou kvalitou.
Saruman si pro sebe vyrobil magickou hůl, prostou ze dřeva a ve své chatrči ji zkoušel na skřetech, kteří tak často umírali. Tshar v jeskyni zvažoval možnosti jež měli a snažil si vytyčit cíle a plány, nevěděl zda se Sarumanem souhlasit či ne. Bylo to pro něj příliš nové a nevěděl zda o tom ví vše. Byl zrovna uprostřed úvah o Válce o Prsten, když dovnitř vběhl Saruman ve svém chlapeckém těle a začal na Tshara křičet: „Ze západu sem míří vojsko. Nejspíš gondorské, co budeme dělat?“ Tshar okamžitě uzemnil své vzdálené myšlenky a použil svůj astrální zrak. „Je jich nemnoho, ale je s nimi Gandalf. Skřetí domobrana je může zbrzdit, ale bez nás nemá šanci. Jsou mezi nimi elfové. Máme však početní převahu 1:4, což je celkem hodně.“ Saruman si odplivl. „Ale houby hodně, já měl v bitvě o Helmův Žleb taky 10000 skřetů a jich bylo mnohem méně a stejně vyhráli.“ „To proto, že s nimi nebyl a nepomohl jim magicky. Teď jsou tu však skřeti, mág a drak. Co více by sis mohl přát? Běž vyburcovat domobranu, já se zatím připravím, zkus je zdržovat co nejvíce to půjde.“ „Dobrá.“ Na ta slova Saruman odešel a Tshar se tiše uchechtl. „To bude, ale neobyčejně zajímavé, heh.“
Legolas očima přejížděl Horu Osudu, když zahlédl skřetí vojsko. „Gandalfe, Aragorne, jsou tu skřeti! A je jich celá armáda. Draka nevidím, možná bydlí v té jeskyni tam nahoře.“ Gandalf se rozhlédl po šikujících se skřetech pod nimi v údolí pod Horou. Včele byl jezdec, dospívající chlapec. „Nelíbí se mi to, kdo by si do čela vojska stavěl chlapce?“ , zahučel Aragorn. „Možná je to vyjednavač, ale myslím, že je zde někde čaroděj.“ „Ale Gandalfe, vždyť žádní čarodějové přeci nežijí. Vždyť posledního zabil Červivec a ty jsi na naší straně.“ Gandalf pokrčil rameny a řekl: „Ten jezdec nám jede naproti s černou vlajkou na které je bílá ruka – Sarumanův znak – uvidíme co se bude dít. Vojsko nechť tu počká, budeme nejprve vyjednávat.“
Přibližně uprostřed prostoru mezi oběmi sešikovanými armádami se střetli. Chlapec se po nich rozhlédl a spustil: „Jsem vyjednavač a přináším poselství od mého pána. Můj pán chce vědět proč k jemu domu, se tak veliké vojsko odebralo.“ Aragorn odpověděl: „Naše vojsko hledá draka, který je celý fialový a někde poblíž zde žije. Teď však vidím, že nás zde čeká skřetí vojsko. Kde sebral tvůj pán tak veliké vojsko?“ Chlapec chvíli mlčel, potom bleskurychle vytáhl magickou hůl a spustil kouzlo. Bílé oslepující světlo a blesk srazili Gandalfa z koně. Chlapec pronesli překrásným, již Sarumanovým hlasem: „Půjdete všichni do náruče smrti, poučil jsem se. Sami jste mi přilezli do pasti, nechť je po Vašem. Bude boj.“ Saruman zavelel mocným hlasem: „Do útoku“, načež srazil blesky ještě Aragorna a Legolase a upaloval zpátky ke skřetí armádě, která již vyrazila do útoku, proti Gondorským pánům.
Gandalf se postavil na nohy jako první, nasedl na koně Stínovlase a pádil na něm ke gondorským vojákům, Aragorn i Legolas jej po chvíli následovali. Skřeti doběhli k jejich armádě až o něco později a okamžitě udeřili plnou silou. Bitva to byla veliká a mnoho lidí i elfů v ní padlo, skřety však po dlouhém a těžkém boji porazili. Několik stovek skřetů se stáhlo do opevnění městečka, připraveni jej bránit do posledního dechu, když však oddíly elfů i lidí dosáhly vzdálenosti sta metrů od hradeb, spatřili na obloze mohutného a fialového draka. Tshar zakroužil nad městečkem a poté tvrdě dosedl před armádu útočníků, jeho plameny sežehli několik vojáků a ostatní se kvapem dali na útěk. Zůstali jen tři: Aragorn, Gandalf a Legolas. Ten vypustil několik šípů na drakovo břicho, ale drak vždy bleskurychle uhnul, nakonec se uchýlil do takové pozice, ve které mu Legolasovy šípy nemohli ublížit. Chvíli se nic nedělo. Pak …
Pak vyšel z městečka Saruman, jediné co kazilo jeho chlapecký vzhled byli oči a hlas. Hlas i oči byli starého Sarumana, toho nenávistného a zlostného čaroděje, oděného pýchou a brodícího se krví. Začal se smát a promluvil: „Je konec moji milí. Tshar Vás všechny usmaží do křupava. Hehehe. Vaše snaha je marná, tento drak slouží mě a všemu zlu. Nikdo z Vás mu neunikne.“ Gandalf namířil na draka svou holí a vyslal proti drakovi kouzlo, mělo z něj udělat Gandalfův nástroj, nestalo se tak. Drak si provokativně zívl a řekl: „Už mě to přestává bavit. Nikdo nebude draky používat jako svoje hračky, a protože jste se o to oba čarodějové pokusili budete sežráni.“ „Cože?“ , vyhrkl Saruman těsně předtím, než zmizel v dračí tlamě. Drak si říhl a vyplivl Sarumanovu hůl, otočil se ke Gandalfovi. Ten však nikde nebyl, Tshar se rozhlédl kolem a až po chvíli mu došlo, že Gandalf je ta tečka v oblacích co se stále zmenšuje. „Ten prokletý čaroděj, jak má jeden vědět, že umí lítat, no počkej.“ Šlehl plamenem po Aragornovi a Legolasovi, rozepjal křídla a vznesl se do výše. Gandalf seděl na orlovi a tiše mu říkal: „Já se bez tebe nikdy neobejdu. Tentokrát to bylo o fous.“ Orel poklidně odpověděl: „Neříkej ještě hop, drak je za námi.“
Tshar rychle mával křídly a zvyšoval svou rychlost, toho čaroděje chtěl stůj co stůj dostat do tlamy. Začínal je nenávidět, všechny čaroděje, co si myslí, že mohou ovládat druhé a nechat je vykonávat špinavou práci. Od Sarumana věděl o všechno. To Gandalf poslal Bilba Pytlíka proti Šmakovi, to Gandalf poslal později Froda proti Sauronovi a nyní chtěl jeho, draka Tshara poslat proti Sarumanovi, který ho zase štval proti Gandalfovi. Vždyť i Melkor tvořil draky, jen jako své nástroje. „Nenávidím čaroděje, všechny do jednoho.“ Zhluboka nabral vzduch a vypustil Gandafovým směrem ohnivou kouli, minul. Rozčileně zařval na Gandalfa: „Já jsem svobodný drak Tshar a nikdo jej nebude zabíjet ani ovládat. Já si vládnu a poroučím, ne nějací čarodějové.“ Chvíli se ještě zlostně díval za mizejícím Gandalfem, mohl by jej pronásledovat, ale nechtěl. Chtěl pryč, daleko od čarodějů a lidí. „Jen Modří čarodějové mne pochopili, chci jen to co každý - SVOBODU.“ Poslední větu doslova zařval, až se zem hluboko pod ním otřásla. Chvíli se tam ještě vznášel, a potom se otočil a zamířil na sever, od té doby ho nikdo nespatřil.
Na rozbitou skřetí vesnicí usedal prach, opodál skupinka vojáků jedla u ohně. Legolas tiše pěl píseň o ztracených elfech a Aragorn si právě ukrajoval nožem další sousto dobré pečeně. Všichni se bavili. Skoro všichni. Gandalf seděl stranou, pokuřoval a přemýšlel. Bylo mu smutno, ten drak možná nebyl zlý a on to nepoznal. On Gandalf moudrý se choval jako zabedněnec. Rozhlédl se po nebi plném hvězd a tiše pravil: „Proč? Proč jsem to neviděl, proč jsem to necítil a nechápal? Proč jsem vše dělil na černé a bílé, dobré a zlé, sakra proč?“
