Takže od začátku. To, co nazýváte duší nemůže nikdy vyhasnout ani zaniknout. Jedno ze základních pravidel Existence říká: Spirituální entita je věčná. Nemůže zaniknout, může se pouze transformovat. Její transformace se řídí pravidlem nespočtu výběrů (součást pochybné logiky).
dále: Paměť libovolné spirituální entity je věčná, nelze ji ztratit nebo se jí vzdát, nelze ji transformovat (za určitých podmínek je možné ztratit vzpomínky získané na určité rovině, nikoliv však celou paměť). To jenom tak pro pořádek, abychom si ujasnili některé věci. Ale budiž, jako fantazie možná. Přesto je tam pár nelogičností a přehmatů (jak správně poznamenala Ekyelka) a celé to silně působí jako výlev zakomplexovaného grínpísáka. Nechci se nikoho dotýkat, ale chybí tomu především invence, je to vlastně takové bědování/blábolení nad špatnostmi světa, které nikam nevede. Škoda...

drobnost: duše přeci byla člověkem - tak proč tak odměřený tón, jako by šlo o vyšší bytost, která nikdy nepoznala lidské slabosti? Působí to dost divně, když se nad tím zamyslíš: každý, kdo byl člověkem, přeci v sobě tuto zkušenost nese - se vším, co k tomu patří a tedy i s vědomím, že nikdo, ani světci, nežijí v naprostém souladu. Ale jinak fajn, jen tak dál.