Cením si nenucenosti a jakési ledabylosti, s jakou je příběh vyprávěn. Události nejsou několikrát obraceny na jazyku a rozvláčně rozebírány. Noti předkládá děj na první pohled nepromyšleně, takovým způsobem, jakým pravděpodobně vyvstávají v mysli "prvnímu vojákovi", Kašmířině manželovi, vypravěči. Dá se říct, že mi tím připomíná Susannu Clarkovou, autorku Jonathana Strange & Pana Norella (2004). Z počátku jsem tomuto stylu vyprávění nemohl přijít na chuť, ale po čase jsem si užíval ten nedostatek času, který během četby máte na uvažování o ději a vašich pocitech... Zde tomu bylo rovněž tak.
Děj sice extrémně nepřekvapí, to mu ale nijak neubírá na kráse. Suma sumárum, dávám 5.

Protože to opravdu byla baladicky laděná pohádka, nějaké rozvádění a přímá řeč by jí asi uškodily. Jako pokusy převést do jiné podoby Pohádky bratří Grimmů.

Dávám 5, možná opravdu trochu rozvést, ale bacha aby to nenarušilo ducha povídky. Líbilo se mi to, bylo to jímavé a vážně mě zajímal konec.

Jo, velmi pohádkový. Ale líbil sem mi...(4)

Opravdu baladově laděný příběh, co do formy parádně napsaný:-) ale už od začátku mi přišlo, že děj příliš uhání. V první části se to asi hodí, ale dál by možná stálo zato trochu to rozvést. Taky mi tam trošku chyběla přímá řeč...

Nádhernej pohádkovej příběh a bezchybně zpracovanej. Nemám slov, podruhý zde musím dát 5. (poprvý u Posledního anděla od Saidhi, ale to je jiný žánr)