Takových povídek není nikdy dost :-). Fakt se mi líbila. Jen tak dál...

A tááááák, takže plánoval dlouho dopředu... moudrý to muž :-)))

No, ty prsteny dal svým oblíbeným "přítelkyním" v naději, že nemanželské dítě se bude hodit (samozřejmě ten kámen pravý nebyl). Ty ostatní bez prstenů bude muset holt přesvědčit jinak. Vyhlídne si nějaké znamínko a to pak okopíruje...Tohle byl ale nápad, co? :)

Chtěla jsem říci, že král by to hůře podstrkoval sirotkům... Pochopila jsem to správně, že ty prsteny jim nějak... hmmm... podstrčil on nebo jeho lidé?

Já nemyslela sirotkům, ale králi :)

Hmmm... na tom něco bude. A to mateřské znaménko by se asi sirotkům podstrkovalo obtížněji, že :-)

Mě šlo spíš o to, že v každém třetím románu se ztracený syn prokazuje rodinným šperkem, tedy většinou prstenem. Nebo ještě taky mateřským znaménkem, popřípadě nějakou rýmovačkou, co mu maminka vyprávěla před spaním.

Fajn, dobře se to četlo, jenom ta zápletka s prstenem... té asociaci na mnohem známější román jsem se prostě nevyhnula, takže možná by to chtělo něco neotřelejšího.

čambája: Teda, uf, to bylo ale zhodnocení. Zkus to vyjádřit aspoň trochu inteligentněj a slušněj, jo?

čambája, ty jsi ale píča:)

to je ale píčovina