Souhlasím s Vivianou. Já mám k tomu ještě tu smůlu, že blbě vidím, takže čtení a psaní mě doslova do písmene zabíjí. Jenomže co nadělám. Pokoušela jsem se například koukat do zdi, abych si nekazila očka, ale tam se toho neděje tolik, jako na monitoru, když se do něčeho opravdu zaberu. Je fakt, že času je čím dál míň.
Takové to trestání zákazy toho, co mě baví, také znám. Sice je to už pár let, ale protože jsem byla dítko zlobivé, bylo to na dením pořádku. Nic si z toho nedělej. Čas, ve kterém tě rodiče trápí tím, že nemůžeš sedět u pc a psát, věnuj přemýšlení nad příběhem a uvidíš, že se na nějaký ten trest, začneš časem i těšit. :)

Jojo... toť věčné dilema - věnovat tu skrovnou špetku času psaní, nebo se ponořit do příběhü, na kterém už svou práci odvedl někdo jiný? A pak ještě mudrovat nad tím, zda to, co píšeme, za to od očí odtrhání stojí...

Clarice: Já čtu hodně!!!Rodiče mi dávají zákaz na čtení, když mě chtějí potrestat. Taky to asi bude tím, že nedokážu nic psát tak, abych nad tím tři hodiny seděla hledala chyby.
Viviano: Možná tě v poříštím díle překvapím, protože nic nevíte o původu Turin, takže... No, radši to nebudu rozvádět nebo prozradím celou pointu příběhu...=))

K úpravě bych už nic nenamítala, je to o moc lepší a hlavně, lépe se to čte. Z toho, že ještě nemáš tolik zkušeností si nic nedělej, to chce čas. Mě hodně pomáhá čtení. Neni to nic nového, ale čím víc toho přečteš, tím větší získáš obratnost ve psaní. Nevím, co bych dala za to, kdyby mi na začátku také někdo poradil. I když, já také nejsem žádný spisovatel.
Přeji Ti hodně úspěchů.

Za odborníka mě raději neoznačuj. Já taky občas plácám do příběhu vatu - nikdo nejsme bez chyby. Ale chce to škrtat a opravovat! S kritickým nadhledem. Někdy je to jako vraždit vlastní děti, ale většinou to prospěje. Jako prořezání příliš hustého keře :-)

Dobře, omlouvám se, já totiž ještě nejsem ani málo zkušená spisovatelka. Ale nechám si poradit od odborníka, jako jsi ty =)) Díky za připomínku

Jen maličkost: není třeba psát, že noc byla nezajímavá. Prostě ji jen vynech. Nebo přihoď zmínku do příštího rána, když už to musí být. Ale ta věta mě dost naštvala. Typická vata. Neříká nic důležitého pro příběh - protože víme, že když se nám autor o průběhu noci nezmiňuje, tak se v ní asi nic zásadního nedělo.