Myslím, že žádné náboženství by nad člověkem nemělo mít takovou moc. Možná to ani neni v náboženství. Jenomže... v čem to pak je. V lidech? A, proč se tak lišíme a nedokážeme se shodnout ani na tom, že život je prostě něco, co by se nemělo brát? S tím přeci nemůže souhlasit žádná svatá kniha.
Věřící nejsem, víru respektuji a svým způsobem i obdivuji, ale co je moc, to je moc.
reccared09:05:08 02. 05. 2005
Errata:Nejhorší je, že se tohle děje i v Evropě.
Jo, ta nelogičnost posledního odstavce je způsobena tím, že tak opravdu argumentují, a ne že bych pletl páté přes deváté..
reccared09:02:34 02. 05. 2005
Nejhorší je, že se tohle i v Evropě. Přistěhovalci zde většinou tvoří uzavřené komunity, kde pokračují ve stejném způsobu života, jako v Orientu. Případy tzv. vražd ze cti se (podle oficiálních statistik) za poslední desetiletí počítají na tisíce. A vlády pro ochranu takových Farrud nic nedělají. Nedávno například v německu celá rodina "odsoudila" jednu šestnáctku že se provinila proti rodinné cti, polili ji benzínem a zapálili. V Kanadě si muslimové dokonce prosadili právo na zřízení vlastních soudů. Aby mohli soudit dle šaríi, vetvořené v raného středověku, protože naše právo neuznávají. Sice jen v občanskoprávních záležitostech, nesmějí samozřejmě kamenovat, ani věznit, ale budou rozhodovat například v otázkách manželskoprávních.
Myšlemí muslimů je naprosto úděsné. Měl jsem pár příležitostí s nimi diskutovat.
Nejdříve popírali, že manžel smí ženu bít. Korán to prý zakazuje. Když jsem jim ocitoval konkrétní pasáže, řekli, že manžel ženu nesmí být, proto, že ji musí nejprve domluvit, a pak ji teprve smí udeřit. Stejná logika platí i pro kamenování.
A opravdu se to děje.
Docela nedávno jsem měla možnost si přečíst tři knihy na téma života v zemích ovládaných Islámem (Tajemná princezna - život pod závojem, Sultána a její dcery, Sultána a její blízcí). Napsala je Jean P. Sassonová a všem, ne však k pobavení, je doporučuji. Osudy žen jsou skutečné, protože autorka v těchto zemích deset let žila a pracovala. Kolikrát mi z toho bylo až špatně. Při pomyšlení třeba na to, jak matka prodala svou osmiletou dceru k sexuálním hrátkám bohatých mladíků, protože potřebovala peníze, se mi chtělo zvracet.
Nebo příběh dívky, která (ačkoli to v Saudské arábii neni běžné), měla opravdu nádherný a svobodný život. Její rodiče ji dokonce dali na vybranou, jestli chce nejprve studovat, až pak se vdát, a vdát se za koho si vybere. Bohužel rodiče ji zemřeli při nehodě, když studovala v Londýně. Její strýc, který se stal jejím poručníkem, ji odvezl zpět domů. Dívka se v Londýně skutečně zamilovala, ale její rodina s ní měla jiné plány. Strýc ji nechal zavřít do malé místnosti bez oken, kam jí bylo přinášeno jídlo. Místnost neopustila patnáct let. Během té doby oslepla. Zemřela ve svých pětatřiceti.
Je toho víc, ale to bych se hrozně rozpovídala. Prostě, koho tohle zajímá, nechť si přečte knihy.
Za povídku dávám 5